98
Sociologie medicíny a zdravotnictví
hodnota byla a je podcenìna a peèující èlenové nebyli a ještì nejsou morálnì docenìni. Tento stav je nadále neudržitelný, je nutné zrovnoprávnit rodinu jako partnera státní a soukromé péèe. Onemocnìní jedince nepostihuje pouze tuto osobu, ale ovlivòuje i celou rodinu. Záleží na tom, který èlen rodiny onemocní, jak závažné je jeho onemocnìní, záleží na délce a trvání nemoci. Záleží i na spoleèenských a kulturních zvycích, kterými se rodina øídí. K nejèastìjším zmìnám, ke kterým v rodinì dochází, je zmìna rolí mezi rodinnými pøíslušníky, pøerozdìlování rolí a úloh, které plnili pøed onemocnìním, finanèní problémy, zvýšený stres ze strachu pøed následky onemocnìní pro nemocného, konflikty z neoèekávané zodpovìdnosti, zmìny spoleèenských zvyklostí apod. V souèasné dobì se v souvislosti s nemocí èlena rodina hovoøí èasto o „nemocné rodinì“. Ti, kteøí jsou nemocnému nejblíže, mají vìdìt o jeho možnostech i omezeních. Ne z dùvodu, aby na nìj dohlíželi, ale kvùli tomu, aby mu byli nápomocni. Mají-li být doporuèení léèebného postupu úèinná, musí se stát také souèástí rodinných pravidel. Každá rodina s nemocným pøíslušníkem by mìla akceptovat a uplatòovat všechna opatøení i podmínky pro posílení zdravého zpùsobu života ve svém okruhu. Tím lze úèinnì pøedcházet nebezpeèí podceòování zdravotního stavu a docilovat i prevence psychologicky podmiòované invalidizace. Schopnost vyrovnávat se s chorobným procesem je rozdílná jak u pacienta, tak i u jeho vlastní rodiny, a to ve vazbì na okolnosti, za jakých došlo k vlastnímu onemocnìní. Pokud se postižení projeví náhle, pøípadnì neoèekávanì, probíhá zvládání situace obtížnì. Velmi nesnadno se vyrovnává napø. s vážným úrazem jedinec, který pøed úrazem nemìl žádné zdravotní problémy. Relativnì nejhùøe se také zvládají náhlá zhoršení stavu po operaèních zákrocích nebo situace pøi nástupu nového onemocnìní komplikujícího pùvodní chorobu. Zpùsob, jakým se k onemocnìní dokáže postavit sám postižený, pøímo ovlivòuje prùbìh vlastní adaptace na chorobný proces. Úroveò i rozsah adaptace na nemoc je urèován i tím, jak je rodina schopna vyrovnávat se s rùznými konfliktními situacemi, na jaké kvalitativní úrovni jsou její èlenové pøipraveni mezi sebou komunikovat, formulovat i øešit problémy, vyjadøovat názory, zaujímat jednoznaèné postoje k otázkám zdraví a nemoci, prokazovat si vzájemné pochopení i podporu. V rámci rodinného prostøedí mùže pøi vzájemném pochopení dojít k vytvoøení optimálních podmínek, napø. uvolnìním místnosti pro nemocného.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181376