Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181337
KONCIPOVÁNÍ VLASTNÍHO VÝZKUMU / 99
4 KONCIPOVÁNÍ VLASTNÍHO VÝZKUMU
4.1 VYMEZENÍ VÝZKUMNÉHO PROBLÉMU Sebevědomí jako součást sebepojetí se v současné společnosti jeví jako důležitý fenomén, který má vliv na způsoby chování a jednání jednotlivců. Tyto dva pojmy se často zaměňují, přičemž zde existuje rozdíl, a to zejména v míře obecnosti. Sebepojetí chápeme jako celkový postoj k vlastní osobě, který má prvky kognitivní (sebevědomí, sebepoznání), emocionální (sebehodnocení, sebeúcta) a činnostně regulativní (sebeprosazování, sebekontrola). Sebevědomím rozumíme relativně stálý obraz vlastního já, souhrnný výraz pro sebehodnocení, sebeúctu, sebeocenění, sebedůvěru a sebeuplatnění. Z těchto charakteristik vyplývá, že se oba pojmy ve svém významu často prolínají. Celá dnešní moderní společnost se ocitá pod masivním tlakem médií. Učitelé i rodiče se dnes stále častěji setkávají s problémy, které jsou důsledkem výkonově orientované atmosféry v rodině i ve škole, ale také výsledkem všudypřítomné reklamy, která je vázána na zidealizované sebepojetí a pro většinu lidí na nedosažitelné ideály. Z proměnných, které do tohoto vztahu vstupují, jsme do našeho výzkumu zahrnuli tyto: osobnost žáka (se zaměřením na sebevědomí, atribuci a aspiraci), školní prospěch, školu, rodinu a vrstevnickou skupinu. Osobnost žáka se vyvíjí jednak spontánně a jednak pod vlivem cíleného a záměrného působení zvnějšku. Tím mám na mysli rodinnou výchovu, a také výchovně vzdělávací proces. Jestliže má být působení vychovatelů účinné, musí rodič nebo vychovatel respektovat celkový vývoj jedince, a to především z bio-psychosociálního pohledu. V tomto smyslu jsme také pojali tento projekt. Sebevědomí či sebepojetí je součástí subsystému osobnosti vyjádřené termínem koncepce já. Podrobně je tento koncept popsán v teoretické části v kapitole 1.2.2. Kauzální atribuce se zabývá připisováním a hledáním příčin úspěchu či neúspěchu. Příčiny mohou být spatřovány v osobnosti člověka, jeho momentálním psychickém stavu, konkrétní situaci, náhodě. Kauzální atribuce je vyústěním sebehodnocení, které je součástí sebereflexe. Aspirace se vysvětluje jako úroveň náročnosti cílů, kterou si jedinec vytyčuje a jehož dosažení očekává. Pokud vytyčeného cíle dosáhne, prožívá to jako úspěch,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181337
100 / ROZVOJ ZDRAVÉHO SEBEVĚDOMÍ ŽÁKA
pokud ne, považuje to za neúspěch. Aspirační úroveň může být nízká či vysoká, přiměřená či nepřiměřená možnostem a schopnostem jedince. Školní prospěch je ukazatel, pomocí něhož pedagog zaujímá kladné nebo záporné stanovisko k různým činnostem a výkonům žáků při vyučování. Hodnocení se vztahuje ke každé činnosti, která slouží pro posouzení výkonu žáků. Známky jako takové představují oblast, kde se odrážejí nepřímo vlastnosti dítěte. Ve velké většině českých škol hodnocení probíhá na úrovni klasifikace, to znamená známkováním. Známka zahrnuje kvalitu a kvantitu vědomostí, dovedností a návyků. Má tedy pouze informační hodnotu. Neúspěch ve škole je symptomem určitého problému a někdy ukazuje na prostředí, které dostatečně nevychází vstříc možnostem dítěte. Slabý prospěch žáka zpravidla poukazuje na to, že něco není v pořádku. Příčina může být v žákovi samotném – dítě se nepřizpůsobilo školní struktuře, anebo školní struktura dítěti nevyhovuje. Další příčina může být v rodině, v neuspořádaných vztazích či jiné oblasti s tím související. Neúspěch ve škole se může objevit v kterékoli fázi vývoje dítěte a může signalizovat potíže různého druhu. Obtíže ve škole mohou nejen vyvolávat strach, odpor a úzkost, ale také vyvolávat pochybnosti o sobě a pocit méněcennosti. Rodina jako významná společenská instituce zaujímá ve výchově dětí nezastupitelnou funkci. Prostředí rodiny má silný vliv na život všech jejích členů. Mělo by naplňovat základní psychické potřeby, především potřebu pocitu bezpečí a jistoty. Rodiče by měli přijímat děti takové, jaké jsou, nesrovnávat je s ostatními. Pedagogy rodinné prostředí zajímá především z hlediska podmínek vytvářených pro výchovu dětí. Sledují se činitelé, kteří ovlivňují vývoj osobnosti dítěte. Hyperprotektivní, zanedbávající nebo příliš vyžadující typ výchovy může být příčinou nepřiměřeného sebevědomí. Škola je místem institucionalizovaného a cílevědomého výchovně vzdělávacího působení. Škole patří a očekává se od ní nejvýraznější vliv na rozvoj lidského jedince. Prvním požadavkem kladeným na školu je zabezpečit vzdělávání. V současné době jsou vyžadovány i náročné úkoly v oblasti výchovné. Není to nový úkol pro školu, ale často je podceňovaný a opomíjený. Jedním z cílů by měl být zdravě sebevědomý žák, který umí sám sebe ohodnotit, z úspěchů svých i z úspěchů ostatních se radovat a při případných prohrách se poučit z nedostatků, protože není ze strany učitelů odmítán jako osobnost. Nesprávná orientace učitelů, ke které občas dochází tím, že se zaměřují převážně na chybné úkony žáků, žáky rozděluje, a vytváří tak nesprávnou diferenciaci. Vrstevnická skupina (kamarádi) je typem sociální skupiny, v níž se dospívající generace seskupuje spontánně a přirozeně, spojujícím elementem bývá společná potřeba či zájem. Rodina postupně ztrácí na svém vlivu na dítě. Role, které pubescent získá mezi vrstevníky, jsou pro něho významné, protože odrážejí
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181337