98
/
PØEDROZVODOVÉ A ROZVODOVÉ PORADENSTVÍ
4.3 CHCI BÝT DOBRÝM OTCEM TVÝCH DÌTÍ Pøestože rodièovská zodpovìdnost ve své „èisté podobì“ náleží pouze (matrikovým) rodièùm nezletilého dítìte, zákon o rodinì výslovnì zmiòuje rovnìž podílení se „nevlastního“ rodièe dítìte na jeho výchovì, a to v pøípadì, kdy dítì s nevlastním rodièem (manželem jednoho z matrikových rodièù) žije ve spoleèné domácnosti (§ 33 zákona o rodinì). Pøestože podíl nevlastního rodièe na výživì zákon o rodinì výslovnì neuvádí, tento je zøejmý mj. tím, že pøi stanovení výživného u vlastních rodièù dítìte je vždy zohledòován také pøíjem manžela/ky vlastního rodièe, pøípadnì též jeho druha/družky, tedy osoby žijící s ním ve spoleèné domácnosti. Vyživovací povinnost vlastního (matrikového) rodièe, kterému dítì nebylo svìøeno do výchovy, však pøispíváním nevlastního rodièe na výživu nezaniká. Pøedem lze stìží odhadnout, které vlastnosti se prosadí víc a které ménì. Naše vlastní rysy vnímáme jako známé a pochopitelné. Cizí rysy vnímáme jako neznámé, nepodobné, nepochopitelné, vyvolávající napìtí, úzkost, podráždìnost. Kdybychom tomu jen nerozumìli, bylo by dobøe. Jenže nás to popuzuje a pøipomíná to nìkoho jiného a jeho roli. Nápadnost a výraznost dìdiènì podmínìných vlastností je tím vyšší, èím více se tyto vlastnosti odlišují od prùmìru. Pokud byl tedy tatínek/maminka (nebo i nìkterý z prarodièù) ponìkud zvláštní, je vyšší šance, že se taková genetická výbava projeví.
4.4 VÝCHOVNÝ TROJÚHELNÍK Dobøe vychovat vlastní dìti v bìžnì harmonické rodinì je obtížné, jde spíše o malý zázrak než nìco, co je samozøejmé a snadné. O to složitìjší a ménì pravdìpodobnìjší je situace v další rodinì. Je nepravdìpodobné, že by partner matky pøedem chtìl její dìti špatnì vychovávat, týrat, trápit. Jsou tací, kterým vyhovuje technika „odsunu“, tøeba k babièce nebo pøinejmenším na vedlejší kolej matèina zájmu, ale horší to nebývá. Stejnì tak je nepravdìpodobné, že by macecha chtìla škodit dìtem partnera od samého zaèátku, kdy se s nimi setkala. Existují ovšem jedinci, kteøí proklamují vztah výhradnì bez dìtí. Pøedpokládají, že dìti buï budou u druhého z rodièù, než je jejich potenciální nový partner, nebo že roli pøístavu pro dítka zajistí prarodièe. Plaòava (1994) zmiòuje zcela ojedinìlý a mimoøádný pøípad, kdy otci byly svìøeny po rozvodu dìti, ten poté navázal nový vztah a jeho partnerka kategoricky trvala na tom, aby dìti šly do dìtského domova.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181299
PO ROZVODU /
99
Noví partneøi obvykle více èi ménì hodlají pøijímat dìti z pøedchozích vztahù svého protìjšku. Jedna vìc je ovšem pøedstava a zcela odlišná záležitost je realita. Dobrá vùle nestaèí. Velké výchovné plány jsou spíše kontraproduktivní, neboť zázraky nelze èekat. A možné zklamání situaci komplikuje. Ve høe jsou rùzné faktory: Osobnost muže – partnera matky. Jeho výchovné postoje, mýty, pøedsudky. Velmi modernì zní i dnes citát A. I. Gercera (1812–1870): „Zeptejte se, jak se staví most nebo jak se vysouší bažina. Každý vám otevøenì pøizná, že není inženýr nebo agronom. Ale zaènìte mluvit o výchovì a øeknou vám, máme takovou zásadu a té se nikdy nevzdáme. Talent výchovy, nadání trpìlivé lásky se vyskytuje vzácnì.“ n n n
n n n n
Traumatizace muže z minulosti – vliv jeho partnerské a rodièovské historie nebo naopak nezkušenosti. Touha po vlastním dítìti, eventuálnì èasto idealizované srovnávání s vlastními dìtmi. Vztahy k matce dìtí – problémem mùže být jak nadmìrnì kladný vztah, závislost na ní, kdy dìti „pøekážejí“, ale i vystøízlivìní a vztah problematický. Vlivy ze strany vlastního otce dìtí, vèetnì potenciální žárlivosti na tohoto muže. Vlivy z okolí – pøíbuzní, pøátelé, známí. Svìtonázorové a morální postoje muže. „Konkurenèní“ vlivy ze strany jiných pøíbuzných dítìte.
To, co zde uvádíme jako problémy vyslovenì mužské (pøíchozí do rodiny), hraje výraznou roli i v pøípadì, kdy dìti jsou v péèi otce a pøíchozím je matka. Naznaèený, spíše neúplný „balíèek vlivù“ se setkává s obdobným „balíèkem“, který mùžeme pøipsat dìtem. Již dávno je prokázáno, že nejsou jen nepopsanou deskou. Roli hrají nejen vlivy dìdièné, ale i výchova a prostøedí. n n n n n n
Zklamání z pùvodní idealizace matèina partnera. Indukované záporné postoje vùèi matèinu partnerovi ze strany jiných, dìtem blízkých lidí (vlastní otec, pøíbuzní). Žárlivost na matku a na její vztah k partnerovi. Testování typu „když udìlám to a to, budete mne mít ještì rádi?“ Nedopatøení, neporozumìní, nezvyk, desinterpretace. Výchovné složitosti související s vývojovým obdobím dítìte.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181299
100
n n
/
PØEDROZVODOVÉ A ROZVODOVÉ PORADENSTVÍ
Vìk – mladší se pøizpùsobí lépe než starší. Pohlaví dítìte – dívky se pøizpùsobují lépe než chlapci. Tøetí stranu trojúhelníku tvoøí matka.Vliv zde mají:
Osobnostní rysy, vèetnì neurotizace. Tendence dìlat vše jinak než v pøedchozím vztahu. Výchovné postoje. Míra ochoty delegovat alespoò èást „pravomocí“ na partnera. Rezignace na výchovu dìtí a „pøesun“ na partnera. Pracovní vytížení – èas, který má k dispozici pro rodinu. Její postroj k novému partnerovi – závislost, nezávislost, zklamání. Její postoj k otci dìtí. Její spokojenost s vývojem situace v manželství a v rodinì. Míra neodhadnutí situace – nereálné pøedstavy matky, jež statisticky vzato mají tendenci nadhodnocovat vznikající vztah k novému partnerovi a podceòovat vztah dítìte k pokrevnímu otci. n Citová zranìní, podmínìná ztrátami v minulém vztahu. n Schopnost zvládnout „konkurenèní“ vlivy ze strany jiných pøíbuzných dìtí. n n n n n n n n n n
Obdobnì možno uvažovat nejen o matce, ale i o otci, pokud jsou dìti svìøeny do jeho péèe s tím, že „rezignace“ ve smyslu „pøedání svých dìtí do výchovy partnerky“ bývá v tomto pøípadì èastìjší než obdobné pøedání matkou do výchovy partnera. Jak již bylo naznaèeno, jednotlivé vlivy se proplétají, vzájemnì se podporují, obraznì øeèeno násobí. Pokud se v každém oddílu popsané triády objeví alespoò jeden z problémových, tj. nezvládnutých okruhù, lze oèekávat komplikace. Situaci rozhodnì nepodceòujeme. Klientùm nelze namlouvat, že „jako slušní lidé si s tím poradí“. Závažnost uvedených situací totiž nesouvisí s kategoriemi typu „slušnost – neslušnost“, ale ani s hodnocením postojù na kontinuu „správnost – nesprávnost“. Jinými slovy, i sebelepší èlovìk nemusí tyto situace zvládat.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181299