98
/
PØEDROZVODOVÉ A ROZVODOVÉ PORADENSTVÍ
4.3 CHCI BÝT DOBRÝM OTCEM TVÝCH DÌTÍ Pøestože rodièovská zodpovìdnost ve své „èisté podobì“ náleží pouze (matrikovým) rodièùm nezletilého dítìte, zákon o rodinì výslovnì zmiòuje rovnìž podílení se „nevlastního“ rodièe dítìte na jeho výchovì, a to v pøípadì, kdy dítì s nevlastním rodièem (manželem jednoho z matrikových rodièù) žije ve spoleèné domácnosti (§ 33 zákona o rodinì). Pøestože podíl nevlastního rodièe na výživì zákon o rodinì výslovnì neuvádí, tento je zøejmý mj. tím, že pøi stanovení výživného u vlastních rodièù dítìte je vždy zohledòován také pøíjem manžela/ky vlastního rodièe, pøípadnì též jeho druha/družky, tedy osoby žijící s ním ve spoleèné domácnosti. Vyživovací povinnost vlastního (matrikového) rodièe, kterému dítì nebylo svìøeno do výchovy, však pøispíváním nevlastního rodièe na výživu nezaniká. Pøedem lze stìží odhadnout, které vlastnosti se prosadí víc a které ménì. Naše vlastní rysy vnímáme jako známé a pochopitelné. Cizí rysy vnímáme jako neznámé, nepodobné, nepochopitelné, vyvolávající napìtí, úzkost, podráždìnost. Kdybychom tomu jen nerozumìli, bylo by dobøe. Jenže nás to popuzuje a pøipomíná to nìkoho jiného a jeho roli. Nápadnost a výraznost dìdiènì podmínìných vlastností je tím vyšší, èím více se tyto vlastnosti odlišují od prùmìru. Pokud byl tedy tatínek/maminka (nebo i nìkterý z prarodièù) ponìkud zvláštní, je vyšší šance, že se taková genetická výbava projeví.
4.4 VÝCHOVNÝ TROJÚHELNÍK Dobøe vychovat vlastní dìti v bìžnì harmonické rodinì je obtížné, jde spíše o malý zázrak než nìco, co je samozøejmé a snadné. O to složitìjší a ménì pravdìpodobnìjší je situace v další rodinì. Je nepravdìpodobné, že by partner matky pøedem chtìl její dìti špatnì vychovávat, týrat, trápit. Jsou tací, kterým vyhovuje technika „odsunu“, tøeba k babièce nebo pøinejmenším na vedlejší kolej matèina zájmu, ale horší to nebývá. Stejnì tak je nepravdìpodobné, že by macecha chtìla škodit dìtem partnera od samého zaèátku, kdy se s nimi setkala. Existují ovšem jedinci, kteøí proklamují vztah výhradnì bez dìtí. Pøedpokládají, že dìti buï budou u druhého z rodièù, než je jejich potenciální nový partner, nebo že roli pøístavu pro dítka zajistí prarodièe. Plaòava (1994) zmiòuje zcela ojedinìlý a mimoøádný pøípad, kdy otci byly svìøeny po rozvodu dìti, ten poté navázal nový vztah a jeho partnerka kategoricky trvala na tom, aby dìti šly do dìtského domova.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181299