98 PRŮVODCE ÚSPĚŠNOU KOMUNIKACÍ
4.2.9 CHRONEMIKA V komunikaci je významným signálem osobnosti její schopnost hospodařit s časem. V podstatě se jedná o způsob, jakým vyjadřujeme, užíváme a strukturujeme čas ve vztahu k ostatním lidem, jak komunikujeme v časových souvislostech, jak umíme využívat time management i vzájemnou časovou komunikační vyváženost. Nejčastěji dochází k časovému konfliktu tehdy, když necháme partnera čekat nepřiměřeně dlouhou dobu (obvykle déle než 15 minut). Reakcí je obvykle odchod partnera, vznik určitého komunikačního napětí způsobený tím, že se partner cítí právem dotčen a vzniká u něj pocit, že nám na něm nezáleží. Podobně lze pozdní příchod pracovníka do zaměstnání hodnotit jako nedostatek zájmu o práci. Mírné zpoždění je akceptovatelné spíše u manažera než u řadového zaměstnance. Pozdní příchod je obvykle chápán jako demonstrace moci, síly, zaneprázdněnosti ve vzájemných vztazích (nejenom pracovních), snaha po získání převahy manipulací s časem partnera, snížení postavení partnera a zvýšení svého postavení. Platí zde jednoduchý vztah: ovládnutí času = moc = postavení = převaha Pokud jsme dochvilní a přicházíme přesně, je tato skutečnost obvykle hodnocena jako snaha po navození partnersky rovnocenného postavení. Snižuje se tím současně i míra negativních emocí, objevujících se při čekání na partnera. Na druhé straně pedantské vyžadování přesnosti a dochvilnosti může rovnocennost partnerů narušit. Akceptovatelná je v krajním případě „akademická čtvrthodinka“, která by však v obchodním jednání neměla trvat déle než 5 minut. Součástí časového konfliktu bývá i stav, kdy si jednotlivec nedokáže uspořádat priority ve svém časovém programu. Takový člověk pak působí velmi stresovaně, nemá na nic čas, je roztěkaný a nervózní. Stav lze vyjádřit rčením: „Čas je mi zoufale v patách“. Odpověď: „Den má 24 hodin a co nestihneš ve dne, stihneš v noci,“ nebo „Co můžeš udělat dnes, odlož na pozítří a zítra máš volno,“ bývá v dané situaci považována téměř za vulgarizmus. Stačí však provést časový snímek dne a je zřejmé, že místo systematické práce a využívání time managementu převládá improvizace, chaotičnost, zmatek a zcela neefektivní využívání dostupného časového prostoru. P. F. Drucker o tomto stavu říká, že: „Lepší než dělat věci správně je dělat věci správné.“ Jde o vnitřní disciplínu, o neschopnost zorganizovat si časový program. Někdy to může být i projevem hrané důležitosti a umělé zaneprázdněnosti. Opakem popsaného stavu je strach ze situace, kdy je času dostatek, člověk neví, jak se má chovat, co má dělat a má panické obavy z nudy. Typickým příkladem je celoživotní touha po důchodu a strach z důchodu několik týdnů před dosažením příslušného věku. Dalším projevem chronemiky v oblasti verbální komunikace je samoúčelné protahování rozhovoru v protikladu se snahou co nejrychleji a stručně sdělit informaci a šetřit časem svým i partnerovým. Přičemž pomalost jednání může být znakem jak dominance, tak nejistoty, a rychlost jednání nemusí být znakem nezájmu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181287