STUPNICE OBTÍŽNOSTI ŘEK Pro základní orientaci vodáků jsou obtížnosti toků klasifikovány stupnicí WW (wild water) 1 až 6. Rekreační řeky mají obtížnost v krátkých úsecích nejvíce WW 1, tak zvané trekkingové WW 2 a divoká voda pro experty začíná na stupni WW 3. V kilometrážích jsou obtížnosti vyznačovány za ideálního stavu vody. Za vyššího stavu může být obtížnost větší o jeden až dva stupně, někdy dokonce může být tok i zcela nesjízdný. V některých případech je za vyššího stavu obtížnost naopak lehčí, o to je však plavba nebezpečnější. V tuzemských poměrech bývá obtížnost toku někdy zvyšována zablokovaným korytem, napadanými stromy a zarostlou proudnicí. Alpské řeky ji zvyšují spíše peřejemi, válci a návaly vody na skály. Vodnaté asijské či americké řeky zaskočí vodáky nejspíše ohromnou silou proudu, obrovskými vlnami a víry. ZW
Téměř stojatá nebo jen líně proudící voda (ve starších kilometrážích ještě dělená na ZWA stojatá, ZWB znatelný proud a ZWC pomalá nížinná řeka).
WW 1 Mírně tekoucí voda bez záludností, vhodná pro otevřené turistické kánoe, kormidelník musí umět ovládat loď. WW 2 Jasně čitelné peřeje, rychlé zatáčky, stromy a kameny v řece lze objet. Tento stupeň je horní hranicí pro turistickou plavbu a zároveň ideálním cvičným terénem pro začínající raftaře, celá posádka musí ovládat základní záběry pádlem. WW 3 Vratné proudy, ne zcela jasné průjezdy mezi kameny, mnohdy není možné zastavit. Bezpodmínečně nutné jsou zavřené kajaky nebo nafukovací plavidla, posádky musí ovládat všechny záběry pádlem a povely vedoucího raftu. WW 4 Těžká voda, mnohdy je nutná prohlídka a případná záchrana ze břehu, horní hranice pro rekreační a komerční rafting. WW 5 Nebezpečná a velice obtížná řeka, kterou si mohou dovolit splout jen skupiny sehraných expertů po předchozí prohlídce a zabezpečení záchrany. WW 6 Hranice lidských možností, ke splutí jsou potřeba dlouholeté zkušenosti, trénink, dokonalá výzbroj a ideální vodní stav.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181173