98 n Organizaèní kultura a její zmìna
manažeøi øídit organizaci s pøihlížením k jejím kulturním aspektùm a cíleChtìjí-li vìdomì utváøet obsah kultury tak, aby podporoval výkonnost, potøebují kulturu své organizace poznat a porozumìt jí. Na základì znalosti obsahu kultury mohou identifikovat její silné a slabé stránky, její pøednosti a nevýhody ve vztahu k dosahování cílù organizace, mohou cílenì volit úèinné manažerské praktiky a provádìt potøebné intervence. Poznat a dokázat popsat obsah kultury organizace ovšem není jednoduché. Dùvody jsou k tomu pøinejmenším dva: 1. jedná se o složitý, mnohodimenzionální a obtížnì postižitelný jev; 2. pro èleny organizace je kultura zvyková a z vìtší èásti neuvìdomovaná. Pøijde-li do organizace nový pracovník, vnímá kulturní aspekty dané organizace pomìrnì intenzivnì. Stejnì jako cizinec, který poprvé navštívil nìjakou zemi, „vidí“ nejprve signály vnìjší (zpùsob oblékání, vybavení organizace…), pozdìji zaène objevovat rovnìž kulturní charakteristiky ménì zjevné – „jak se vìci v organizaci dìlají“, jak èlenové organizace myslí, co je v rámci organizace považováno za dùležité a co ne. Èlovìk, který v organizaci pracuje dlouho, však daný zpùsob myšlení a „dìlání vìcí“ považuje za samozøejmost – kulturní charakteristiky organizace si neuvìdomuje. Vnímání kulturních signálù je dùležitým východiskem poznání kultury organizace. Samo o sobì ovšem nestaèí. Neménì dùležité je umìt dané projevy interpretovat, tj. rozumìt jim, chápat význam (smysl) tìchto projevù. Zatímco vnímání kulturních charakteristik organizace je hlavním problémem lidí uvnitø organizace (neboť, jak øíká pøísloví, „ryby objevují vodu poslední“), porozumìní bývá problémem pro lidi z vnìjšku, mimo organizaci.
2.1 Typologie organizaèní kultury Jedním z nástrojù, který užívají vìdci v oblasti sociálních vìd k tomu, aby rozèlenili, utøídili a zpøehlednili složitý obsah sociální reality, je konstrukce typologií22. V oblasti organizaèní kultury je vývoj typologií pomìrnì populárním pøedmìtem výzkumného zájmu badatelù již po nìkolik desetiletí (Handy, 1976, Miles a Snow,
22
Typy, resp. typologie jako soubory typù, jsou v podstatì poznávacím nástrojem, který umožòuje zjednodušit a do urèité míry uspoøádat jinak nepøehledný a komplikovaný obsah reality. Vyvíjeny jsou v zásadì dvojím zpùsobem: teoreticky èi empiricky. Teoretické (konstruované) typy jsou plánovitì vytvoøenými soustavami vybraných charakteristik daného jevu. Výbìr charakteristik je pøitom øízen pøedevším snahou o redukci složitosti tøíd jevù a postižení nejpodstatnìjších charakteristik, které mohou vytváøet rozdíly mezi jednotlivými skupinami jevù. Jsou vytvoøeny pro potøeby popisu, srovnávání a predikce reálných jevù. Empirické typologie mají stejný úèel, jsou však získávány analýzou empirických dat a teprve následnì dochází k teoretické konceptualizaci. Ať už byla typologie vyvinuta teoreticky, èi empiricky, pøi porovnávání, tj. pøi zjišťování vzdálenosti mezi typem a konkrétními jevy je možné uplatnit kvantitativní metody (tj. zkonstruovat kvantitativní diagnostický nástroj, umožòující mìøit konkrétní vzdálenost reálných jevù od vymezených typù).
Poznání organizaèní kultury jako východisko jejího utváøení
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181146