98
Keře a polokeře
Brunfelsia pauciflora – brunfelsie málokvětá Čeleď: Solanaceae – lilkovité Angl.: Yesterday Today and Tomorrow Něm.: Brunfelsie Franc.: brunfelsie Špan.: jazmín del Paraguay, brunfelsia
Příbuznost této efektní okrasné rostliny s bramborem nemusí být každému na první pohled jasná, ale podobnost květů a plodů ji botanikovi ihned prozradí. Vytváří asi 3 m vysoký rozložitý keř. Listy jsou podlouhlé až eliptické, dlouze zašpičatělé, asi 8–10 cm dlouhé, především u báze a na rubu porostlé jemnými šedostříbřitými trichomy. Pětičetné, až 5 cm široké květy se objevují během celé vegetace a jsou zajímavé rychlou barvoměnou během stárnutí. Po otevření mají výrazně fialovou barvu, ale postupně blednou do lila a třetí den jsou téměř bílé. Plodem je bobule. Tento teplomilný pokojový keř pochází z Brazílie, dnes se však pěstuje v zahradách a parcích mnoha tropických zemí a dokonce i v teplejších oblastech subtropů. V našich podmínkách se osvědčil jako pokojová rostlina i jako přenosná zeleň. Vyžaduje světlou polohu, ale ne na přímém slunci. Rozmnožujeme vyzrálými řízky odebíranými v průběhu června a července. Ty umísťujeme na teplou množárnu s vysokou vzdušnou vlhkostí. Květuschopné rostliny získáme již na příští vegetační sezónu. Během vegetace je nutné pravidelné přihnojování. Zároveň doporučujeme ošetřit rostlinu proti svilušce a molici, k nimž je velmi náchylná.
Brunfelsia pauciflora
Caesalpinia pulcherrima – sapan nádherný Čeleď: Caesalpiniaceae – sapanovité Angl.: Barbados Flower, Peacock Flower Něm.: Pfauenstrauch Franc.: petit flamboyan, orgueil de China Špan.: flambo, orgullo de Barbados, clavellina
Caesalpinia pulcherrima Asi jedna z nejstarších okrasných rostlin tropických zahrad vůbec. Není divu, v době květu působí opravdu překrásným dojmem. Tento keř, dorůstající obvykle výšky do 4 m, vytváří dlouhé, řídce trnité větve. Listy jsou dvakrát sudozpeřené, až 30 cm dlouhé, na hlavním vřetenu se 3 až 9 páry větví, na nichž vyrůstají v 6–10 párech vejčitě kopinaté, asi 3 cm dlouhé lístky. Hroznovitá terminální květenství nesou velké množství dlouze stopkatých květů. Jejich korunní lístky jsou dlouze nehetnaté, oranžovočervené, se zvlněným žlutým okrajem. Plody jsou ploché lysé lusky obsahující hnědá semena. Jednoznačně určit původ tohoto druhu v současné době prakticky nelze, neboť roste opravdu ve všech tropických oblastech světa a mnohde již zplaněl. Nejpravděpodobněji pochází z Antil a oblastí Střední Ameriky. Z Argentiny a Uruguaje pochází velmi podobný žlutokvětý C. gilliesii
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181137
Keře a polokeře
Calliandra haematocephala (sapan Gilliesův), který lze často vidět i ve Středozemí, jelikož během zimy snáší nižší teploty než C. pulcherrima. Rod byl pojmenován po vynikajícím italském filosofovi, lékaři a botanikovi A. Caesalpiniovi (1519–1603). Sesbírat semínka ze zralých lusků zkusil již nejeden turista. Pokud je vysel, určitě byl mile překvapen rychle rostoucím keříkem, který již za tři čtyři roky ukázal první květy. Pěstování je jednoduché, ale rostlina vyžaduje větší prostor než jsme většinou ochotni v pokoji uvolnit. Velmi dobře snáší letnění. Během zimy ponecháme sapan při pokojové teplotě, ale nepřihnojujeme a omezíme zálivku.
Calliandra – kaliandra Čeleď: Mimosaceae – citlivkovité Angl.: Red Powder Puff Něm.: Puderquastenstrauch Franc.: pompom Špan.: bellota
Asi 200 druhů převážně keřů a malých stromů pochází většinou z tropické a subtropické Ame-
99
Calliandra inaequilatera riky. Mají obvykle stálezelené, dvakrát zpeřené listy a nezaměnitelné, velmi dekorativní květy zpravidla v kulovitých, dlouze stopkatých a asi 3–5 cm širokých hlávkách. Působivou růžovou až červenou barvu jim dodávají dlouhé, štětkovitě shloučené nitky tyčinek, kdežto kalich i koruna jsou drobné, nenápadné. Z toho bylo odvozeno i latinské jméno rodu (kallos = krása, andros = tyčinky). Lusky bývají zploštělé, kožovité, se ztlustlými okraji; při pukání se šroubovitě svinují. K často pěstovaným druhům náleží C. surinamensis (k. surinamská) s nitkami tyčinek u báze bílými, výše růžově červenými a asi 4 cm dlouhými nebo C. haematocephala (k. červenohlavá) s menšími hlávkami, charakteristická široce podlouhlými asymetrickými lístky. Jako rarita bývá pěstována i její bíle kvetoucí forma. Červenými nitkami vynikají např. C. inaequilatera či C. carbonaria. U některých druhů se vyskytují i odchylky s pouze bílými nitkami. V Americe se místy využívají v uličních stromořadích. Kaliandra je blízce příbuzná známé Mimosa pudica (citlivce stydlivé), v tropech obecně rozšířené jako plevel. Její lístky se po dotyku sklánějí; květy rostou v drobných růžových nebo světle fialových hlávkách. Kultura kaliander vyžaduje slunnou polohu a pravidelnou zálivku. Pro kompaktnější tvar keře sestříháváme.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181137
100
Callistemon citrinus – kalistemon citrónový, nitkokvět citrónový Čeleď: Myrtaceae – myrtovité Angl.: Crimson Bottlebrusch Něm.: Zylinderputzer Franc.: rince-bouteilles Špan.: limpiatubos, limpiabotellas
Kvetoucí kalistemonový keř je pro každého krásným zážitkem a přidáme-li ke kladům jeho absolutní nenáročnost, není divu, že se stal oblíbeným okrasným druhem zahrad a parků v tropech i subtropech. Rostlina vytváří keř nebo malý strom dorůstající výšky maximálně 10–12 m. Zpočátku vzpřímené větve záhy převisají; nesou tuhé a úzce podlouhlé lístky asi 8 cm dlouhé. Atraktivnost květů způsobuje velké množství červených nitek – tyčinek tvořících kolem větévek útvar podobný kartáčku, jak vystihují i jména v cizích jazycích. Plodem je dřevnatějící tobolka. Druh pochází ze sušších oblastí Austrálie, ale dnes se s ním můžeme setkat ve všech tropických a subtropických oblastech, kde se pěstuje pro okrasu. Někde můžeme vidět i jeho odrůdy ´Splendens´ nebo růžově kvetoucí ´Mauve Mist´. V Austrálii patří k nejhezčím růžově kvetoucí ´Reeves Pink´ nebo ohnivě červená ´Australflora Firebrand‘. Rod Callistemon zahrnuje kromě C. citrinus ještě asi 25 dalších druhů původem z Austrálie a Tasmánie, kde rostou jako menší stromy nebo keře. Mají vesměs stálezelené listy s četnými siličnými nádržkami; po rozemnutí citrónově voní. Pětičetné květy vyrůstající v úžlabí listenů mají zakrnělý kalich i korunu, jejichž lákavou funkci nahrazují barevné nitky tyčinek. Opylování umožňují včely a někteří drobní ptáci, kterým květy poskytují i nektar vznikající na kruhovém valu kolem čnělky. Tobolky dozrávají zpravidla velmi dlouho, takže větve nad nimi už někdy znovu vykvétají. Občas pukají až po požárech. Ve Středozemí je v poslední době některými zahradnictvími rozšiřováno mnoho dalších druhů a odrůd, z nichž jsou nejčastěji k vidění drobnější C. laevis, C. pinifolius, žlutě kvetoucí C. salignus, C. pallidus nebo druh s delším
štětkovitým květenstvím C. viminalis ´Little John´. Pěstování kalistemonů v našich podmínkách je velmi jednoduché a bez problémů je lze udržet jako menší pokojové rostliny, ovšem opravdovou parádu vytvoří jako přenosné ve větších nádobách letněných na terase či v zahradě. Jsou to vcelku nenáročné rostliny aridních oblastí. Potřebují kyselejší, nejlépe zahradnický rašelinový substrát s půdní rekcí okolo pH 5, ve vegetačním období světlé stanoviště, ale ne na plném slunci, a dostatečnou zálivku s přihnojením. V zimě postačí jen velmi málo vody a teploty kolem 10 °C. Rozmnožujeme především řízkováním (v závěru léta), lépe s použitím stimulátoru, protože semenáčky přirůstají poměrně pomalu. Mladé rostliny zaštipujeme, abychom docílili patřičného rozvětvení. Lze vysévat i jemná semena z plně dozrálých tobolek.
Callistemon citrinus
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181137