2 . ČÁ S T
EMOCE A HOJENÍ VE VNITØNÍM SVÌTÌ
UJEDU PRYČ Také tuto reakci mají v oblibì hlavnì muži. Auto je místo, kde se obvykle cítí dobøe, mají zde soukromí, mohou nahlas zpívat èi køièet a hlavnì ho øídí! Jízda je plnì v jejich rukou na rozdíl od vztahu, který se jim rozpadá. Pokud mám zablokované cítìní a prožívání, cítím se v bolestné situaci otupìle a bez života. Jak z toho ven? „Ujet. Daleko. Pryè! Je jedno kam, hlavnì jet pryè, nechat problémy a trápení daleko za sebou a cítit se znovu živì.“ Tak ujíždím a ujíždím … a oèekávanou úlevu to nepøináší. Otupìlost i problémy mì všude následují jako stín. Touha ujet pryè od bolesti mùže vést také k pøestìhování, k pøerušení kontaktù s pøáteli, s rodinou, k pálení mostù. Nìkdy je motivována i pøesvìdèením, že „si nezasloužím podporu a náklonnost blízkých“. To je velmi sebedestruktivní víra, která vede èlovìka do dalšího utrpení. Taková osamìlost bolest ještì zesílí. Pokud se však zastavím, risknu blízký kontakt a dostane se mi náklonnosti a porozumìní, mùže to být jeden z nejhojivìjších zážitkù v životì. Jízda se mùže stát velmi ohrožující, pokud se pøestanu chránit (dodržovat bezpeènostní pravidla – pøimìøenou rychlost, posilním se alkoholem…). Mùže skonèit i smrtí. Ta mùže být naplnìním skrytého pøání necítit už nic, nežít.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181096