„Ale líbí… Líbí se mi tu.“ Libor se podíval na opodál stojícího realitního makléře. „Tak my to bereme.“ Všechno to bylo mnohem rychlejší, než by kdy Zuzku napadlo. Než se nadála, stěhovali stěhováci její věci do nového bytu. „A proč se tam stěhuješ, když on tam ještě nebydlí?“ naléhala maminka. „On se nastěhuje během pár dní. Chtěl, abych tam už byla a trochu zaběhla tu domácnost. Jde jen o pár dní, pak tam už budeme oba. Stěhování má už objednaný.“ „Určitě budeš potřebovat s něčím pomoct a já mám zrovna odjet do lázní!“ lamentovala. „Jsem moc ráda, že to takhle zrovna vyšlo, mami. Nebudeš mít čas smutnit. Takhle bych se odstěhovala a pro tebe by ty první noci byly hrozně těžký, už tě znám. Na to nebudeš mít čas, protože jedeš do lázní.“ „Ale co když v tom novým bytě budeš potřebovat pomoc?“ „Je to zařízenej byt, nebudu nic potřebovat. A kdyby jo, mám přeci Libora. Ty si užij lázně, a až se vrátíš, tak k nám přijdeš na večeři, jo?“ Objaly se. Byl to zvláštní pohled. Obě měly sbalené kufry a obě se chystaly na cestu. Ani jedna z nich nevěděla, co dalšího na této cestě pro ně život nachystá. 15. 3. 2010 Ten den byl zvláštní již od samého rána. Zuzka byla nervózní a nevěděla proč. Důvod přikládala špatnému snu, který ji zneklidnil. Po probuzení tedy hned telefonovala Liborovi, aby se zeptala, jestli je v pořádku. Smál se jí. Bral to jako podivný výstřelek přecitlivělé těhulky a dělal si z ní legraci. „Až se stanu duchem, dám ti vědět, neboj!“ žertoval. Zuzce ale do smíchu nebylo. Libor měl ten den jet na jednání do Bratislavy, a tak se bála ještě víc. „V kolik hodin se dnes vrátíš?“ „Z Bratislavy pojedu k Martině, chci se tam ještě stavit pro nějaké osobní věci. Pak pojedu už rovnou za tebou. Mohl bych tu bejt tak kolem devátý večer.“ Během dne mluvila Zuzka ještě s maminkou, ale ani vyprávění lázeňských zážitků jí náladu nespravilo. „Děje se něco, holčičko?“ dělala si maminka obavy. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181084