98
NÁBOŽENSTVÍ A MODERNÍ ÈESKÁ SPOLEÈNOST
Velká èást knìží, kteøí na vysídlená území pøišli, tak musela spravovat nìkolik farností a mnohé zanikly úplnì. Nejvýraznìji se tato skuteènost znovu promítla v litomìøické diecézi, kde na 446 tzv. systematizovaných beneficií (kapitul, far apod.) pøipadalo pouze 272 knìží.192 Všechny tyto skuteènosti se výraznì odrazily v následné „ateizaci“ èeského pohranièí, o níž bude øeè v jedné z následujících kapitol.
Støet (1948–1960) Zásadním zlomem v náboženské situaci a ve vztahu èeské spoleènosti vùèi církvím se stal, podobnì jako v ostatních oblastech života, únor 1948. Novì nastolený komunistický režim se zpoèátku tváøil, že bude respektovat „svobodu svìdomí a náboženského vyznání“, tak jak to deklaroval VIII. sjezd komunistické strany v bøeznu 1946. Klement Gottwald se dokonce po svém zvolení prezidentem v èervnu 1948 zúèastnil slavnostního Te Deum slouženého ve Svatovítské katedrále. Zdánlivý klid však nemìl dlouhého trvání. Záhy po únorových událostech se vùèi nim ostøe ohradila katolická církev, když ve svém pastýøském listu arcibiskup Beran oznaèil pøevzetí moci komunistickou stranou za nezákonné a následnì Èeskoslovenská biskupská konference odmítla požadavek vlády, aby církev uznala legitimitu poúnorového režimu. To bylo jednoznaènì interpretováno jako odmítnutí loajality vùèi státu. Vzniklé napìtí se ještì více vyostøilo po èervnových volbách do Národního shromáždìní, po nichž katolická církev odmítla zrušit suspenze knìží, kteøí pøijali politické funkce. Vìtšinou šlo o knìží, kteøí otevøenì spolupracovali s komunistickým režimem, jako napø. Josef Plojhar, posléze dlouholetý ministr zdravotnictví. Komunistickému režimu zaèalo být zøejmé, že církve, pøedevším církev katolická, se mohou stát vážnou pøekážkou v definitivním ovládnutí spoleènosti. Nicménì zhruba do poloviny roku 1949 stále vyèkával s otevøeným vystoupením vùèi církvím a snažil se pøedstírat, že vztahy státu a náboženských spoleèností jsou normální. To, že se ale „koneèné vyrovnání“ s církvemi zaèalo pøipravovat velmi brzy po únoru 1948, do192 V ostatních diecézích byla situace pøeci jen o nìco lepší. V královehradecké diecézi bylo na 477 systematizovaných beneficií 428 knìží, v èeskobudìjovické byl pomìr 432:395 a v pražské dokonce jen 622:620. Srov. Boháè, Z.: Atlas církevních dìjin Èeských zemíc 1918–1999. Kostelní Vydøí, Karmelitánské nakl. 1999, mapa è. 28.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181072
NÁROD ODLOUÈENÝ OD BOHA
99
kládá skuteènost, že již v srpnu 1948 vznikla strategie eliminace vlivu církví a jejich plného podøízení státní, resp. komunistické moci. Jejím základem byl Návrh církevního oddìlení Ústøedního akèního výboru Národní fronty, který doporuèoval pøijetí celé øady opatøení vedoucích k ovládnutí jednotlivých církví a náboženských spoleèností. Šlo napø. o využití rozporù mezi církevní hierarchií a nižším klérem, které by vedlo k nahrazení hierarchie všekatolickým sdružením kontrolovaným státem. Další návrhy umožòovaly pøipoutání duchovních ke státu pomocí mzdové politiky definované novým zákonem, izolaci katolické církve od Vatikánu a vytvoøení „národní katolické církve“ èi „zaèlenìní“ øeckokatolické církve do církve pravoslavné.193 V polovinì roku 1949 zaèala být tato opatøení plnì implementována, a to pøedevším vùèi katolické církvi, kterou evidentnì považoval nový režim za nejvìtší hrozbu. Dùvodem bylo, kromì velkého poètu katolíkù, také to, že katolická církev mìla velmi dobrou organizaci a rozsáhlé zahranièní kontakty. Jedním z prvních krokù vedoucích ke koneènému „ovládnutí“ katolické církve byl vznik tzv. Katolické akce. Tato iniciativa, v jejímž èele stáli knìží otevøenì kolaborující s novým režimem ze skupiny kolem Josefa Plojhara, mìla za cíl vytvoøit jakousi paralelní strukturu vùèi oficiální církevní hierarchii a vytvoøit tak uvnitø katolické církve rozkol. Vznik Katolické akce vyvolal okamžitou a velmi prudkou reakci oficiálních pøedstavitelù církve. Již deset dnù po jejím vzniku, 20. 6. 1949, vydala vatikánská Nejvyšší posvátná kongregace svatého Officia, zodpovìdná za „èistotu víry a dogmatické otázky“, dekret, kterým exkomunikovala každého, kdo se k ní dobrovolnì pøihlásil.194 Druhým a ve svých dùsledcích ještì významnìjším krokem bylo vydání tzv. komunistického dekretu toutéž institucí. Tento dokument jednoznaènì odmítl komunismus jako svìtový názor, který se nesluèuje s køesťanstvím, a jednoznaènì exkomu193 Balík, S., Hanuš, J.: Katolická církev v Èeskoslovensku 1945–1989. Brno, CDK 2007, s. 17. 194 „Proto nejvyšší Posvátná kongregace svatého Officia, plníc svùj úkol, totiž hájit ryzost víry a mravù, jménem a autoritou sv. Otce Pia XII. zmínìnou akci podvodnì nazvanou Katolická akce zavrhuje a odsuzuje a zároveò prohlašuje, že všichni a každý jednotlivì, ať osoby duchovní èi laické, kteøí k ní dobrovolnì a vìdomì pøistoupili nebo k ní v budoucnu pøistoupí, a jmenovitì její pùvodci a šiøitelé, jako rozkolníci (schizmatikové) a odpadlíkové (apostaté) od katolické Církve, samým èinem upadli neb upadnou do exkomunikace…“ Citováno dle Bulínová, M., Janišová, M., Kaplan, K. (eds.): Církevní komise ÚV KSÈ 1949–1951. Praha – Brno, ÚSD AV ÈR – Doplnìk 1994, s. 180.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181072
100
NÁBOŽENSTVÍ A MODERNÍ ÈESKÁ SPOLEÈNOST
nikoval každého, kdo „vyznává materialistické a protikøesťanské uèení komunismu, a zejména ty, kteøí ho hájí nebo propagují“.195 Na druhou stranu komunistický režim pøijal nová legislativní opatøení, která katolickou církev i další náboženské skupiny podøídila striktnímu státnímu dozoru. Jejich základem byly zákony è. 217/1949 Sb., kterým se zøizoval Státní úøad pro vìci církevní, a è. 218/1949 Sb., o hospodáøském zabezpeèení církví a náboženských spoleèností.196 Prvním z nich vytvoøil komunistický režim legislativní základ pro ideologické zásahy do èinnosti náboženských spoleèností a také pro personální kontrolu nad nimi. Zøídil centrální instituci – Státní úøad pro vìci církevní (SÚC)197 – jejímž oficiálním cílem mìlo být „dbát o to, aby se církevní a náboženský život vyvíjel v souladu s ústavou a zásadami lidovì demokratického zøízení“ (§ 2), ale která mìla pøedevším dohlížet na všechny stránky církevního života, personální politikou poèínaje a náboženskými obøady konèe (§ 3). Pouze tento úøad mìl pravomoc udìlovat souhlas k vykonávání duchovní služby, což znamenalo, že musel souhlasit se jmenováním každého pretendenta na všechny duchovní posty. Zároveò se duchovní, kteøí bez vìdomí a souhlasu této instituce vykonávali jakýkoli náboženský obøad, bez ohledu na to, zda na veøejnosti, èi v soukromí (v bytì, ve vìzení apod.), dopouštìli trestného èinu, který novelizovaný trestní zákon oznaèoval jako maøení dozoru nad církvemi a náboženskými spoleènostmi (§ 173 trestního zákona). Státní souhlas byl udìlován vždy konkrétní osobì a na konkrétní místo (obec, maximálnì okres). Pokud se mìl církevní úkon konat mimo „povolené území“, napø. v souvislosti 195 Hrdina, I. A.: Texty ke studiu konfesijního práva. I. Evropa a USA. Praha, Karolinum 2006, s. 204. 196 Legislativa týkající se èinnosti náboženských organizací a role státu v letech 1948 až 1989 je k dispozici na http://spcp.prf.cuni.cz/lex/z1a.htm (10. 8. 2008). 197 Státní úøad pro vìci církevní (SÚC) byl zøízen jako souèást úøadu vlády. Jeho èinnost byla zpoèátku omezována existencí církevní komise ÚV KSÈ, která byla zrušena teprve v roce 1952. SÚC dohlížel na chod jednotlivých církví a øídil také tzv. krajské a okresní církevní tajemníky. V roce 1956 došlo k reorganizaci a SÚC byl transformován na Sekretariát pro vìci církevní ministerstva školství a kultury (od roku 1967 ministerstva kultury a informací). S federalizací státu na konci 60. let došlo k dalším zmìnám. Byl vytvoøen zastøešující federální orgán, kterým byl Sekretariát pro vìci církevní Úøadu pøedsednictva vlády, a pøi národních vládách vznikly v rámci ministerstva kultury Sekretariáty pro vìci církevní. Úkolem federálního „sekretariátu“ byla koordinace aktivit a pøípadnì øešení „zahranièních“ otázek. Národní „sekretariáty“ si zachovaly znaènou èást pravomocí a i nadále øídily politiku vùèi církvím na území jim svìøených.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181072