98
Mezinárodní management
vyjádřením pro prostředí, v němž se konkrétní interakce odehrává a jehož interpretace či vyznění závisí na konkrétní situaci. Kontext je označením pro okolí, souvislosti, prostředí, pozadí či situaci, která určuje, přibližuje nebo objasňuje význam konkrétní události. Kontext jsou nevyřčená pravidla, která nám pomáhají chovat se a jednat odpovídajícím způsobem v konkrétních situacích. V kulturách s tzv. vysokým kontextem (high context – Asie, Střední východ, Afrika, Středomoří) se obvykle pocity a myšlenky nevyjadřují přímo. Význam je třeba odečíst mezi řádky. Lidé v těchto kulturách přiřazují význam jednotlivým situacím podle toho, s kým komunikují, v jakém prostředí, anebo v závislosti na osobních či společenských vazbách. Naproti tomu v kulturách s tzv. nízkým kontextem (low context – německy mluvící země, Skandinávie, Severní Amerika) jsou obchodní vztahy více odosobněny a komunikace musí být vyjádřena precizně ve slovech. Pocity a myšlenky jsou rovněž vyjadřovány slovně tak, aby nemohlo dojít k interpretační záměně. Kultury s nízkým kontextem jsou typicky zaměřeny na jednotlivce. Zatímco kultury zaměřené na kontext očekávají, že význam situace či odpověď budou patrné z gest a náznaků, kultury s nízkým kontextem vyžadují přesnou, přímou a detailní informaci. Může tak snadno dojít k problémům ve vzájemné komunikaci, kdy každá strana očekává něco trochu jiného. Dalším možným přístupem je představa tzv. kulturních vln Fonse Trompenaarse a Charlese Hampden-Turnera (Trompenaars, Hampden-Turner, 1998). Tato představa nebyla empiricky podložena, ale pro svou uchopitelnost je poměrně často používána při manažerských školeních. Trompenaars a Hampden-Turner rozlišují kultury podle sedmi vln: ■ Univerzalismus vs. partikularismus: v podstatě jde o rozlišování kultur podle zaměření na pravidla a na vztahy. V kulturách zaměřených na pravidla se pravidla aplikují ve všech situacích, velí právo a pořádek. Univerzálními kulturami jsou např. Spojené státy americké, Nizozemsko, Německo či skandinávské země. Za kultury partikulární lze označit například arabské země, kde zaměstnanci získávají výhody za projevenou loajalitu. ■ Komunitarismus vs. individualismus: v individualistických kulturách vidí lidé sami sebe jako jednotlivce, zatímco v komunitních kulturách vnímají sami sebe jako součast skupiny. Příkladem vysoce individualistických kultur jsou podle Trompenaarse a Hampden-Turnera Izrael, Kanada, Nigérie, Rumunsko, Česká republika, Dánsko nebo Spojené státy americké. Komunitní kultury pozorujeme v Egyptě, Indii, Mexiku či Japonsku. ■ Neutrální vs. emocionální: neutrální kultury se projevují neosobními a objektivizovanými vazbami mezi lidmi. Emocionální kultury naproti tomu kladou vysoký důraz na citovost. Neutrální kultury zahrnují země jako Etiopie, Japonsko, Polsko či Nový Zéland, kde jsou preferovány nepřímé, nekonfliktní vztahy a jasná kontrola. Emocionální společenství nalezneme v Egyptě, v Ománu nebo ve Španělsku, kde přímá, emocionální odpověď stírající společenskou vzdálenost je považována za běžnou. ■ Difuzní vs. specifické: ve specifických kulturách je osobní život oddělen od pracovního, a proto tato společenství podporují otevřenost a transparentnost (např. ve Spojených státech amerických nebo v Německu). Difuzní kultury (např. Japonsko, Francie nebo Mexiko) neoddělují jednoznačně různé sféry života. Reakce v difuzních kulturách obvykle závisejí na společenském kontextu. ■ Úspěch vs. přisuzování: v kulturách zaměřených na úspěch, ve Spojených státech amerických či v Kanadě, je společenský status odvislý od výkonu. V kulturách založených na přisuzování je výkon neoddělitelně spojen s daným společenským postavením – narozením, původem, titulární či protokolární pozicí nebo věkem. Mezi přisuzovací kultury zahrnujeme arabské země.
Mezinárodní management.indd 98
9.6.2009 15:27:56 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181048