98 / mediace v teorii a praxi
ních věcech se posuzuje preventivní účinek mediace jako prostředku ochrany společnosti a jednotlivců, při rozvodové mediaci je to ochrana práv a potřeb nezletilých dětí rozvádějících se rodičů). Obecně lze říci, že v právu jsou kritéria evaluace mediace objektivnější. Při aplikaci mediace v oborech psychosociální pomoci člověku jsou kritéria úspěšnosti subjektivnější, tím pádem také hůře měřitelná. Například psychoterapie je tradičně posuzována podle užitečnosti. Terapie prokazují svou užitečnost, když svým působením přivodí „objektivní“ zlepšení. Systemický přístup k terapii vychází z toho, že nejdůležitějším pramenem hodnocení je sám klient, jenž je schopen posoudit „úspěch“ terapie. Přitom prý nemá žádný význam ptát se, ze kterých měřítek a kritérií klient vychází. Pracovníci chicagského Centra pro soudem nařízené řešení sporů (Neighborhood Justice of Chicago) provedli výzkum úspěšné a neúspěšné mediace z pohledu mediátorů. Výzkumu se zúčastnilo 34 mediátorů tohoto centra. Jejich průměrný věk byl 40 let, většina z nich byly ženy, průměrný počet let praxe byl tři roky. Průměrný počet případů na jednoho mediátora projednávaných za rok byl 14. Většina mediátorů měla vysokoškolské vzdělání, dvě třetiny v oboru právo. Mediátoři byli požádáni o vyplnění dotazníku, který měl tři části. V první části byl seznam 17 možných zdrojů konfliktů řešených mediací. Mediátoři byli žádáni, aby označili stupeň závažnosti problému užitím pětibodového skóre (1 = žádný problém, 3 = mírný problém, 5 = největší problém). Ve druhé části měli označit, zda v případu užili některou ze 43 identifikovaných mediačních technik. Ve třetí části sdělovali, zda dosáhli některého z 19 druhů výsledků mediace. To prováděli z jejich pohledu u úspěšných i neúspěšných případů. Analýza výsledků odhalila, že za hlavní kritérium úspěšné mediace je mediátory považováno dosažení dohody a její dlouho dobé plnění stranami. Výsledky výzkumu také ukázaly, že některé postupy mediátorů byly označeny jako užívané velmi často a více u úspěšných (než neúspěšných) mediací.
Mediace je nejdůsledněji propracovaná pro využití v trestním řízení a při řešení rodinných konfliktů. S tím koresponduje také její výzkumné zpracování v těchto oblastech. To se mj. zabývá zkoumáním odpovědí na otázku, zda je mediace úspěšná, efektivní, účinná. Kvantitativní výzkumy tohoto problému jsou v zahraničí poměrně četné a jejich výsledky dobře dostupné. Rozsáhlý výzkum realizovaný v letech 1993–1996 v Anglii zkoumal úspěšnost rodinné mediace. Jeho cílem bylo zhodnotit efektivitu mediace při řešení konfliktů v souvislosti s rozpadem rodiny. Studie se zúčastnilo 510 párů.16 Účastníci výzkumu byli opakovaně dotázáni po třech letech, 63 % z nich bylo 16
Prokázalo se, že: • rodinná mediace je dlouhodobý proces; • průměrná délka řešení případu je asi deset hodin zhruba v šesti sezeních během 20 týdnů; • 56 % párů dospělo k závěrečné písemné dohodě; • 36 % párů se dohodlo ve všech sporných bodech; • 41 % párů se dohodlo jen v některých bodech; • 20 % párů se nedohodlo, 80 % párů dosáhlo nějaké formy dohody; • páry, jež použily tzv. kompletní mediaci (která umožňuje řešení všech vztahů – rodičovských, majetkových, finančních), dosáhly lepších výsledků než páry, které použily tzv. koncentrovanou mediaci (koncentrovanou jen na jeden problém, např. péči o děti); • 60 % párů se shodlo na tom, že jim mediace pomohla snížit náklady na právní pomoc a soudní řízení.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181039