Kůže - zpracování a výrobky (Ukázka, strana 99)

98

K Ů Ž E

–

Z P R A C O V Á N Í

obrázek 68 Obuvnická forma na vrapené holínky – varhánky.

A

V Ý R O B K Y

ti zákazníkovy nohy je přizpůsoboval a upravoval. Podle nich pak z usně krájel jednotlivé dílce obuvi. Obvykle visely na stěně v dílně. Škopek – dřevěná nádoba na namáčení kůží ve vodě.

Kahanec – nad jeho plamenem se rozpouštěl vosk nebo se nahřívala rádlovací kolečka apod.

Potěh – pruh kůže, kterým si švec při práci u verpánku přidržoval dílo. Dole si jej přichytil chodidlem, na koleně jej měl přetažený přes zpracovávanou obuv.

obrázek 69 Základní střih na boty, podle kterého se brala míra.

obrázek 70 Střih na střevíce.

obrázek 71 Přenesení míry kopyt na střih.

obrázek 72 Obuvnický kahan.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180973

N Á Ř AD Í A V Y B A V E N Í D Í LE N

Dratev – je šicí materiál, který si každý obuvník uměl sám zhotovit. Vyráběla se z konopné nitě, jež se na konci rozdělila na jednotlivá vlákna. Každé vlákno se nožem ztenčilo do ztracena a pak se důkladně nasmolilo. Mezi takto připravená vlákna se pro zpevnění vkládala prasečí štětina. Nakonec se jednotlivá vlákna spolu se štětinou opět spojovala dohromady, tak, že si je švec položil na koleno a dlaní materiál stáčel jedním a pak zase opačným směrem. Dratev se ještě po celé délce nasmolila. Její konec byl natolik ostrý a pevný, že se jím dalo šít jako jehlou.

Ve vybavení dílen nesměly také chybět drobné doplňky a materiály potřebné k výrobě obuvi. Patří sem: klouzek – prášek, který snižuje tření uvnitř boty, a pomáhá tak k snadnějšímu vytažení kopyta; floky – dřevěné klínky; lněné nitě; prasečí štětiny na výrobu dratví; smola; vosk; cvočky; hřebíčky; háčky; jehly; kovové podkůvky; pop – ševcovské lepidlo; úlomky skla na začišťování kůže; krejčovský metr na braní míry chodidel; ploché štětce na nanášení lepidel, laků apod.

S modernizací vybavení ševcovských dílen přichází i mechanizace. Zavádějí se obuvnické šicí stroje (howka, singerka, cylinderka), které stály na počátku průmyslové výroby obuvi. Ty se časem rozšířily o další typy šicích strojů – ramenové a sloupové pro šití svršků. Rozvíjela se i výroba speciálních strojů pro určité pracovní úkony – např. stroje na přišívání knoflíků a přezek, na obšívání dírek apod. Zkonstruovány byly také stroje na pomocné práce při zhotovování svršků – např. na kosení usní, perforování, na vybíjení kroužků a háčků apod. Na

99

obrázek 73 Držení díla při práci.

obrázek 74 Obuvnické nitě.

obrázek 75 Voskování nití před šitím.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180973

100

K Ů Ž E

–

Z P R A C O V Á N Í

A

V Ý R O B K Y

principu mechanismu šicího stroje vznikaly stroje na spodkové práce pro přišívání spodkových dílů. S jejich zaváděním se začíná v továrnách uplatňovat dělba práce.

S počátkem tovární produkce se objevují další a další stroje umožňující hromadnou výrobu obuvi. Prvními byly stroje na prošívání obuvi a spodkové šicí stroje na výrobu rámové obuvi (přišívání rámů a podešví).

9.3 SEDLÁŘSKÉ, BRAŠNÁŘSKÉ A ŘEMENÁŘSKÉ DÍLNY Ani pro sedlářskou provozovnu nebyl potřeba zvlášť velký prostor. Záleželo samozřejmě na velikosti výroby. Protože šlo převážně o ruční práci, stačily nože, šídla, později i šicí a cupovací stroje apod. Nářadí měl sedlář obvykle přehledně uloženo v úchytkách na stěně, nechyběl krájecí stůl – ponk pro mistra, na němž si rozložil a krájel kůži, a pracovní stoly pro další zaměstnance dílny. Opět zde nacházíme sedlářský koník, podobně jako na ševcovském pracovišti, kde se šilo ručně. Sedláři používali také různé typy šídel, vytahováky, čárkovače, kostky na hlazení, nože – knejpy, nůžky, děrovače, kleště štípací, cvikací a natahovací, rádlovací kolečka – podobně jako obuvníci a jiní kožedělní řemeslníci. Navíc v jejich dílně najdeme: Nože rovné kosicí a půlkulaté měsíčkové – sloužily ke kosení usně. Při sestavování dvou dílů kůže se kosením dosahovalo plynulého přechodu spoje mezi nimi, správným zkosením se také zvyšuje trvanlivost materiálu. Tvar ostří těchto nožů odpovídal jejich pojmenování.

obrázek 76 Zařízení tradiční sedlářské dílny v Muzeu řemesel v Moravských Budějovicích. Foto Vojtěch Vlk, Muzeum Vysočiny v Třebíči.

obrázek 77 Uložení pracovních nástrojů v současné sedlářské dílně.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180973