98
K O V Á Ř S T V Í
Celý svazek se ohřeje, jeden konec se upne do svěráku, na druhý nasadí vratidlo a zkrucuje se. Po vychladnutí zkrouceného svazku se jím začne otáčet proti směru zkrutu a tím se vytváří potřebný tvar šišky. Šišky z čtyřhranné tyče se vyrábí pomocí jejího rozsekávání. Tyč se nahřeje a v potřebném místě se rozsekne na dva nebo čtyři prameny, které se mírně rozevřou. Úplného rozevření se docílí pomocí trnu. Tyč se znovu nahřeje a zkrucuje stejně jako svazek drátů. Konečný tvar šišky dosáhneme jejím protisměrným otáčením (po vychladnutí).
obrázek 105 Srovnávání pramenů šišky z rozseknuté tyče
5.15 VÝROBA
VOLUT (SPIRÁL)
Jednou z nejpoužívanějších technik uměleckého kovářství je tvorba volut. Kovář si nejprve určí délku materiálu zhotovením jakési makety hotového výrobku. Vezme drát a stočí jej do tvaru plánované spirály. Pak jej rozvine a změří. Míru přenese na materiál, který bude zpracovávat. Nejprve nahřeje konec materiálu, vytvaruje konec voluty a provede její první, nejmenší závit. Následuje zahřátí pokud možno celého kusu kovu a vykování spirály na spirálové babce. Vyrábí se různé typy volut – jednostranné, dvoustranné, stočené proti sobě, rozvíjející se z jednoho prutu apod. Zejména umělecké kovářství používá řadu dalších technik. Ty jsou již natolik specializované, že je není možné ani potřebné všechny rozvádět. Mnohdy se jedná o způsob zpracování kovů, který již nelze považovat za kování.
Kovarstvi.p65
98
15.1.2004, 9:54
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180960
S P O J O V Á N Í
6
SPOJOVÁNÍ
6.1
NÝTY
K O V Á Ř S K É H O
M A T E R I Á L U
99
KOVÁŘSKÉHO MATERIÁLU
Poměrně hojným způsobem spojování kovářského materiálu je nýtování. Používá se zejména v uměleckém kovářství. Zatímco běžná výroba používá továrně zpracované nýty, tam, kde záleží na ručním provedení, zhotovují si kováři nýty sami. Výroba nýtů je poměrně jednoduchá. Příslušný kus většinou čtyřhranné ocele se v potřebné délce na jednom konci osadí, kulatina se upraví v zápustkách a usekne se. Kovář upraví hlavičku nýtu na kovadlině a zarovná hřebovnicí. Otvory pro nýty nevrtá, ale probíjí zatepla. Nýty do otvorů nasazuje prohřáté. Oba kusy spojovaného materiálu k sobě pevně přitáhne stahováky, položí na kovadlinu a nasune zatepla nýt, který na druhé straně pečlivě roznýtuje.
6.2
OBJÍMKY A SPONY
Spojování materiálu pomocí objímek a spon patří mezi staré kovářské techniky. Jejich jednoduchá výroba z hranatého nebo kulatého materiálu je již popsána v předchozích kapitolách. Navlékají se na spojovaný předmět výhradně zatepla.
6.3
NASAZOVÁNÍ
ZATEPLA
V předcházejících kapitolách bylo několikrát zmíněno nasazování zatepla. Jedná se o určitý druh spojování dvou materiálů, který je založen na vlastnosti smršťování chladnoucího železa či ocele. Například ohřátá obruč se nasadí na dřevěné kolo vozu a po svém vychladnutí (a tedy smrštění) na něm zůstává velmi pevně fixována. Podobně se postupuje i u jiných výrobků (objímky, spony, sudy, vědra).
6.4
SVAŘOVÁNÍ
Svařování v ohni Svařitelnost železa je jednou z jeho nejdůležitějších vlastností, při níž dochází k pevnému spojení dvou částí v jeden kus. Sváří se za vysoké teploty asi 1400–1450 °C, kdy již ocel přechází z tuhé do vláčné konzistence. Čím méně má ocel uhlíku, tím lépe se spojuje svařováním. Ocel s vyšším podílem uhlíku má nižší svářecí teplotu. Kovář volí způsob
Kovarstvi.p65
99
15.1.2004, 9:54
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180960
100
K O V Á Ř S T V Í
svařování podle tvaru výrobku, jeho velikosti, pracovního namáhání a druhu použitého materiálu. Nejobvyklejší způsob – svařování přeplátováním – se používá u plochých, čtyřhranných a kulatých ocelí. Konce předmětu, které budou svařeny, kovář nejprve napěchuje, neboť při svařování dojde k zeslabení materiálu v místě sváru. Poté oba konce zaostří tak, aby se po přiložení na sebe dobře spojily. Konce musí být naprosto čisté a zbavené okují a strusky. Oheň musí být upraven tak, aby obrázek 106 Kovářské svařování (podle R. Pleinera) do něj mohly být vloženy oba konce výrobku současně, a to na již spečené a žhavé uhlí. Konce předmětu kovář položí ve výhni vedle sebe přiostřeným koncem dolů, aby se na plochách neusazovala struska a okuje. Konce musí být stejně ohřáté. Pokud se svařuje ocel nestejné tloušťky, tlustší je pokládána do středu ohně, kde je vyšší žár, a tenčí na jeho okrajovou část. Teplotu svářených konců určuje kovář zpravidla odhadem podle jejich barvy. Správnou teplotu pozná podle mazlavosti konců kovu ve výhni a podle vznikajících jisker ve tvaru hvězdiček. Ty znamenají, že se již ocel pálí. V tom okamžiku kovář rychle vyjme předmět z výhně, oklepem ho zbaví nečistot a strusky, položí na kovadlinu, přiloží k sobě konce a pomocník na ně udeří kladivem. Tento první úder nesmí být rovný, aby nedošlo odražení konců kovu od sebe. Proto se provádí hranou plosky přitloukacího kladiva tak, aby se ocel do sebe vmáčkla. Pak kovář oba konce pustí a rychlými údery svářené místo proková. Při prokování jsou rovněž vytlačeny částečky strusky ven ze svárového švu. Po ochladnutí následuje kontrola sváru, který by měl být neznatelný a měl by mít stejnou tloušťku, jako okolní materiál. Pokud tomu tak není, je nutné výrobek opět ohřát na svářecí teplotu a znovu prokovat. Při druhém ohřátí kovář vhazuje na kov do výhně svařovací prášek, který tvoří křemičitý písek, práškový jíl, borax a jiné prostředky. Svařovací prášek se nasype na žhavé svařované místo a při úderech kladiva se zde sloučí kyselina křemičitá s kysličníkem železa. Tato sloučenina dobře kov očistí a vznikne kvalitní svár. Například suchý písek zajišťuje vytvoření tekutější strusky na povrchu sváru a tím jej ochrání před přílišným okysličováním. Jedná se o velmi starou techniku, dnes pouze ojediněle používanou v malých kovárnách nebo při speciálních pracích. Druhým, již méně obvyklým způsobem je svařování natupo, který se používá zejména při svařování silného kulatého nebo čtyřhranného materiálu. Ten se nemusí před svařováním ani pěchovat, ani zaostřovat. Oba konce se zarovnají a vloží do výhně, ohřejí na svářecí teplotu, vyjmou, oklepou od nečistot a přiloží proti sobě přesně v jedné ose nejlépe tak, že se vloží do kulaté zápustky. Na jeden volný konec se udeří rychle
Kovarstvi.p65
100
15.1.2004, 9:54
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180960