Vodní rostliny
98 jivo použijeme kostní moučku v poměru 1 : 30 (jeden díl kostní moučky na 30 dílů zeminy) a rohovou moučku v poměru 1 : 300. Umělá hnojiva nedoporučuji, neboť nejsou určena pro louhování ve vodě a mohou způsobit nežádoucí chemické reakce. V odborných obchodech prodávají také tyčinky, které se snadno zasunují do substrátu. Při zasouvání tyčinky nesmíme poškodit oddenek. Oddenek před zasazením očistíme, odstraníme staré, zahnívající a poškozené části, zkrátíme přebytečné kořeny a začistíme je popelem z dřevěného uhlí. Do jednoho kontejneru nedáváme více druhů leknínů, aby si nekonkurovaly. Zasazený oddenek opatrně zasypáváme a lehce povytahujeme. Horní část kontejneru (cca 5 cm) zakryjeme hrubým kačírkem nebo kamennou drtí, aby ryby nemohly rýt v hlíně a nevyrýply sazenici leknínu. Umístění Leknín v biotopu vynikne, ze všech rostlin kvete nejdéle a má největší květy. V koupacím jezírku se sice příliš nepodílí na čištění vody, ale pro jeho květy jej do koupacího jezírka rozhodně dáme. V literatuře se u hloubky vody uvádí dva číselné údaje – nejmenší a největší hloubka měřená od okraje kontejneru k hladině, přičemž optimum je někde uprostřed. Drobné mladé sazenice a malé zakrslé druhy pěstujeme v menších hloubkách. Lekníny pěstované v menší hloubce mají sice květy dříve, ale jsou menší. Největší květy mohou dosáhnout průměru až 33 cm (Nymphaea ’Charles de Meurville’), ale je nutné leknín umístit do hloubky 1,2 metru. Musí být vzrostlý a dobře vyhnojený. Lekníny mohou růst i v hloubkách podstatně větších, než je uváděno v literatuře, ale pozdě nasazují na květ a v několikametrové hloubce těžko pokvetou. Hloubka je důležitá také pro množství prostoru, který leknín zabere na hladině. Při umístění leknínů do hloubky 1 m musíme počítat s tím, že listy na hladině obsadí větší prostor než při umístění leknínu v poloviční hloubce. Pokud dochází k situaci, že listy trčí nad vodou, je to neklamné znamení, že bychom měli leknín posunout hlouběji nebo oddělit přebytečné růžice. Lekníny sázíme do kontejnerů. Volně rostoucí lekníny se stávají problematické, protože mohou vzájemně prorůst a po několika letech silnější jedinec udusí slabší. Výhoda kontejnerů je v tom, že se jednoduše přemísťují a udržují. V regenerační zóně kontajnery nevypadají hezky, a proto je umístíme tak, abychom je mohli zasypat kačírkem, kterým je regenerační zóna vyplněna.
U každého leknínu musíme mít cedulku s názvem. Různé druhy vyžadují různé a někdy i velmi odlišné podmínky. Udržujeme si přehled o leknínech v naší nádrži, abychom se potom nemuseli divit, proč se leknínům nedaří a nekvetou. Neznámé druhy je lepší vyhodit na kompost, protože nevíme, jak je pěstovat. Lekníny vyžadují klidnou vodu, vodotrysky a padající voda ovlivňují jejich kvetení. Objevují se sice i v řekách, ale jen v klidných ramenech, kde nedochází k velkému pohybu vody. Pro lekníny zvolíme místo, kde je alespoň 4 až 6 hodin slunečního svitu denně, jinak nám nepokvetou. Zaslouží si takové stanoviště, které můžeme snadno pozorovat anebo které je nedaleko místa, kde odpočíváme a pozorujeme vodní hladinu. Kvalita vody není pro leknín důležitá, pokud nedosahuje extrémních hodnot. Nejlépe rostou ve vodě s pH 6,8–8,5, střední tvrdostí a vodivostí kolem 1000 µS/cm. Pokud kupujeme leknín, musíme předem vědět, do jaké hloubky bude umístěn. Označuji ji „hv“ (hloubka vody), což je vzdálenost od oddenku leknínu k hladině v centimetrech. Dále je důležité vědět, jakou barvu leknínu chceme. Můžeme si vybrat z velkého množství druhů ten optimální pro naše podmínky.
obr. 168 Nymphaea alba
obr. 169 Nymphaea ’Gonnere’
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180957