98
Komunikace pro zdravotní sestry
• komunikujeme jednoduchým způsobem, používáme jednoduché pravdivé výroky; • verbální komunikaci omezujeme, vyhýbáme se naléhání a přesvědčování; • využíváme všech komunikačních kanálů, kromě slovních sdělení věnujeme pozornost i jasné neverbální komunikaci; – respektujeme intimní zóny nemocného, – využíváme nenuceného očního kontaktu (dlouhý pohled do očí působí agresivně), – nedotýkáme se nečekaně nemocného, • průběžně se ujišťujeme, zda nám nemocný rozumí; • respektujeme obtíže nemocného, někdy nemocný řeší nesoulad v komunikaci odchodem. Průběh rozhovoru s psychiatrickým pacientem 1. Připravíme se na setkání s pacientem. Je vhodné nahlédnout do dokumentace, znát jméno, okolnosti setkání. 2. Upravíme místo setkání. Je vhodné zvolit klidné a bezpečné prostředí. Zajistíme možnost kontaktu s kolegy (zvonek, signál nouze apod.). 3. Respektujeme běžná pravidla společenského chování. Úvodní formality (představení, kontrola jména, představení všech přítomných, zdůvodnění jejich přítomnosti) pomůže nemocnému orientovat se v situaci. 4. Ujistíme se, že nemocný je skutečně orientován v čase a místě. 5. Sdělíme cíl rozhovoru. 6. Stále dáváme najevo pochopení (,,chápu, že máte obavy…“). 7. Nasloucháme bez přerušení, vyslechneme i nepodstatné. Dojde k získání cenných informací o stupni postižení a zároveň nemocný uvolní negativní emoce. 8. Ptáme se na potřebné, stejně tak umožníme nemocnému klást otázky. 9. Na závěr vše shrneme, poděkujeme za spolupráci.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180943
Komunikace s pacienty se změnami intelektu
5
99
Komunikace s pacienty se změnami intelektu
Do této skupiny jsme zařadili dvě skupiny pacientů se specifickými nároky na vedení komunikace. Jednak pacienty s mentálním postižením (jde o narušení mentálního vývoje, vrozené změny) a pacienty s projevy demence (postižení vzniká během života, nemocný ztrácí již získané dovednosti). Z tohoto členění vyplývá náročnost péče především o dementní nemocné. Je nutné respektovat jejich životní zkušenosti a úspěchy. Pro představu uvádíme výsledek pokusu na oddělení péče o nemocné s Alzheimerovou chorobou. Během tří měsíců personál oslovoval klienty zařízení jejich původními tituly, profesemi (paní učitelko, pane inženýre). Došlo k výraznému zlepšení klimatu na oddělení a především k poklesu agresivních projevů seniorů.73
5.1
Pacient s mentální retardací
Člověk s mentálním postižením prochází odlišným psychosociálním Úroveň sociálních dovedností vývojem. Na úrovni jeho projevu sledujeme biologickou determinaci mentálně postižených je růzvývoje (stupeň postižení, vady ná. Procházejí různými sociálsmyslů, motoriky). Také úroveň sociálních dovedností je různá. Postiními prostředími, učí se chožení lidé procházejí různými sociálvat a reagovat v rámci norem ními prostředími, učí se chovat a reagovat v rámci norem těchto těchto prostředí. prostředí. Např. člověk vyrůstající v ústavu nebude mít problém hovořit se zdravotníkem, je na ně zvyklý. Jeho rozvoj ale nemusí dosáhnout horní hladiny jeho možností, protože individuální péče je možná jen omezeně. Naopak retardované dítě, které vyrůstá pouze s rodiči (často jen s matkou) má méně zkušeností s lidmi, na změnu prostředí při hospitalizaci reaguje citlivě.
73
Zgola, J. M. Úspěšná péče o člověka s demencí. Praha: Grada Publishing, 2003.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180943
100
Komunikace pro zdravotní sestry
Charakteristické znaky jednotlivých stupňů mentální retardace74 1. Lehká mentální retardace, IQ 50 – 69 Osoby s intelektem v pásmu lehkého postižení často úspěšně zvládají život podobný zdravým lidem. Může se objevit opožděné osvojení řeči, ale v běžné komunikaci jsou většinou schopni užívat řeč účelně. 2. Středně těžká mentální retardace, IQ 35 – 49 Charakteristickým znakem je pomalu se rozvíjející chápání a užívání řeči (někteří jedinci se mluvit nenaučí a používají gestikulaci). Postižení jsou schopni jednoduchých sociálních kontaktů. Existují velké rozdíly mezi jednotlivci, které jsou ovlivněny nejen stupněm postižení, ale také úrovní péče o retardované. 3. Těžká mentální retardace, IQ 20 – 34 Podobná středně těžké mentální retardaci, s výraznějším snížením schopností. Je přítomno značné postižení motoriky, přidružené defekty. 4. Hluboká mentální retardace, IQ pod 20 Jedinci těžko chápou požadavky nebo instrukce. Jsou často imobilní, inkontinentní, zvládnou pouze základy neverbální komunikace. Z důvodů nepatrné schopnosti pečovat o sebe vyžadují stálou pomoc a dohled. Zásady komunikace: 1. K postiženému přistupujeme jako k jiným pacientům. V komunikaci budeme reagovat na specifické potřeby pacienta. 2. Zachováváme pravidla společenského chování. Během prvních vět postiženého odhadneme úroveň porozumění a vyjadřování u postiženého. 3. Oslovujeme přímo pacienta, o doplňující informace požádáme doprovod na závěr. 4. Přizpůsobíme naše sdělení mentální úrovni pacienta. Způsob komunikace, používání slov by měly reflektovat pacientovo vyjadřování. 5. Sledujeme neverbální projevy. 6. Základem je trpělivost, tolerance. Naše sdělení přizpůsobíme 7. Zvláště k dospělému nemocnému se chováme partnersky, ne mentální úrovni pacienta. jako k dítěti. 74
Höschl, C. Psychiatrie pro praktické lékaře. Jinočany: H&H, 1996. s. 286
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180943