98 / klinická hypnóza
Problémy učení a v práci Žárlivost Deprese Nedostatek sebeovládání
Učení vás těší. Pracujete v pohodě. Všechno jde samo od sebe. Dovedete se soustředit. Šéf je vám lhostejný, práce je důležitá. Věrnost nelze dokázat, nevěra vás nezajímá, žárlivost je zbytečná. Život je zajímavý. Budoucnost bude dobrá. Ráno se probudíte vesele a hned vyskočíte z postele. Hlavu vzhůru, prsa ven, břicho dovnitř. Napřed myslíte, potom mluvíte. Dovedete se ovládat. Svíráte otěže pevně v ruce.
Podle okolností formulujeme tvrzení v budoucím nebo přítomném čase. Snažíme-li se vyvolat určitý účinek nejen posthypnoticky, ale přímo v hypnóze, tvrdíme zpravidla napřed, že se to bude dít, a pak, že se to už děje, že to už „je“. Při kombinaci hypnoterapie s autogenním tréninkem může pacient používat stejných formulek jako autosugescí v relaxovaném stavu. V takovém případě jich pak používá jako tvrzení o sobě v přítomném čase, např. „když mluvím s lidmi, můj hlas je klidný“, „v noci klidně odpočívám“, „jím jen polovinu“, „chodím všude včas“. K symptomatickým sugescím patří také neutralizační sugesce a autosugesce snažící se vyvolat lhostejnost vůči alkoholu, cigaretám, tučnému nebo sladkému jídlu, strachům a nutkavým myšlenkám, např. „alkohol je vám zcela lhostejný“, „nutkavé myšlenky jsou vám zcela lhostejné, jak přišly, tak odejdou“ apod. Zdůvodňování sugestivního tvrzení. V některých případech se osvědčuje začlenit do sugescí určité zdůvodnění, proč se má sugerovaný účinek dostavit. Toto zdůvodnění může být racionální a logické, kdy účinek s uváděnou příčinou skutečně může kauzálně souviset, může však být také paralogické, kdy jde o náhodné spojení kauzálně nesouvisejících dějů, nebo magické, předpokládající neexistující nebo přinejmenším hypotetickou sílu, která účinek způsobuje. Příkladem logicky zdůvodněné sugesce jsou např. formulace: „Umíte se uvolnit, a proto budete mluvit klidně.“ „Na usnutí vám už nezáleží, a proto večer snadno usnete.“ „Váš konflikt s manželem se vyřešil, úzkosti jsou už zbytečné, mohou se ztratit.“ Příkladem paralogického tvrzení je: „V přírodě je krásně, a proto i vám bude krásně.“ Magickým tvrzením je např. sugesce: „Tím, jak se dotýkám vaší ruky, vaše ruka se uklidňuje a přestává se třást.“ „Přechází ze mne do vás životní energie a síla, budete se teď umět rvát se životem.“
Využití doteku. Jsou-li potíže lokalizovány v určité části těla (např. bolesti hlavy), můžeme u některých pacientů zvýšit sugestivní účinek, přiložíme-li při podávání sugescí na příslušné místo ruku. Můžeme také sugerovat, že z naší ruky proudí či vyzařuje do tohoto místa klid, uvolnění a pohoda, nebo naopak, že svou rukou z tohoto místa vytahujeme či odnímáme všechny nepříjemné pocity, napětí či bolest. Přitom můžeme provádět i příslušné symbolické pohyby. Neprovádíme ovšem doteky na místech, kde by mohly vyvolávat erotické pocity.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180925
specifické symptomatické sugesce / 99
Zpětné informace o účinku sugesce. U sugescí, které mají působit nejen posthypnoticky (např. „v noci budete spát“), ale jež mají vyvolat už bezprostředně v hypnóze účinek, který pak chceme přenést do období po hypnóze, se potřebujeme přesvědčit, jak naše sugesce působí. U motorických sugescí ovlivňujících např. parézy nebo hyperkinézy vidíme účinek na vnějších projevech. U sugescí, které mají ovlivnit subjektivně pociťované obtíže (bolesti, nepříjemné pocity a psychické stavy), však účinek zpravidla nemůžeme přímo pozorovat. Je proto výhodné domluvit si s pacientem určité znamení, abychom věděli, jak dlouho máme v sugescích pokračovat k dosažení maximálního možného účinku. Hluboce hypnabilní osoba nám tyto informace může na dotaz sdělovat slovně, u méně hypnabilních by však takový požadavek mohl působit rušivě. Osvědčuje se signalizace zvedáním prstu. Využití tohoto způsobu signalizace je vhodné si připravit nejprve tak, že jej vyzkoušíme na nějaké jednoduché testovací sugesci, např. sugesci tepla. Objevování se tepla a podobně pak mizení příznaku pacient signalizuje zvedáním určeného prstu. Ještě vhodnější může být opačný pohyb prstu. Požádáme pacienta, ať nejprve sám zvedne ukazováček tak vysoko, jak silně v daném okamžiku svoje potíže (např. bolest hlavy) cítí, a ať jej vrací zpět úměrně tomu, jak se bude tato potíž ztrácet. Zmizí-li potíž úplně, vrátí ukazováček do původní polohy. Tím máme jasně vymezenou polohu označující, že se nám příznak podařilo odsugerovat. V případě, že se to úplně nezdaří, ale pacient naznačí, že se příznak zmírnil, podtrhneme sugestivně zmírnění a netvrdíme nevhodně, že úplně zmizel, jak by se mohlo stát bez zpětné informace. Ponecháváme si otevřené dveře pro zvyšování účinnosti svých terapeutických sugescí v dalším sezení. Pohyb prstu chápeme a také pro pacienta jasně definujeme jako vědomou volní reakci, k níž mu dáváme instrukci či příkaz („zvedněte prst“), nikoliv jako sugerovanou reakci („prst se vám bude zvedat“). Tím bychom zbytečně kombinovali senzorickou a motorickou sugesci, pro které nemusí být pacient stejně vnímavý. Někdo reaguje dobře na motorické sugesce a špatně na senzorické nebo naopak.
Navázání kontaktu s příznakem. Ke zvýšení sugestivního vlivu na symptom, který chceme odstranit, se někdy používá počátečního sugestivního zesilování tohoto symptomu a zkoušení různých manipulací s ním. Sugescemi např. zvyšujeme třes, zesílíme kontrakturu, torticollis, písařskou křeč či poruchu hlasu nebo řeči, vyvoláme jednostranně lokalizovaný příznak sugestivně na druhé straně těla, zesílíme strach či úzkost nebo zpřítomníme chorobný příznak, který se objevuje jen sporadicky (např. hysterický či úzkostný záchvat). To bývá někdy snazší než příznak hned zcela odstranit. Pacientovi tak názorně ukazujeme, že příznak je ovlivnitelný psychologickými prostředky. Dokážeme-li s ním manipulovat jedním směrem, lze očekávat, že s ním bude možno manipulovat i opačným směrem, což v návaznosti hned zkoušíme. Někteří terapeuti doporučují, abychom i tam, kde lze příznak v hypnóze sugescí ihned odstranit, ponechali dočasně část symptomu (např. při odsugerování ochrnutí ruky ponecháme ochrnutý malíček) anebo symptom nahradili jiným, méně závažným, např. náhradou za tik v obličeji sugerujeme tik některého prstu, obsesi mytí rukou nahradíme obsesí udělat uzel na kapesníku. Tyto postupy mohou mít určitý význam tam, kde dosud nebyla vyřešena složitější intrapsychická nebo interpersonální problematika, která je příčinou symptomu, nebo kde symptom slouží nějakému účelu a mohl by mít tendenci se vracet.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180925
100 / klinická hypnóza
Averzivní sugesce. Při odstraňování nežádoucích návyků a zejména závislosti na alkoholu, nikotinu a jiných návykových látkách se kromě pozitivních a neutralizačních sugescí (např. „dovedete žít bez alkoholu“, „alkohol je vám lhostejný“) využívá také postupu, při němž se sugescemi vyvolává dávení až zvracení, kašel a odpor při požívání nebo vdechování příslušné látky. Pacientovi se např. sugeruje, že při čichání a pití alkoholu mu bude špatně, a pak se mu v hypnóze dá čichat nebo ochutnat jeho oblíbený alkoholický nápoj, přičemž se pokračuje v sugescích dávení, dušnosti, zvracení apod. Někteří hypnoterapeuti nechávají takovou reakci proběhnout do důsledků se zvracením do připraveného kbelíku a opakují taková sezení 10–15krát. Současně zadávají posthypnotickou sugesci, že stejná reakce nastane, kdykoliv by se pacient pokusil napít alkoholu i mimo hypnotický stav. Při kouření se analogicky sugeruje dusivý kašel, který ihned přestane, jakmile pacient odloží zapálenou cigaretu. Podrobněji uvedeme tyto postupy při výkladu o hypnoterapii závislostí.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180925