Proces vzniku a rozvoje klastrů
širokého spektra zástupců podniků v organizační jednotce klastru v dalších fázích rozvoje klastru. Další otázkou je přítomnost velkých a malých firem v klastru a jejich role. Většinou panuje souhlas, že MSP hrají zásadní roli, i pokud nemají v klastru vůdčí postavení. Velké firmy mohou na jedné straně nést vyšší fixní náklady, na straně druhé mohou mít dominantní postavení na trhu a tím i vyšší vyjednávací moc ve vztazích mezi podniky. To může ovlivnit rovnováhu mezi konkurencí a spoluprací. Pokud je v klastru pouze jedna velká firma, může to mít negativní vliv, moc se soustřeďuje spíše u této firmy než mezi všemi podniky. MSP jsou většinou více flexibilní a specializované. To jim umožňuje nabízet specifické dovednosti, rychleji reagovat na požadavky trhu, a tím zvýšit flexibilitu klastru. Zkušenosti však ukazují, že mnoho úspěšných klastrů má ve svém středu nejméně jednu velkou firmu působící jako základní kámen (kotva) klastru. Přínosem těchto firem je, že přitahují ostatní významné podniky do klastru. Mohou hrát v mnoha ohledech podpůrnou roli, např. při poskytování kvalifikovaných manažerů a pracovníků, základny dodavatelů a zákazníků. Zástupci soukromého sektoru (průmyslu) rozumějí trhu a orientují se v současných trendech ovlivňujících výzkum, vývoj a výrobu. Mají tendenci sledovat především vlastní zájmy, které jsou často v konfliktu s dlouhodobými cíli klastru, a někdy mohou očekávat, že proces klastrování jim zaručí speciální podporu a ochranu před ostatními konkurenty. Správně vytvořená organizační struktura klastru by měla vyvážit tyto klady a zápory plynoucí ze zapojení zástupců průmyslu. Instituce veřejného sektoru Zástupci veřejného sektoru se velmi často zapojují do klastrových iniciativ, a to jak iniciátoři, tak poskytovatelé finančních zdrojů. Řada klastrových iniciativ je závislá na veřejném financování. Státní instituce mohou mít širší vize a cíle než soukromý sektor. Přinášejí navíc do klastru vůdcovství, legitimitu a tvorbu konsenzu. Tyto kompetence jsou nejdůležitější ve fázi vzniku klastru. Vláda si udržuje nadhled, zajišťuje makroekonomické podmínky a infrastrukturu potřebnou k růstu klastru a konkurenceschopnosti. Vláda je také odpovědná za strategický rozvoj různých odvětví. Pokud se zaměříme na roli veřejného sektoru, můžeme konstatovat, že zástupci národní úrovně mají ve srovnání se zástupci regionální úrovně větší přehled a kapacitu zabývat se faktory, které ovlivňují všechny klastry v dané zemi. Jsou také méně ovlivnitelní ze strany zástupců průmyslu (lobbování). Na druhou stranu zástupci regionálních institucí mají zpravidla lepší povědomí o specifických silných stránkách regionu, které mají potenciál se rozvíjet. Jsou jim také známy překážky bránící vzájemné spolupráci a efektivnímu účinku veřejné podpory. Veřejný sektor ovlivňuje klastrování mnoha způsoby, což vyžaduje pochopení logiky klastrování a jeho sociálního významu. Důležité pro podniky zapojené do klastru je, aby veřejný sektor působil stabilně, tedy aby nehrozilo riziko náhlých změn v souvislosti s politickou situací. Je žádoucí, aby vláda formulovala a zajistila jasné cíle a měřítka, pomocí nichž bude hodnocen úspěch iniciativ v dlouhodobém horizontu. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180922
Klastry a jejich vliv na výkonnost firem
Zástupci akademické sféry Vzdělávací a výzkumná komunita přináší do klastru podrobné znalosti a analytické schopnosti, speciální komunikační schopnosti a také svoji nezávislost. Tyto kompetence staví akademickou sféru do role podporující klastrování. Mimo to může také zajišťovat průběžné hodnocení cílů a aktivit, včetně přezkoumání strategického zaměření klastrové iniciativy. Akademická sféra obvykle není hlavním iniciátorem klastru ani poskytovatelem finančních zdrojů. Je také nutné zmínit, že v mnoha zemích jsou univerzity pouze slabě napojeny na komerční oblast, mají omezené zkušenosti s praktickými podnikatelskými zkušenostmi a nejsou schopny komunikovat jako součást trhu. V těchto případech je omezena jejich případná vůdčí role v klastrových iniciativách, nejsou přijímání jako vůdci. Zástupci finančního sektoru Přestože se může zdát, že hlavní zdroje financí klastru pocházejí od vlády nebo členských podniků, vzrůstá také potřeba zahrnout do klastru zástupce finančních institucí. Ti zpravidla neiniciují vznik klastrů, ale disponují jinými kompetencemi využitelnými v procesu jejich rozvoje. S tím jak klastr zraje, roste význam podpory vzniku nových firem, které jsou důležité pro zavádění nových technologií a pro uspokojování nových tržních potřeb. V této chvíli je právě zapojení finančních institucí kritické, mohou poskytovat počáteční kapitál. Mohou také poskytovat zdroje financí dle specifických požadavků klastru. Mezi zástupce finančních institucí zahrnujeme banky, pojišťovny, soukromé penzijní fondy, investiční fondy, poskytovatele rizikového kapitálu a business angels. Finanční instituce v klastru se zpravidla neangažují v řízení klastru či v procesu strategického rozhodování. Pro všechny je typické, že nechtějí nést příliš velké riziko. To je však eliminováno velmi dobrou znalostí klíčových podniků v klastru a jejich schopností. Problém vysokého rizika se ovšem netýká profesionálních poskytovatelů rizikového kapitálu. Vztahy mezi různými účastníky klastru zapojenými do počátečního vysoce rizikového financování rozhodně nemusí být harmonické. Například mezi poskytovateli rizikového kapitálu a samotnými podnikateli dochází ke střetu zájmů. Pokud je využito rizikového kapitálu, podnikatelé ztrácejí svůj vliv nebo se o rozhodovací funkce musí dělit s investory. V těchto případech může dojít k tomu, že plnění dlouhodobých cílů může být nahrazeno snahou o rychlou návratnost investice, a to proto, aby investoři po dosažení zisku opustili scénu. Výsledky výzkumu klastrových iniciativ v Zelené knize ukazují, že ve většině klastrových iniciativ dominuje průmysl (70 % respondentů souhlasí s tím, že firmy jsou nejvlivnějšími stranami při řízení). Místní nebo regionální samospráva je obvykle do iniciativy zapojena, (pouze 18 % uvedlo, že se neangažuje), což znamená, že účast vlády není obvykle omezena jen na národní úroveň. Pokud jde o financování, dominantní roli hraje vláda. Ta poskytuje primární zdroj financování (54 %); pouze v 18 % případů představuje hlavní zdroj financování průmysl (například z členských poplatků). Častá je kombinace dvou nebo více různých zdrojů (25 %). 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180922
Proces vzniku a rozvoje klastrů
Studie „Cluster Initiatives in DTE“ dospěla k následujícímu závěru: i když je vznik klastrových iniciativ často iniciován jinak než průmyslem, průmysl velmi rychle přebírá vůdčí roli, a to konkrétně v rozhodování o počátečních aktivitách, a to ve všech typech ekonomik. Hlavním poznatkem ve vyspělých ekonomikách je značně dominantní role vlády, v rozvojových zemích a transformujících se ekonomikách vláda často postrádá dostatek kapacity k účasti, a iniciativy se tak ujímá průmysl.
5.3.3 Budování vztahů mezi účastníky klastru Úspěšný rozvoj klastru závisí na spolupráci všech účastníků klastru, a to jak z veřejného, tak ze soukromého sektoru. Klíčovým úkolem v počátečních fázích rozvoje klastru je vybudování důvěry mezi členy klastru. Ve většině případů je existující úroveň důvěry nízká. Často dokonce převládají vzájemné negativní vztahy, které mohou být vyvolány stagnací místní ekonomiky, napětí také může vznikat mezi malými a velkými podniky. Malé podniky mohou být nespokojeny s privilegii, která využívají velké organizace. Nespokojenost může být také se službami, které nabízejí podpůrné instituce, a s úrovní veřejné podpory. Budování důvěry je důležité nejen pro spojení úsilí k dosažení společných cílů, ale především k pochopení toho, v čem tkví skutečné problémy regionu a klastru, a k následnému definování možností rozvoje. Důležitým nástrojem pro vytváření důvěry je vybudování společné informační a komunikační platformy. Právě problematické klastry jsou charakteristické prostředím, ve kterém subjekty nejsou zvyklé komunikovat s ostatními a kde je tok informací nějakým způsobem narušen. Jednotliví účastníci spolu musí komunikovat a setkávat se, musí docházet k vytváření vazeb mezi podnikateli, poskytovateli služeb a zástupci veřejné správy. Neúspěšné klastry jsou také charakteristické velmi roztříštěnými znalostmi, skrytými konflikty a chybějícím diskuzním prostředím. V procesu budování vztahů, vzájemné důvěry a komunikace je nutné respektovat, že každý aktér může mít cenné připomínky nebo návrhy na spolupráci. Účastníci klastru se více ztotožní s danými rozhodnutími, pokud budou mít pocit, že je mohou ovlivnit. Rozšířené chápání odpovědnosti za strategii, která má být rozvíjena, může být přirozeným důsledkem procesu vytváření konsenzu.
5.4 Organizace klastrů Způsob vzniku klastru významně ovlivňuje vnitřní uspořádání a organizaci klastru. U klastrů, které se vyvinuly na základě určité iniciativy, je předpoklad, že budou nějakým způsobem organizovány. U přirozených klastrů se naopak očekává, a vyplývá to i z jejich definice, že vnitřní struktura klastru nebude nijak institucionalizována, formalizována či organizována. Podle Cortrighta (2006) klíčovou otázkou zůstává, zda pro existenci klastru je nutné, aby si jeho účastníci klastru byli vědomi, že jsou členy takového seskupení. Některé klastry nemusí prokazovat žádné uvědomění u firem a ostatních účastníků a klastr přitom může vytvářet řadu pozitivních efektů, např. díky přirozené koncentraci vstupních faktorů v dané lokalitě (princip přirozených klastrů dle Portera). V jiných případech jsou si 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180922