Co s tím? Každý má jen ten svůj postup za jediný. Pokud hodláte převzít postup pragmaticky americký, poradí vám vskutku povolaní. Konkrétně skupina psychiatrů z Harvardské univerzity doporučuje „pomoci postiženému, aby formuloval to, co ho trápí“, aby se vymluvil z problémů a nemusel je skrývat. Většina lidí se snáze vyrovná s tvrdou, jasně řečenou skutečností než s tím, když se něco dozvídají „po kapkách“, do nekonečna. Nepodporujeme „tendence obviňovat okolí“, ale ani hrát hru „co by bylo, kdyby bylo“. Podstatné je to, co je teď a co to znamená pro budoucnost. Důležité není, co by mohlo být a není. Schopnost požádat o radu a přiměřeně ji vnímat je jednou ze známek zvládání situace. Radit ovšem neznamená citově „zabřemeňovat“, experimentovat a odreagovávat si komplexy. Zkrátka v tomto směru jen velmi opatrně. Jisté ovšem je, že krizové situace člověka vyčerpávají a snižují jeho výkonnost. Doma i v zaměstnání se mohou hromadit nezvládnuté úkoly. Místo moudrých slov je někdy lépe vyhrnout si rukávy a pomoci s bezprostřední rutinou. V jemných osobních věcech si pak člověk pomůže snáze sám. Z lehce černobíle razantních harvardských doporučení, mezi jejichž řádky se zdá, že ten, kdo se snaží pomáhat, je na tom v podstatě hůře než ten, jemuž je pomáháno, přejděme do zcela jiných kulturních podmínek. I následující prastará legenda z východní Afriky v sobě obsahuje paradox. Král žil s královnou v přepychu a bohatství, ale jeho žena byla přesto nešťastná. Nic ji netěšilo, náladu měla špatnou, byla smutná víc a víc. V onom královském městě žili i chudí manželé. Peníze neměli žádné, ale dobré nálady dost a dost. Chudákova žena přímo kypěla zdravím, štěstím a spokojeností. Král proto povolal chuďasa ke dvoru a ptal se ho, jak je možné, že má tak spokojenou ženu. Poddaný se zamyslel a odpověděl: „Živím ji masem z jazyka.“ Král nelenil a od té chvíle se stoly v paláci prohýbaly pod chutně upravenými jazyky nejrůznějších zvířat. Nepomohlo to. Královna byla stále nešťastná. Král se nevzdal a chudákovi nařídil, aby se I 98 I
Jak s dobrou náladou překonat nepříjemné situace.indd 98
3.3.2010 10:37:12 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180872
VI. KAPITOLA
ženy vyměnily. Jak rozkázal, tak se i stalo. Leč sotva přišla chudá žena do paláce, úsměv jí zmrzl na rtech. Stoly plné lahůdek ji brzy přestaly zajímat. Vše bylo jako dříve. V paláci smutno, v podhradí veselo. Chudý muž toho sice královně moc nabídnout nemohl, ale vyprávěl jí různé veselé historky, příběhy a bajky. Zpíval jí a ona jen vzkvétala. Za čas ji král navštívil a ptal se po příčinách změny. Vysvětlila mu, že se v malém, prostém příbytku žije sice chudě, ale vesele a v pohodě. Teprve pak monarcha porozuměl tomu, co to je živit ženu masem z jazyka. Příběh by obstál v příručce o partnerském soužití i v učebnici mezilidské komunikace. V oné učebnici by k němu zřejmě dodali zjištění o tom, že žena za den řekne v průměru 26 000 slov, leč muž jen 15 000. Údaj koresponduje s větší schopností žen zbavit se pocitů osamělosti a dalších trápení vypovídáním se přítelkyni nebo i náhodné známé. Ať tak či onak, dát protějšku možnost „vymluvit se“ je značná pomoc. Být pozorným posluchačem je mnohem víc, než se stát peskujícím mentorem ukájejícím se tím, jak na jeho slova došlo, neb to říkal dávno, ale to se mu nevěřilo… Snaha mít vždycky pravdu a zdůraznit to může být zaznamenána u obou, kteří si povídají. Není podstatné, zda jde o popovídání, svěřování či pokusy o laickou terapii. Pokud máte dojem, že je to jen a výhradně vaše tchyně (manželka, maminka, šéf), kdo má vždycky pravdu, mýlíte se. Dotyční jsou v nejlepší společnosti. Starověcí sofisté, ještě před Platonem a Aristotelem, učili žáky využívat tzv. logických úskoků. Nešlo samo o sobě o nefér jednání, ale o využití všech možností, které logika přináší. Sofista vás bude poměrně složitě přesvědčovat o tom, že číslo pět je liché a sudé současně. Je to proto, že myslet na číslo pět lze, pokud mu předchází číslo 4 a následuje mu opět sudé číslo 6. Číslo pět je tedy sudé i liché, a to s přihlédnutím ke svým krajnostem a nakonec i k sobě samotnému. Nerozumíte tak docela? Nevadí. Stačí, pokud přijmete za své, že mezi nebem a zemí jsou určité sféry logiky, které třeba i při nadprůměrném intelektu nejsou posluchači tak docela jasné. Ten, kdo využívá logických peripetií, se ocitne v nejlepší společnosti. Autorem úvahy o sofistických hrátkách „sudá – lichá“ není totiž nikdo jiný než Aristoteles. Se lží i pravdou to také není jen tak. Klasický logický paradox dí: „Když mluvím, tak lžu.“ Zkuste zjistit, zda jsou to slova pravdomluvce nebo naopak I 99 I
Jak s dobrou náladou překonat nepříjemné situace.indd 99
3.3.2010 10:37:12 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180872
konstatování lháře. Nejspíše zde má každý svou pravdu. Vyvrátit podezření ze lži nelze, neboť pravda nastává jen v případě, že mlčíme. Naopak tvrdit, že lžeme, též nejde. Pokud mluvíme, tak lžeme. Tzv. Russelův paradox prohlašuje: „Vesnický holič holí všechny ty, kteří se sami neholí. Má holit sám sebe?“ Zatím jsme zůstali výhradně u trápení s dejme tomu „čistou“ logikou. Ta je ovšem svým způsobem jakoby vypreparovaná. Najdeme ji v učených foliantech, ale život bývá jinde. V běžných podmínkách je usuzování výrazně ovlivněno afekty a z nich vyplývajícím zkreslením. Ono zkreslení je takříkajíc nad všechny logické zákony. Hraje si s člověkem a jeho jednáním po svém. Cest, jak se s tím vyrovnat, je řada. Jedna z nich navrhuje být v prvním kroku jednání, tedy na počátku, vstřícný. V druhém kroku jednání jednej (reaguj) tak, jak jednal tvůj bližní. V pochybnostech však jednej vždy v jeho prospěch. Jinými slovy, když nevíme, zda jednal vstřícně (rozumí se kladně, chtěl nám pomoci, povzbudit nás) nebo záporně (rozumí se proti našim zájmům, ve vědomé či podvědomé snaze nám uškodit), jednáme, jako by jednal vstřícně. Dohody a ujednání uzavírejme jen takové, které budou výhodné pro obě strany. Výhodnost samozřejmě nelze brát jen z hlediska materiálního hodnocení. Pokud je poskytnuta pomoc a ta je druhou stranou vysoce oceněna, podobně i rezonující citová opora „dává“ oběma. Patří sem přímo vzorově. Do oblasti negativního hodnocení patří naopak různé formy parazitování, chcete-li zneužívání či kořistění. Do parazitování a kořistění patří i kupování lásky. Mívá různé formy. Vystihuje je věta z Vodňanského parafráze pohádky O Sněhurce: „Budeš-li všechno dělat, povede se ti dobře.“ Všechno není nijak abstraktní pojem. Znamená – to, co chci já.
Musí(te) mít vždycky pravdu? Souhrnem následujících položek můžete zhodnotit svůj slovní či písemný projev, ale můžete jimi hodnotit obdobné projevy lidí ve svém okolí. Může jít jak o profesionální řečníky a politiky, tak o „strejdu z hor“ nebo vaši I 100 I
Jak s dobrou náladou překonat nepříjemné situace.indd 100
3.3.2010 10:37:12 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180872