Svým způsobem vrcholem mezi hrami a zároveň něčím, s čím se manželský poradce setkává snad každodenně, je postup: „Ano, ale.“ Hráč zde žádá radu nebo pomoc, ale ať navrhnete, co navrhnete, vše poměrně dovedně odmítá. Jeho cílem není věci řešit, ale námitkami proti možným řešením ukázat, proč to tak nejde. A: „Já to nestíhám, nemám na nic čas. Musíš mi pomoci.“ B: „Ale ano. Já budu vodit malého do školky.“ A: „To zas ne, musel by tam o takřka dvě hodiny dřív, než když ho tam vedu já.“ B: „Dobře, budu nakupovat.“ A: „No to chci vidět!“ B: „Žádný problém. Napiš mi, co mám koupit, a já to nakoupím. Z práce jedu kolem supermarketu!“ A: „To ale nemá cenu, abych ti to psala, než to psát, to už to mohu jít koupit sama.“ B: „Dobře, vezmu si na starost kontrolu základních věcí, aby tu stále byly – chleba, housky, máslo, sýr, nějaký jogurt, salám, nějaké olejovky a také sůl, cukr, olej, rýže, brambory.“ A: „Ty to vidíš moc zjednodušeně. To není jenom sůl, cukr, brambory. Toho je mnohem víc. Třeba ocet, hořčice, nějaké oplatky…“ B: „Tak dobře, koupím v týdnu základní věci a v sobotu pojedeme nakupovat spolu autem.“ A: „To myslíš, že mi tolik ušetříš čas, když jednou pojedeme spolu nakupovat?“ B: „Já vím, že to není podstatné, ale budu taky uklízet.“ I 98 I Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180868
IX. KAPITOLA
A: „No to bude. Jednou zapomeneš a podruhé to neuděláš pořádně.“ B: „Dobře, objednám a zaplatím úklidovou službu.“ A: „Já do bytu nikoho cizího nechci…“ B: „Moje matka říkala, že by k nám pravidelně jednou týdně chodila a pomohla by. Je už od příštího měsíce v důchodu, bude mít čas.“ A: „To by jistě určitá pomoc byla, ale já nechci být pod kuratelou tvé matky.“ B: „Tvoje matka také nabízela pomoc…“ A: „To je sice pravda, ale dobrotu by to nedělalo.“ B: „Tak mi tedy řekni, co vlastně chceš, co mám udělat?“ A: „Snad toho nechci tak mnoho a říkám ti to. Nestíhám, nezvládám domácnost, musíš mi pomoci.“ B: „Já ti pomohu, ale řekni, co mám udělat.“ A: „To je právě to, to bys měl vycítit a pochopit sám.“
Dále pak je možno tvořivě přejít ke hře „to je hrozné, viďte“ nebo v podstatě ke kterékoliv jiné. Hra se může obdobně odvíjet na kterékoliv téma. Je lhostejné, zda „navrhovatelem“ je muž a „odpůrcem“ žena, nebo naopak. Pokud se bude týkat poradenství, může nabývat poněkud patafyzické podoby. A: „Já už to s tou ženskou nevydržím.“ B: „Takže rozvod?“ A: „To je jediné řešení, které bohužel nejde realizovat.“
I 99 I Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180868
B: „Takže odejdete a rozvádět se nebudete?“ A: „To je pro mne nepřijatelné. V mém věku se plácat někde podnájmech, no řekněte sám!“ B: „Tak zkuste žít po svém, věnovat se jenom dětem…“ A: „Ona mě od dětí již teď izoluje.“ B: „To přece dost dobře nemůže, bydlíte v jednom malém bytě. Tak se dětem věnujte…“ A: „To se snadno řekne, ale… Nepomohl byste mi, jak na ni zapůsobit, aby se dokázala domluvit?“ B: „Pokusit se mohu. Pozvete ji sám, nebo mám raději zatelefonovat?“ A: „Ani to, ani to. To ona nesmí vědět, že jsem tady.“ B: „Jak tedy mohu pomoci při vaší domluvě, když o vašich rozporech vlastně nic nemám vědět a vy tady vlastně nejste.“ A: „No nějak nenápadně, aby to proběhlo v klidu…“
Aby bylo vše pokud možno co nejsložitější, nutno konstatovat, že jak pan B v prvním rozhovoru, tak i pan A v rozhovoru druhém dost možná takříkajíc klamou tělem. Vstřícnost pana B nabízejícího pomoc při zvládání domácnosti může být vskutku jen hraná a manželka má s ním své zkušenosti. Ostatně ani pan A z druhého rozhovoru nemusí být povahově takový beránek, jak vypadá na první poslech. Nelze dokonce ani vyloučit, že je to prachobyčejný agresivní psychopat, který v době, kdy problémy neřeší „stručně-ručně“, mluví jako kniha. K pojetí berneovských her mají velmi blízko i strategie, které popsala Deborah Mc Kinlayová.
I 100 I Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180868