Každý uživatel má v moderním publikačním systému přiřazenu tzv. roli. Role určuje, co je jeho práce v rámci redakčního procesu. Každá redakce webového magazínu definuje své vlastní role v publikačním systému, které odrážejí role lidí v reálné redakci. I když (jak bylo řečeno) jsou typické pro každou redakci, existují jejich obecné šablony. Jsou to: ▶ šéfredaktor, ▶ editor, ▶ korektor, ▶ autor, ▶ administrátor. Základní a v systému „nejnižší“ rolí je role autora. Autor je oprávněn do systému vkládat články a někdy smí moderovat zpětnou vazbu pod svými staršími, již publikovanými příspěvky. Nemůže však samostatně rozhodovat o jejich publikaci a nemůže zasahovat do práce kohokoli jiného, než je on sám (po publikaci ani do své). Úlohou autora v systému je dodávat obsah, což znamená, že jeho možnost přistupovat k jeho dalším funkcím je z principu velice omezena.
Uživatelské role v publikačním systému
Autorovým přímým nadřízeným je editor. Editor může také vkládat články, ale na rozdíl od autora v tom nespočívá těžiště jeho práce. Úlohou editora je zpracovávat texty, které dostane od autorů, zařazovat je do rubrik, opatřovat metainformacemi a připravovat k vydání. Editor může schválit vydání článku poté, co je tento článek na vydání připraven. Může také, obvykle v omezené míře, zasahovat do struktury webu. To znamená, že může vytvářet a mazat rubriky, určovat virtuální štítky,
98
INTERNETOVÁ PUBLICISTIKA
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180841
kterými jsou rozlišeny články, může měnit jejich pořadí, kontexty a celou řadu dalších parametrů. Nemůže však zasahovat do technické podstaty publikačního systému a nemůže někdy dělat změny mimo jeho část, která je mu vymezena (např. mimo svou rubriku). Editor většinou určuje, komu má být v publikačním systému vytvořena virtuální identita, sám ji však vytvořit většinou nesmí. Pomocníkem editora je korektor. Typickou prací korektora je provádět jazykovou a stylistickou korekturu dodaných článků, případně v nich provádět jiné menší změny (viz kapitolu 6). Z toho vyplývají jeho oprávnění v rámci publikačního systému. Korektor typicky může zasahovat do zadaných a připravených článků. Může měnit jejich text a opatřovat je příznakem, že článek je nebo není připraven na vydání. Korektor ale nemůže vytvářet vlastní články a nemůže články zadané do systému fyzicky vydat (zveřejnit). V některých médiích je, v jiných není nutné, aby korektor před vydáním článku s jeho publikací souhlasil. Možnosti korektora v publikačním systému jsou velmi omezené a svým způsobem ještě menší než u autora. Nad všemi, kteří zde byli popsáni, se nachází šéfredaktor. Jeho úloha ve většině médií je především inspekční. To znamená, že může nahlížet do jejich práce, ale sám by do ní neměl bezprostředně zasahovat. Praxe je taková, že šéfredaktorská oprávnění mu umožňují jakýkoli zásah do připravovaných i do již vydaných textů. Většina šéfredaktorů těchto možností využívá jen velice zřídka a změny v článcích i v jejich přílohách deleguje na své podřízené, tedy na editory. Konečně poslední, specifickou rolí v rámci publikačního systému je administrátor. Administrátor systému jako jediný může přistupovat k jeho technickým nastavením a jako jediný je oprávněn vytvářet další uživatelské účty. I když technicky může dělat vše, co dělají všichni dříve zmínění uživatelé, jeho úloha se omezuje jen na technické zásahy a žádným způsobem se nepodílí na obsahu serveru. Je-li jeden fyzický člověk současně administrátorem a třeba autorem, měl by mít dva různé uživatelské účty. Každá role dává uživateli v moderním publikačním systému k dispozici všechny funkce, které potřebuje pro svou práci, ale žádnou funkci navíc. Z dalších rolí, které se v on-line médiích vyskytují a jsou zakotveny do publikačních systémů, zde můžeme uvést moderátora zpětné vazby,
99
Publikační systémy a informační systémy on -line redakcí
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180841
manažera inzerce nebo kontrolu kvality. Každý z nich má svou virtuální identitu přesně nastavenou vzhledem k úkolům, jejichž plnění se po něm v rámci redakční práce očekávají. Všichni uživatelé publikačního systému mají obvykle k dispozici stejné uživatelské rozhraní, lišící se jen množstvím (a skladbou) funkcí, které jsou jim k dispozici. Některé z funkcí, jako třeba vnitřní korespondence, mohou být k dispozici úplně všem, některé další pak pouze vybraným skupinám. U mladších (a začínajících) redaktorů webových serverů lze občas pozorovat frustraci z toho, že mají přiděleno velmi málo uživatelských oprávnění, je to však správné pro zajištění funkce a bezpečnosti jak serveru, tak i jich samotných.
Speciální funkce publikačních serverů V souvislosti s rolemi uživatelů publikačních systémů jsme zmínili administrátory, tedy uživatele, kteří zodpovídají za technický chod serverů. Jejich úloha ani zdaleka nespočívá pouze ve vytváření a rušení uživatelských účtů. Jsou zodpovědní za celou řadu věcí, počínaje udržením serveru v provozuschopném stavu, přes dohled nad jeho chodem po zálohování informací a ochranu dat. Každý publikační systém musí být včetně své databáze zálohován pro případ, že by došlo k jeho poškození. Velké webové magazíny navíc využívají systému více na sobě nezávislých serverů v každé úloze. Pokud dojde k výpadku jednoho, jeho roli ihned převezme některý další. Díky tomu je server čtenářům k dispozici i v době, kdy došlo k fyzické nebo ke softwarové poruše. Administrátoři jsou na serverech proto, aby tyto systémy za všech okolností fungovaly a byly k dispozici. Není to vůbec jednoduchá práce.
4.6 Publikační systém jako centrum redakce Zatímco dříve byly publikační systémy pouze nástroji sloužícími k tomu, aby byl předem připravený text vydán na webu, s tím, jak dochází k jejich vývoji se stále více stávají faktickými centry redakcí. Systémy slouží k vnitřní komunikaci mezi jednotlivými prvky redakce i mezi redakcí a čtenáři periodika. Mohou být propojeny s celou řadou dalších informačních systémů a databází, jako jsou například systémy pro personální
100
INTERNETOVÁ PUBLICISTIKA
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180841