98
Historické omítky
vstupní brány cisterciáckého kláštera Lorsch v Hessensku (založeného za vlády Pipina Krátkého /751 – 768/), kde je celé průčelí stavby obloženo formátovanými deskami z červeného a žlutého pískovce (obr. 6.1). Za jakýsi pozdní ohlas tohoto způsobu výzdoby můžeme velmi volně považovat u nás románský kostel sv. Petra a Pavla v Plaňanech u Kolína, vzniklý kolem roku 1200, jehož loď byla zhotovena z kvádrů červeného a nažloutlého pískovce, kladených do prostřídaných řad (obr. 6.2). Restaurování kostela na konci 19. století tento efekt nepochopením původního záměru částečně setřelo. Podobné zbytky takové výzdoby najdeme na románské basilice v Tismicích, kde se kvádry červeného českobrodského pískovce zachovaly pouze v nadpraží západního vstupu, porušeného vestavbou barokního portálu. Při barokizaci kostela došlo evidentně k odstranění zvětralých kvádrů, což byly v tomto případě právě kvádry silně železitého červeného pískovce (obr. 6.3). Nejnověji přinesl takový doklad P. Kroupa [29], který při svém exaktním průzkumu kostela sv. Jakuba v Jakubu u Kutné Hory zjistil, že jižní průčelí kostela bylo původně provedeno z kvádrů červeného, šedého a žlutého pískovce. Nepochybně bylo v tomto období podobných staveb více, protože výskyt barevných pískovců je ve středočeské oblasti hojný, jejich užití popsaným způsobem je však možno předpokládat jen u významnějších staveb. Protože červený, železitý pískovec větrá poměrně snadno, byl patrně nahrazován při pozdějších obnovách odolněj-
Obr. 6.1
Lorsch (Hessensko), vstupní brána kláštera,
karolinské období – barevná úprava průčelí pomocí
Obr. 6.2
Plaňany (býv. o. Kolín) – stopy barevné
úpravy užitím kvádrů červeného a žlutého pískovce
různobarevných pískovcových desek
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180799
Barevnost omítek
99
ším pískovcem světlým (podobně jako se tomu stalo v Plaňanech) a tak se, pokud vůbec existovala, taková barevná skladba na dochovaných románských objektech nezachovala. Stejně tak se nezachovaly ani stopy nějakých barevných úprav na opukovém kvádříkovém zdivu, ač v poslední době intenzivní stavebně historické průzkumy prokazují, že některé významné románské stavby patrně záměrnou barevnost měly, při nejmenším alespoň použitou polychromií sochařských doplňků (např. kostel v Záboří nad Labem aj.). Nicméně již na počátku 13. stol. nacházíme na dochovaných stavbách zbytky barevného tónování (většinou červeného), hlavně na ostěních oken a portálů, při čemž za jistou barevnou úpravu můžeme také pova- Obr. 6.3 Tismice, (Č. Brod), románská bazilika s prožovat i iluzivní bílé spárování cihlových kazatelnými stopami stejné barevné úpravy – červené staveb, jehož obdoba v červené barvě se kvádry v nadpraží pozdějšího barokního portálu uplatnila na omítaných záklencích cihlové architektury Anežského kláštera. K barevnému nátěru musíme také počítat naopak červené nátěry spár cihlového zdiva, tak jak se vyskytují např. na kostelech v Nymburce nebo v Kralovicích. Bohužel je třeba konstatovat, že řada podobných dokladů zanikla při řádění puristických restaurátorů na přelomu 19. a 20. století. Ve 14. století je zjišťovaný výskyt barevných úprav, a to nejen kamenných prvků průčelí, ale i omítek. V. Menclem provedená a publikovaná rekonstrukce barevné úpravy zvolenského hradu nebo červené kvádrování věže hradu Trenčína rozhodně nebyly ojedinělé. Nárožní armování, obvykle skryté pod omítkou se běžně opakovalo v barvě na ní, většinou v červených, šedých, ale i okrových a hnědých odstínech. Rovněž při průzkumech omítek se nacházejí zbytky barevného orámování okenních otvorů, často v několika vrstvách, prozrazujících tak časté opravy či obnovy domovních průčelí. Např. na domě č. 16 v Táboře, smutně proslaveném objevem a brzkým zánikem malby s motivem husitského průvodu, byly při pozdějším průzkumu nalezeny dvě vrstvy omítek. Starší vrstva, mnohem kvalitnějšího složení, měla červenou a černou barvou provedené šambrány oken, zakončené v rozích stylizovanými liliemi (obr. 6.4). Mladší vrstva pak nesla stopy nástěnné malby v pásu nad okny prvého patra s již zmíněným motivem, a stopy malovaných tektonických prvků v podobě nárožních kvádrů. Její datování bylo nutno posunout až na konec první čtvrtiny 16. století (obr. 6.5). Dokladů na užití barev, zejména u malovaných tektonických prvků – okenních paspart, říms, nárožních armatur se při průzkumech v posledních desetiletí nachází hojně (obr. 6.6). J. Žižka publikoval několik takových příkladů ze Střed-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180799
100
Historické omítky Obr.
6.4
Tábor,
dům
čp. 16 – malovaná šambrána okna ve spodní, pozdně
gotické
vrstvě
omítky
Obr. 6.5
Tábor, stejný
dům jako předchozí, malované nároží v druhé omítkové vrstvě, pocházející z l. pol. 16. stol.
ních Čech (kostely v Libiši, Nechvalicích, Všeradicích, dům č. 138 v Kutné Hoře [73]. Kromě toho existovaly barevné fasády s pestrými vzory – taková, složená z fialových a žlutých trojúhelníků byla zjištěna např. na zámku v Žirovnici nebo na domě v Táboře, kde byl celoplošný vzor diagonálně členěných čtverců složených ze tří barev. Někdy taková výzdoba fasády vystačila s černými a bílými linkami rámujícími okenní otvory a černě malovanými iluzivními kvádry na nároží nebo barevným
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180799