Hádky v manželství
Zvláštní postavení mají argumenty zamìøené na víru. Rozumí se odkaz na náboženské zásady. Jistìže mohou být nezpochybnitelné, namátkou desatero božích pøikázání. Eristik se ovšem mùže sám pasovat na nezpochybnitelnou náboženskou autoritu a své názory vydávat za hlas boží. Židovský eristik pak s odkazem na Talmud mùže prosazovat na úkor nezkušeného nadšence prakticky cokoliv, neb není v silách èlovìka znát všechny komentáøe tohoto záznamu uèených diskusi o plnìní náboženských povinností, teologii, právní vìdì, etice, estetice, etiketì, folkloru, astrologii, numerologii atd. Specifickou aplikací tohoto argumentu u novodobých kvazieristikù jsou odkazy na díla populárních odborníkù. Citace bývají ponìkud zkresleny a upraveny podle okolností. Ženská prostì nemùže nebýt hysterická, s právníkem se nedá diskutovat, kdo jednou zahnul, tomu se už vìøit nedá, komunisté (i bývalí) si zachovávají totalitní myšlení a pøenášejí ho do rodiny, lampasáci doma rádi velí, kdo sám nepoznal tìžkou fyzickou práci ji ocenit nemùže, potažmo kdo v bolestech nerodil, nemá k dítìti opravdu hluboký vztah, bezdìtní se jen honí za kariérou a majetkem a kdo jim bude jednou vydìlávat na dùchod je jim jedno… nepøebernì je argumentù „ad hominem“ nebo „ad personam“, to znamená namíøených na èlovìka, eventuálnì míøených „k osobì“. Názory dotyèného jsou pøedem degradovány s odkazem na jeho pohlaví, profesi, svìtonázor, životní situaci atd. Lze se odvolávat na neznalost protivníka a jeho nedostatek zkušeností. Dodnes se s tím setkávají namátkou mladé ženy u svých autoritativních tchyní, které soudí, že nelze jinak, než v sobotu uklízet. Argumenty odvolávající se na strach, eventuálnì na nenávist, mohou být zcela iracionální a mohou hojnì využívat rùzných forem pøedpojatosti, nebo tøeba zkušenosti a pøedsevzetí. V rodinì X bylo za argument považováno konstatování: „Chováš se jako Alín.“ Alín byla pøezdívka jednoho z mužù onoho rodu slynoucího pramálo prorodinnými pøedpoklady. Nechuť jednat podobnì, vìdomí, že styl chování rodièù se pevnì zapíše do psychiky dítìte a byť by ho odmítalo, je dosti pravdìpodobné, že do nìj ve stresu upadne, uèinilo své. Samotnému eristikovi bývá lítost a soucit cizí. To ovšem neznamená, že by u druhých na tyto kvality neapeloval a nedokázal jich využívat v argumentaci. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180790
Partnerská eristika
„Nechci znát nic jiného než pravdu, pøiznej se k nevìøe a udìláme za tím tlustou èáru, nikdy se k tomu nebudeme vracet, pøestane mì to trápit a nebudu už mít dùvod tì, jak øíkáš, vyslýchat…“ Takto nabádavì promlouvá nejeden žárlivec. Støídá tak cukr s bièem rùzných výhrùžek, vydírání, vulgárních slov a nevyspání pro zmínìné výslechy. „Aby mìli koneènì pokoj“ se nìkdy pøiznají i ti, kdož nevìrní nebyli. Poté zjistí, že argumenty, odvolávající se na kýžený pocit klidu, mohou být klamné. „Pane profesore, nepochybuji o tom, že mi dáte za pravdu…“ tuto vìtu jsem již mnohokrát v poradnì slyšel. Kdyby nebyly pøed mnoha lety zrušeny tituly akademikù, možná bych to v ústech eristikù dotáhl ještì výš, aniž bych fakticky nìco zmìnil na pouhém PhDr., které mi náleží. Navázat mùže dejme tomu argumentace: „Mám všechny vaše knihy doma v knihovnì na nejèestnìjším místì a považuji je za v psychologii nejlepší vùbec. Prostì mi pomáhají žít. Jistì mi dáte za pravdu, že…“ Eristik umí využívat mimo jiné i argumentace samolibostí. „Pøísahám na zdraví svých dìtí, že…“ – zní to pateticky i pøesvìdèivì, oboje mají eristici rádi. Zdá se však, že tento argument, byť úèelovì užitý, jim velké starosti neèiní. Setkal jsem se ovšem i s pár nešťastníky a nešťastnicemi, kteøí byli takto donuceni køivì pøísahat. Trápí je to, byť jejich potomci jen kvetou. Snažím se je uklidnit, že teroristùm nemá rukojmí odporovat a vynucený slib èi pøísaha nejsou v dané souvislosti závazné. V každé sbírce citátù najdeme øadu brilantních doporuèení, jak se vyhnout všemožným chybám, nedostatkùm, hádkám a neporozumìní. Co autor sentence, to umìlecké nebo vìdecké eso. Problém je, že všechny dobré zásady jsou již napsány a zbývá „malièkost“ – uskuteènit je. Jak pravil Terentius: „Nemùže se øíci nic, co døív už nikdo neøekl.“ Zároveò ovšem není nic, co by již pøed námi nìkdo nezdùvodnil, nezpochybnil a neinterpretoval tak, jak mu to v danou chvíli vyhovuje. Takže namátkou jaképak domácí násilí èi dokonce znásilnìní, o rozházení úspor miláèka ani nemluvì, vždyť „v lásce je lehké veškeré zlo, když umíš je snášet“ (Sextus Propertius). Eventuálnì „omnia vincit amor“ – „nad vším vítìzí láska“ (Homér). Pøi eristické argumentaci jde o argumenty odvolávající se na úctu, respekt, všeobecnou známost významných osob, jejichž názory nám mají být vodítkem. Máte-li názor odlišný, koledujete si o argument 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180790
Hádky v manželství
odvolávající se na smìšnost èi hloupost. Vy, taková nula, budete mít jiný názor než Homér, k smíchu! Pokud se snad nedomníváte, že láska vítìzí skuteènì nad vším, je to jasné – dost nemilujete. Háèek spoèívá i v tom, že si eristik mùže vytvoøit jakési mystické, neexistující osoby, zde namátkou Qintuse Propertia Terina, a tìm pak vložit do úst cokoliv. Po takové palebné pøípravì je vše pøipraveno k argumentùm odvolávajícím se na „mìlkost“. To pak eristik zachází s protivníkem v diskusi jako s nìkým nepøíliš svéprávným, povrchním a nevzdìlaným. Napøíklad: „Když ve své zaslepenosti nevidíš ani tyhle jasné argumenty, pak se bavit dál nelze. Zùstaò si na svém, s absurditou se nedá diskutovat. Dùsledky tvé zaslepenosti tì zøejmì nezajímají…“ Eristické je i umìní smíchat pomyslné hrušky s jablky a v diskusi z toho profitovat. Jde o argument silnìjšího, z pøevahy získané urèitým úskokem. Model usuzování podle Szymanka (2003): „Polsko má 40 milionù obyvatel. Mongolsko je vìtší než Polsko. Tedy Mongolsko má víc než 40 milionù obyvatel.“ V partnerské hádce obdobnì: „Manžel, který je èasto doma, je oporou své ženy. X je doma èastìji než Y. X je tedy vìtší oporou své ženy.“ Opomíjí se, že X mùže dejme tomu trpìt senilní demencí. Argument na základì souhlasu vychází z premis, kterým daná osoba vìøí a které pøijímá. Pokud si nìkdo koupí rybáøský lístek, lze pøedpokládat, že mu není proti mysli zajít na ryby. Nevyplývá z toho, že je nepøítelem ryb a chce je likvidovat lovem, nechce být doma (peèovat o rodinu) a proto utíká na ryby, pod záminkou rybolovu se hodlá scházet s pøítelkyní. Eristik tak podsouvá postoje èi zpùsoby chování, která sice s daným rozhodnutím teoreticky vzato mohou souhlasit, ale žádné jednoznaèné dùkazy pro to nejsou.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180790