Začínáme s florbalem
98 99
Materiální nároky pro zavedení florbalu do výuky sice nejsou nejmenší (branky, hokejky, míčky, maska brankáře pro florbal – celkem asi 15 000 Kč), ale kladná odezva u žáků je pádným argumentem pro vyčlenění potřebné finanční částky. Jako alternativu místo florbalu (používá velké branky) je proto možné zařadit unihokej (hraje se bez brankáře), kde lze branky alternativně nahradit například krabicemi od banánů (a ušetřit tak částku cca 5 000 Kč za branky). Pro školní tělocvičny je třeba upravit i některá florbalová pravidla: úprava počtu hráčů – pro tělocvičny s plochou přesahující alespoň velikost hřiště na odbíjenou (9×18 metrů) je počet hráčů v poli snížen na 3 – 4; úprava vzdáleností při provádění volného úderu či rozehrání (redukce na 2 metry); jako mantinely lze použít lavičky, které jsou ve školách většinou k dispozici, lze je použít pouze na delší strany hřiště, kvůli získání správného návyku je možné ctít i pravidlo o rozehrání; velikosti hřiště je třeba přizpůsobit brankoviště – malé cca 180 × 80 cm, jako velké lze použít např. trestné území pro košíkovou (je-li koncová čára hřiště na odbíjenou totožná s čárou brankovou); pro rozehrávání je možné použít čáry ohraničující volejbalové hřiště; redukce menšího trestu úměrně celkové hrací době – v hodině tělesné výchovy se hraje asi 20 minut. Výuku je nejvhodnější organizovat podobně jako u ostatních sportovních her v rozsáhlejších blocích (alespoň 2 – 3 měsíce, resp. 10 – 12 lekcí), a to především s ohledem na upevnění získaných dovedností. Je třeba konstatovat, že tak, jako se v poslední době zhoršuje fyzický stav populace školních dětí, snižuje se i úroveň vstupních dovedností pro jednotlivé sportovní hry. Nácvik je proto potřeba začít od elementární úrovně (držení hokejky, pojmy „bekhend“, „forhend“ a podobně. Zdůraznění uzlových bodů (tedy toho, co je pro správné provedení nezbytné) a opravování je naprosto na místě, protože žáci mají tendenci podceňovat důležitost zvládnutí základních dovedností (přihrávka, zpracování míčku). A to jistě i proto, že dochází k fixaci pohybových stereotypů – a to i v případě špatného provedení! K základním poznatkům by, stejně jako u ostatních sportovních her, mělo patřit i zvládnutí pravidel v rozsahu nutném pro běžný průběh hry (fauly, hraní nohou, volný úder, rozehrání, hra brankáře atd.). Vhodné je seznámit žáky se základní gestikulací rozhodčího. Práce rozhodčího ve florbale je poněkud náročnější vzhledem k faktu, že většina škol nedisponuje hrací plochou, předepsanou pravidly – tělocvičny jsou menší – a i po redukci hráčů v poli dochází k častějšímu kontaktu hráčů.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180768
Úrazová prevence a hygiena sportu Jakákoli pohybová aktivita s sebou nese riziko zranění, a ve florbalu je toto riziko ještě zvýrazněno pravidly povoleným fyzickým kontaktem. Dovolený způsob hry doprovází ve florbalu osobní střety a souboje.
Příčiny úrazů Nejčastější příčinou úrazů je v kolektivních sportech druhá osoba. Přehnaná tvrdost někdy nahrazuje nedostatek techniky či kondice. Velkou roli zde sehrává přístup trenérů, kteří by měli již od nejmladších žákovských kategorií vést své svěřence ke hře fair-play. Druhou nejčastější příčinou jsou závady technického charakteru. Ve florbalu se poměrně často setkáváme s pády hráčů na mantinel. Vážnější úrazy hrozí hlavně u rozpojených mantinelů, kde dochází při pádu ke kontaktu kůže s jejich ostrými hranami. Další nebezpečí představují ostré předměty na hrací ploše nebo v její blízkosti a nedostatečná vzdálenost mantinelů od zdí, nadměrná teplota vzduchu v hale, klouzavý povrch. Prevence musí směřovat k odstranění těchto technických příčin. Třetí příčinou úrazů ve sportu je nedostatečná nebo nesprávná příprava na výkon (špatné rozcvičení). Zásadně nelze připustit, aby jakékoliv tělesné zatížení nastupovalo z úplného klidu. Mezi další příčiny úrazů patří únava, vlastní neopatrnost a nekázeň sportovce.
Hlavně nepoškodit děti Mezi základní priority každého trenéra by mělo patřit nepoškodit děti. Ve sportu se často setkáváme s tím, že trenéři zatěžují děti velmi nevhodným způsobem, bez ohledu na možné následky pro jejich další vývoj. Poškození mohou mít podobu fyzickou i psychickou. Fyzická se projevují většinou jednoznačněji – skolióza páteře, únavové zlomeniny, předčasná osifikace kostí apod. To vše jsou následky, které může mít neuvážený a nadměrný trénink v dětském věku. Nevhodně vedený trénink v dětství mívá často výrazné nežádoucí dopady na zdravotní stav v dospělosti. Psychické poruchy jsou méně nápadné, ale o to zákeřnější. Dlouhodobé stavy frustrace, úzkosti a sebepodceňování mohou vést až k vážným duševním chorobám. Povinností trenéra by vždy mělo být zjištění, zda zdravotní stav hráčů umožňuje jejich zařazení do tréninkového procesu. Je vhodné vědět, zda jednotliví hráči užívají ně-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180768
Úrazová prevence a hygiena sportu
100 101
jaké léky nebo jsou sledování v odborných lékařských ambulancích. V tomto případě je vždy nutné vyjádření odborného lékaře, vzhledem k možným komplikacím daného onemocnění vlivem sportovní činnosti (diabetes mellitus, asthma bronchiale…). Každý trenér a hráč by měl respektovat následující pravidla úrazové prevence: dodržovat životosprávu (stravovací a pitný režim, dostatek odpočinku a spánku); netrénovat při onemocnění a zranění (často se nedodržuje!!, hlavně u žáků je častá disimulace obtíží); dodržovat didaktická pravidla sportovního tréninku (rozcvičení, zahřátí a prokrvení organizmu, strečink, přiměřené zatěžování organizmu odpovídající jeho trénovanosti, koordinační a rytmická cvičení, zklidnění po tréninku a opět strečink, kompenzační cvičení); před tréninkem a utkáním odložit řetízky, hodinky, prsteny, náušnice; používat předepsanou ochrannou výstroj a výzbroj (florbaloví brankáři); zlepšovat koordinaci pohybů a celkovou obratnost (pády). Další důležitou úlohou trenéra je klást důraz na vytváření návyků v oblasti osobní hygieny: Převlékaní hráčů do tréninkového oblečení. Osprchování se po tréninku či utkání, plísňová onemocnění kůže se často přenášejí půjčenými toaletními potřebami a ručníky – naprosto nevhodné je vzájemné půjčování výstroje, zejména obuvi. Dostatečná péče o hygienu nohou a výběr vhodné obuvi. Neprodyšná obuv, zejména gumová, udržuje vlhkost, která podporuje rozvoj plísní. Těsná obuv ovlivňuje průtok krve, dochází k většímu tření prstů mezi sebou a o vnitřek boty, vznikají oděrky, které umožňují vstup infekce. Bohužel, dosud poměrně často vidíme hrát hlavně začínající florbalisty nebo děti ve vyloženě nesprávné obuvi. Dnes, kdy není problém koupit kvalitní halovou obuv, lze tento fakt přičíst malé informovanosti anebo liknavosti ve vztahu k vlastnímu zdraví. Právě z preventivních důvodů bychom na halové obuvi šetřit neměli. Správně vybraná obuv, která podporuje nožní klenbu, může pomoci včas předejít pozdějším zdravotním problémům a rovněž výrazně snižuje riziko úrazů. Doporučujeme nosit do halové sportovní obuvi ponožky, nejlépe bavlněné, které velmi dobře sají pot, abychom zabránili vzniku puchýřů. Vedle nároků, kladených na materiál, je vhodné u ponožek samozřejmě dbát i na správnou velikost a v neposlední řadě i na bezvadné natažení, čímž se také vyvarujeme vzniku puchýřů. Vhodný tréninkový oděv, který by měl odpovídat okolní teplotě a usnadňovat termoregulační pochody. Oděv by měl umožňovat pohyb v dostatečném rozsahu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180768