98
/
Ekonomická psychologie
2.2.5 DANÌ A DAÒOVÉ CHOVÁNÍ. Bernì , od slova bráti (berní úøad), byly nìkým, kdo mìl smysl pro absurditu, pøejmenovány na danì , od slova dáti, dávati dar apod. Danì jsou velmi citlivou hranou, v ní se setkává èlovìk s mocí, institucí, a u na místní, èi státní úrovni. Historicky sahá daò a k prehistorickým rituálním obìtem, nutnosti vyplatit se èi získat pøízeò vy í moci bohù, pozdìji feudální vrchnosti. Pøedpenì ní spoleènosti, napøíklad øí e Inkù, vybíraly daò formou nucené práce. Feudální systém støedovìké Evropy fungoval podobnì. Král alomoun ve Starém zákonì zdùrazòuje nutnost placení daní. Známé tvrzení dejte císaøi, co je císaøovo se týká daòových povinností. Feudál potøeboval financovat svá vojska, sídla a politické zámìry. Moderní doba pøiná í stát jako nástroj poskytující svobodnému obèanovi portfolio slu eb, které musí být nìjak financovány, a danì jsou k tomu hlavním prostøedkem. Ov em chápání daní se od dob feudalismu pøíli neposunulo. Je to tím, e zatímco ve fungující tr ní ekonomice ka dý rád nakoupí u odborníkù a dobøe zaplatí za slu bu, která mu vyhovuje kvalitou, termínem, pou itou technikou, technologií a organizací práce, s daní to není tak jednoznaèné. Potøeb obèanù je znaèné mno ství, ale okruh slu eb poskytovaných státem je ohranièený. Poskytovatelé slu eb nejsou v dy profesionály, rytmus nabídky a poptávky po nich se nemusí shodovat. Proces financování veøejných statkù z daní není transparentní, dochází zde ke znaèným èasovým posunùm vpøed i vzad dìti a mladí lidé èerpají slu by na úkor plateb svých star ích spoluobèanù, senioøi zase èerpají to, co si pøedplatili svou døívìj í èinností. Daòová zátì a objem a kvalita poskytovaných slu eb a statkù nemusí odpovídat pøedstavì plátce o spravedlnosti danì. Stát má monopol na poskytované slu by a mocenské prostøedky pro vynucení daní. Obèan zas mù e hledat a najít zpùsoby, jak se dani vyhnout. Pøímá daò, napø. daò z pøíjmu fyzických osob (je zpravidla odeèítána zálohovì a její souèástí je doplatek), je zpravidla vnímána jako zásah do toho, co subjekt u má, a najednou je mu to bráno. Jako zásah do majetku subjektu, do jeho vlastnictví, tedy sféry vysoce intimní a delikátní. Daò nepøímá, skrytá v cenì zbo í, zas omezuje jeho svobodu rozhodování. Proto mù e vyvolávat velmi silné emoèní odpovìdi. Úèel daní Danì jsou poplatky, který stát èi jiný subjekt po aduje a vybírá od jedincù a institucí pøedev ím pro úèely svého vlastního provozu. Mezi úèely, které jsou pokrývány z výnosu daní, patøí kromì nákladù vládních orgánù napø. armáda, policie, infrastruktura jako silnice a dálnice, vzdìlání, zdraví, penzijní systém, podpory v nezamìstnanosti, podpory mladým rodinám, hospodaøení energií, odpady, náprava kod, péèe o ivotní prostøedí a veøejná doprava. Stát zpravidla sám nepodniká, a pokud nemá tzv. státní podniky , které by mu poskytovaly svùj zisk, pokud by nevyvá el své pøírodní zdroje a podobnì, nemìl by z èeho krýt své potøeby. Vedle toho k funkcím daní patøí: n n n
kompenzace nedostatkù cenového systému tlumení èi odstranìní nìkterých dílèích nespravedlností podpora anebo útlum urèitých výrob a slu eb
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180733
Psychologické v ekonomickém
/
99
podpora anebo útlum aktivity urèitých regionù (daòové úlevy jsou efektivním lákadlem pro investory, kteøí se sna í optimalizovat své náklady) n podpora nebo útlum spotøeby velkých skupin lidí, napø. kuøákù èi automobilistù n podpora star ích a hendikepovaných obèanù n redistribuce bohatství, zamezení tìm nejvýraznìj ím rozdílùm, pokud jsou pova ovány za ne ádoucí apod. n
Stát tak mù e uèinit u plátce daní pøímo tím, e ovlivòuje jejich pøíjem, nepøímo tím, e mìní relativní ceny zbo í a slu eb a tedy rozhodování potenciálních spotøebitelù o nich, volbu zamìstnání, podnikatelská rozhodnutí, péèi o zdraví, volbu místa bydli tì, hospodaøení s odpady, atd. a nakonec i jeho politická rozhodnutí. Danì jsou tedy nejen pøíjmem státu, ale také úèinným nástrojem jeho øízení. Ale mohou se minout úèinkem a pùsobit proti svému pùvodnímu urèení. Proto e stát je vlastnì slu bou, kterou si obèané zøídili pro sebe, v ideálním pøípadì by pøistupovali k daním jako k platbì, kterou platí sami sobì. Tento ideální stav v ak vìt inou nenastává. Zprostøedkování mezi platbou jednotlivého obèana a výdaji státu je slo ité, s posuny v èase, neprùhledné, a pøesto e je pøítomnost státu neustálá a v estranná silnice, hasièi, záchranná slu ba, policie nebo snad právì proto, e jsou tyto vìci samozøejmé, stává se daòová povinnost nesamozøejmá. Pøes v echnu slo itost a odta itost lze danì pova ovat za komunikaèní prostøedek. Stát svými danìmi sdìluje cosi obèanùm a oni svými postoji a platební morálkou cosi odpovídají. Snad v ichni souhlasí s tím, e stát nìjaké pøíjmy mít musí, ale mnohdy forma a obsah a pøípadné postihy mìní daòovou oblast na pole støetù a emocí. Odstranìní negativních postojù k daním a tím ke státu na jedné stranì a utlumení restriktivních snah státu na stranì druhé je cílem aplikace psychologie do této oblasti. Problematika daní je tedy jednak makroekonomická, pøedev ím tam, kde jde o naplnìní státního rozpoètu, jednak mikroekonomická, tam, kde se týká chování jedincù, domácností a firem. Výnos a náklady danì Výbìr ka dé danì pøedstavuje urèité náklady a ty v porovnání s výnosem danì ukazují na její efektivnost. Základní rozpor a problém, který jako èervená nit probíhá jak dìjinami, tak pøítomností, je, e ostøej í, tvrd í daòový systém sice teoreticky vybere více penìz, ale v praxi mù e vést k omezení aktivit, které mají být zdanìny, èili mù e výsledek být ménì pøíznivý ne u systému tolerantního. A proto e okolnosti, které do øe ení tohoto problému vstupují, se neustále mìní, dokonalé, ideální øe ení neexistuje. Vlády se neustále sna í najít takový bod, takový daòový systém a jeho vyladìní, kdy je výnos nejvy í, aby bylo mo no financovat v e, co se od vlády oèekává, a aby pøitom nebyl vyvolán odpor, nechu a daòové úniky. Tedy aby náklady daòového systému nepøevý ily jeho výnosy. Furnham a Argyle pí í: Bezbolestná, iroce pøijímaná daò, která nepùsobí potí e a kterou lze snadno vybrat, neexistuje (Furnham, Argyle, 2000, s. 124). Jaká je ádoucí míra zdanìní, je permanentním pøedmìtem politických i ekonomických diskuzí. Zastánci liberálních smìrù se pøiklánìjí k názoru, e zdanìní pùsobí proti samoèinné tr ní regulaci a naru uje ji. Zastánci sociálních smìrù vidí ve zdanìní efektivní nástroj opravy tr ních nedokonalostí. Psychology zajímá øada problémù
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180733
100
/
Ekonomická psychologie
od spravedlnosti daní pøes jejich formy a zpùsoby výbìru a po daòové úniky a vliv daòových zákonù na volební chování. Pùsobení daòového systému je komplexním podnìtem, který vyvolává pestré spektrum reakcí. Sám daòový systém je slo itou konstrukcí. I chvalitebné zámìry zákonodárcù musí projít slo itým zprostøedkováním, ne se setkají s konkrétním obèanem plátcem danì. Na této cestì do daòového systému intervenuje øada úøedníkù a institucí, výsledek tedy není jednoznaèný. V závislosti na øadì vlivù pak obèané a instituce volí rùzné strategie splnìní daòové povinnosti, od volby zpùsobù vydìlávání penìz pøes spolupráci s daòovými poradci a po daòové úniky a emigraci do zemí s ni ími danìmi. Míra zdanìní Danì jsou vìt inou definovány jako procentní èást nìjaké hodnoty, daòového základu. Doklady o výbìrech daní státy jsou k dispozici zhruba od 17. století. Je tì ké je srovnávat mezi sebou a s dne kem, proto e nejsou k dispozici data o výrobì. Daò v ak mohla èinit 15 20 % v takových zemích jako Francie, Holandsko èi Skandinávie. Ve válkách 18. a 19. století danì drasticky narostly, proto e válèit bylo stále dra í. Míra zdanìní jako podíl HDP je ve Finsku 45,1 %, Rakousku 44,8 % , Itálii 43,2 %, ÈR 36,2 %, na Slovensku 30,9 %, v Litvì 29,1 %, Loty sku 28,7 % (Eurostat 2003, [34a]). Progresivní, neutrální a regresivní daò Èím vìt í základ, tím vìt í daò (jako podíl z tohoto základu) to je progresivní zdanìní. Neutrální daò na vý i svého základu nezávisí, regresivní daò s jeho vý í klesá. Progresivní daò snímá èást daòové zátì e z lidí s ni ími pøíjmy, majetky èi výkony. Pøímá a nepøímá daò Pøímé danì jsou placeny tìmi lidmi a institucemi, jim jsou ulo eny, kteøí mají pøíslu nou daòovou povinnost. Naopak danì nepøímé jsou vlastnì skryté v cenách pøíslu ných druhù zbo í a slu eb, a aè je odvádìjí jejich dodavatelé, skuteèným plátcem je zákazník. Ekonomie daní Obr. 15 ukazuje urèité zbo í, jeho nabídku a poptávku bez intervence vlády a po zavedení jednoduché danì. Mù e to být cokoli, od jablek po zipy. Za daných podmínek se mno ství Q1 prodává za cenu P1. Zisk kupujícího i výrobce je vysoký. Zavedením danì stoupne cena z P1 na P2, a proto e dra í výrobek poptává ménì zákazníkù, klesne objem výroby z Q1 na Q2. Vláda získává poplatek z ka dé prodané jednotky. Pro neelastické výrobky jako cigarety a benzin témìø celou daò platí spotøebitel. Pøíklad ukazuje, e daò není pouhým jednoduchým transferem od výrobce a spotøebitele ke státu, ale e se zde objevuje permanentní ztráta zisku, ztráta mrtvé váhy . Pøes své zjednodu ení model ukazuje, e vláda musí zvá it mnoho faktorù, ne zmìní daòový systém (podle Mankiwa, 1999, s. 99).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180733