98
/ o o
Dospìlost a její variabilita
Životní partner dostává anonymní informace o jejích údajných milostných aférách v zamìstnání. Neustálé vyhrožování výpovìdí se opakuje nìkolikrát dennì.
ö Fáze tøetí Pøípad se stává oficiálním a reaguje personální vedení Pracovník má již neustále konflikty, èasté neschopnosti a zhoršená pracovní výkonnost staví vedení pøed nutnost pøípad øešit. Zdánlivì se na první pohled zdá být vše jasné. Problém je v osobnosti, kázni, píli a motivaci postiženého pracovníka. To, že byl do svého neutìšeného stavu vehnán, málokoho zajímá a zejména málokoho z vedení to také napadne. V této fázi již obvykle snaha moberù pøináší své ovoce a vyhrocená situace, zvláštì pak chování obìti, se stává pøedmìtem zájmu vedení. Následuje obvyklý postup – pohovory s vedoucími, ultimáta a sliby. Nìkdy na sebe ale také upozorní obìť sama tím, že již nechce nebo ani nedokáže tento masivní teror dále snášet a sama hledá zastání u nìkteré z vedoucích autorit. Vìtšinou ji však nenalézá. Protože již tuší, že na pracovišti spojence nenalezne, hledá ve své bezvýchodné situaci jiné øešení. Èasto jsou to odbory, které ovšem stále ještì v Èeské republice neví, jak s mobbingem úèinnì bojovat. Neustávající útoky a napadání tak ze strany moberù pøináší obìti obrovský stres, který jí stále více vyèerpává. Odpovìdní personalisté èasto hodnotí situaci stejnì jako mober, který zùstává nepotrestán. Zraky všech zúèastnìných jsou spíše upøeny na šikanovanou osobu, která je už psychicky a fyzicky vyèerpaná a èasto se již brání pøíliš okatì. Ke své smùle se pøitom dopouští stále více chyb, a dokonce i nezúèastnìné osoby v ní spatøují neschopného jedince. Logicky se tak situace promítne do úrovnì pracovního výkonu, který se zaèíná rapidnì zhoršovat. Navíc se obìti dopouštìjí základní chyby (dle vedení), která se ve vìtšinì organizací toleruje jen zøídka, a sice vynášení informací z oddìlení èi firmy, což je pro vedení nejmarkantnìjší pøiznání, že se obìť mobbingu tomuto systému není ochotna podrobit. V tom okamžiku již bývá její osud zpeèetìn. Vedoucí rozhodne, že právì tento pracovník je osoba zodpovìdná za souèasný neuspokojivý stav na pracovišti. Je to ona, kdo je tou „èernou ovcí“, která je neschopna se pøizpùsobit. Právì ona je narušitel, který není loajální k oddìlení èi firmì, protože si stìžuje mimo podnikové vedení. Je rozhodnuto, že s tímto problematickým jedincem je potøeba nìco velmi rychle udìlat. Osobì je v lepším pøípadì nabídnuta možnost jiného místa v podniku. Tam jí ovšem vìtšinou pøedhoní její „špatná povìst“ a ostatní k ní pøistupují velmi nedùvìøivì, až nepøátelsky a problémy se opìt opakují. V tomto okamžiku se dostává obìť do fáze poslední a teï již zcela definitivní. ö Fáze ètvrtá Vylouèení obìti z kolektivu, firmy èi organizace Vydrží-li obìť mobbingu až do této fáze, rozhodne zodpovìdný vedoucí èi personální oddìlení o tom, že by osoba mìla odejít. V lepším pøípadì je rozhodnuto o jejím dalším pøeložení na velmi odlouèené pracovištì, kde je odpojena od telefonu, zbavena sociálních kontaktù a odsouzena k psychickému živoøení. Této fáze se však po všech pøedchozích útocích doèkají pouze osoby, které trpí a mlèí, takže by se mohlo zdát, že jsou pøes veškerá pøíkoøí stále ještì loajální. V horším pøípadì je rozhodnuto, že osoba musí z firmy okamžitì odejít. Protože není jednoduché najít
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180722
Socializace ètvrté etapy – období zralé dospìlosti
/
99
a zformulovat dost pádný a zákonný dùvod takového odchodu, bývá skoro pravidlem, že je obìť mobbingu nìjakým zpùsobem k odchodu stimulována, tzn. více èi ménì brutálnì pøinucena, aby odešla sama, bez nároku na odstupné. Takovouto teèkou bývá úspìšnì završena jedna dílèí operace moberù. Osoba byla zdecimována a znièena. Protože se tím mobování v této firmì ukázalo být efektivním øešením vztahových problémù na pracovišti, na øadì se v nejbližší dobì ukáže být nìkdo další. Paradoxem je, že i tento osud pak mùže potkat mobery samotné. Uvedené ètyøi fáze ovšem nejsou pravidlem a není je nìkdy možno aplikovat na všechny pøípady, neboť rùzné faktory ovlivòující mobbing mohou zpùsobit jeho odlišný prùbìh. Mùže to být zejména v tìchto pøípadech: o Postižená osoba se zaène na zaèátku druhé fáze aktivnì bránit, obrátí se o sto osmdesát stupòù a pustí se do trýznìní toho, kdo se na ni pùvodnì dopouštìl mobbingu. o Zamìstnance vystaveného psychickému teroru se zastane ve druhé fázi nadøízený, nebo mu pomohou solidární kolegové. o Šikanovaná osoba vèas zmìní pracovní prostøedí. o Nenastane tøetí fáze, protože odpovìdní personalisté se k problému postaví zády a odmítnou vzít mobbing na vìdomí. o Odpovìdní pracovníci zakroèí ve tøetí fázi proti mobbingu a zapùsobí na mobera personálními opatøeními, napøíklad pøeložením, napomenutím nebo propuštìním.
Obìti mobbingu Mobbing mùže postihnout kohokoli, muže i ženy. U nìkterých jedincù lze pøedpovídat s velkou pravdìpodobností, že se stanou obìťmi psychického týrání na pracovišti. Takové typické obìti jsou pøedevším lidé, kteøí jsou urèitým zpùsobem oslabeni, také lidé osamìlí, èi lidé, kteøí své místo ve firmì nutnì potøebují z existenèních dùvodù. Tito pracovníci se èasto chovají bez patøièné sebedùvìry, èímž pak bezprostøednì pøitahují pozornost agresorù. Obìtí se také velmi èasto stává nový pracovník, pøicházející do sehraného kolektivu. Na druhou stranu se mobovaným mùže stát také èlovìk nìjakým zpùsobem nápadný èi odlišný. V neposlední øadì se mùže jednat o lidi úspìšné a aktivní, kteøí svým pracovním zápalem ohrožují zabìhnuté poøádky. Tito lidé se stávají terèem nenávisti všech, vèetnì nadøízených, kteøí se cítí být ohroženi. Mobbing tak, jak se ukazuje, mùže potkat kohokoliv bez ohledu na vìk, pohlaví nebo vzdìlání.
Dùsledky mobbingu Dùsledky mobbingu jsou velice závažné a odeznívají velmi dlouhou dobu. Mohou být podobnì zhoubné jako pøi šikanování. Jedná se o celý soubor psychických a fyzických potíží, které se èasem pøi neøešení problémù neustále zhoršují. Mezi psychické potíže vyvolané týráním na pracovišti se tak zaøazují poruchy spánku, deprese, poruchy koncentrace, sklon k alkoholismu a drogám, poruchy sebehodnocení a myšlenky na sebevraždu. Dle prùzkumù je také znaèné procento sebevražd zpùsobeno problematickými vztahy na pracovišti. Vedle tìchto psychických problémù má postižený èlovìk sklon i psychosomatickým chorobám, mezi nìž patøí astma, cukrovka, zvýšený krevní tlak, zvýšená èinnost štítné žlázy, oslabená imunita, sklon k nádorovým
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180722
100
/
Dospìlost a její variabilita
onemocnìním a v neposlední øadì také koronární potíže. Onemocnìní vyvolaná a podpoøená mobbingem se vyvíjí pomalu, ale jejich pøíznaky jsou èím dál závažnìjší a zjevnìjší. Pøíznaky: celková nevolnost, bolesti hlavy, záchvaty migrén, bolesti krèní páteøe a ramen, poruchy duševní rovnováhy, poruchy koncentrace, depresivní rozklady, všeobecné stavy úzkosti, rezignace vedoucí až k zoufalství a sebevražedné myšlenky, n projevy závislosti, gamblerství, anorexie a bulimie. n n n
Potíže projevující se trvale v klinických obrazech: n n n
žaludeèní a støevní onemocnìní, kardiovaskulární poruchy a poruchy krevního tlaku, nádorová onemocnìní.
Rizika spojená s ageizmem Jde o fenomén, který se objevil v USA koncem šedesátých let 20. století, a zájem o nìj roste s gradujícím stárnutím moderních spoleèností. Poprvé jej veøejnì definoval v roce 1968 øeditel amerického Národního institutu pro stárnutí R. N. Butler. V té dobì byl však podezírán z toho, že pøi pøedložení zprávy Kongresu je pøíliš zaujat a zatížen svým povoláním, než aby byla presentovaná data pravdivá. Pøesto (èi právì proto) zpráva spatøila svìtlo svìta až v roce 1975, kdy ji Butler vydal. „Ageismus mùžeme chápat jako proces systematického stereotypizování a diskriminace lidí pro jejich stáøí, podobnì jako se rasismus a sexismus vztahují k barvì pleti a pohlaví. Staøí lidé jsou kategorizováni jako senilní, rigidní ve svém myšlení a zpùsobech, staromódní v morálce a dovednostech. […] Ageismus dovoluje mladším generacím vidìt starší lidi jako odlišné od nich samých, a proto jim brání, aby se se staršími lidmi identifikovali jako s lidskými bytostmi. […] Ageismus je manifestován širokým spektrem fenoménu jak na individuální, tak na institucionální úrovni: stereotypy a mýty, otevøené opovržení a averze nebo jednoduše vyhýbání se kontaktu, diskriminaèními praktiky v bydlení, v zamìstnání a službách všeho druhu, pøídomky, kreslené seriály a vtipy. Nìkdy se ageismus stává úèelnou metodou, jakou spoleènost propaguje pohledy na starší osoby, s cílem setøást èást vlastní zodpovìdnosti vùèi nim. Jindy ageismus slouží jako vysoce osobní objektiv chránící osoby mladší (obvykle ve støedních letech) – èasto za vysokou emocionální cenu – pøed pøemýšlením o vìcech, kterých se bojí (stárnutí, nemoc, smrt).“ (Butler, 1975, s. 12, in: Vidovièová, 2005, s. 5) Ageizmus je formou vìkové diskriminace, která postihuje pøedevším staré lidi, mùže vést až k vìkové segregaci, k vyèlenìní ze spoleènosti. Je podporován ekonomicko-sociálními pøedstavami podceòujícími stáøí. Na druhé stranì se ale pøímo dotýká absolventù, kteøí mohou být diskriminováni pro svùj opaènì nízký vìk.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180722