98
Dokonalá manažerská selhání
ných autech, bydlí v luxusních hotelích a ti ,nejdokonalejší‘ si ještě ,pořídí‘ krásnou manželku a roztomilé děti, koupí velký dům a tráví ,adekvátní‘ dovolenou. Jsou v dennodenním stresu, který si kompenzují ,virtuální realitou‘ a postupně podléhají iluzi o vlastní dokonalosti. Obklopeni přepychem a mocí ztrácejí potřebu vlastního rozvoje. Proč taky? Vždyť oni jsou dokonalí. Přeháním, vědomě tě provokuji.“ „Chceš říci, že vládnout a řídit lze i skromněji?“ „Nejen lze – jinak to ani nejde! Lidé si váží člověka, který se jim umí přiblížit. Sebelepší formální znaky z tebe krále neudělají. Pouze naše chování ukáže, zda jsme skuteční lídři.“ „Jako v pohádce!“ „Manažerská úroveň je jako výkonnostní stupeň. V párovém tanci máš pět úrovní – začínáš v třídě D a končíš v M, která je mezinárodní. V té nejnižší stačí trénovat tři hodiny týdně. Udržet se v té nejvyšší znamená trénovat osm hodin a více denně!“ „Chceš říci, že jako nejvyšší šéf se mám učit nejvíc?“ „Ve třídě D opakuješ základní kroky a pár figur. Ve třídě M tvoříš, přemýšlíš a současně piluješ detaily, odstraňuješ špatné návyky.“ „Rozumím. Mým tanečním parketem je firma a lidé v ní. Konference, setkání a tréninky pomohou pouze tehdy, když na sobě nepřetržitě pracuji.“ „Ano. Rychleji pak zjistíš, které z těch ,duševních cvičení‘ je opravdu užitečné a kolik času promrháš na cestách.“
Kdo se cítí na třídu M?
Dokonalá manažerská selhání.indd 98
19.12.2007 15:33:19 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180717
34.
Každý má jen jednu svíci – a ta hoří a hoří… Složité věci neřeš – rozlož je na drobné. Magnus managerius (Or. 34)
Touha prokazovat svoji užitečnost a nepostradatelnost je silným motivem, který nás žene vpřed. Ne vždy je ale výsledek úměrný našemu úsilí. Někdy může být i kontraproduktivní. „Čas, chybí mi pořád čas! Ať pracuji deset, nebo dvanáct hodin, je to jedno!“ „Určitě jsi absolvoval minimálně tři úrovně time managementu.“ „Čtyři! Po první jsem začal porcovat slona, po druhé si pořídil kožený plánovací kalendář, po třetí nastavil priority a po čvrté se učil delegovat.“ „To není špatné. Pomohlo to?“ „Tak o patnáct procent. Myslíš, že se učím pomalu?“ „Vůbec ne! Problém je, že se učíš mechanicky nástroje, a přitom neměníš přístupy. Je to asi tak, jako když si koupíš auto s automatickou převodovkou a jezdíš s ním dál jako se stodvacítkou. A že takových řidičů je! Tréninky v sobě skrývají záludnost. Předpokládají, že na sobě dál budeš pracovat, zkoušet, až si najdeš svůj styl. Proč myslíš, že Dominik Hašek patří k nejlepším brankářům?“ „Protože o tom přemýšlí?“ „Přesně tak. I opici naučíš spoustu kousků, ale jakmile nemá signál, nedokáže svých schopností využít. Chceš-li se naučit pracovat s časem, potřebuješ o tom přemýšlet! Žádný trénink tě nezachrání!“ „Jak na to?“ „Mám opravdu krátkou historku, věnuj mi svůj drahocenný čas a já ti ji povím.“ „Předpokládal jsem to. Koukej, co pro tebe mám!“ „Cohiba! To nemá chybu.“ Evropská komise pro regulaci koz v EU požádala statistický úřad, aby zjistil počet koz v republice. A tak jednoho dne všichni starostové dostali na stůl požadavek spočítat kozy v jejich vesnici. Co starosta, to jiný přístup. Podnikavý starosta zadal úkol vedoucímu oddělení a odešel na zajímavou obchodní schůzku. Vedoucí měl ze starosty respekt a úkol přesunul na spolehli-
Dokonalá manažerská selhání.indd 99
19.12.2007 15:33:19 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180717
100
Dokonalá manažerská selhání
vého odborného referenta. Odborný referent, potěšený vysokou důvěrou, natrefil na uklízečku: „Tu máte pořádný úkol, pořád si stěžujete, že si vás úřad neváží!“ Uklízečka vyšla před úřad, zavolala na pracovníka pro veřejně prospěšné práce, který se opíral o koště, a řekla mu: „Na, budižkničemu! Konečně za tebou bude nějaký výsledek!“ Nešťastný pracovník se vydal do putyky, po cestě potkal městského žebráka Gejzu, dal mu dvacet korun a řekl: „Do zítřka mi přines výsledek.“ Gejza si vzal dvacku, podíval se na pracovníka a řekl: „Dej mi ještě dvacet a já ti to povím hned.“ „Tumáš! A povídej.“ „Tonkovičovi mají dvě, Fratričovi jednu, Paukovi tři, ale jednu snědli a Matejbusovi jednu, ale březí.“ Společenský starosta papír s požadavkem o počtu koz zmuchlal, hodil ho do koše a zamumlal: „Hovadina! K čemu jim to bude?“ Pak se sebral o odešel do hospody na oběd. Objednal si pivo a na celou hospodu povídá: „Když mi spočítáte, kolik máme ve vesnici koz, zaplatím všem kořalku.“ Chlapi dali hlavy dohromady a pak jeden povídá: „Spočítali jsme deset koz.“ Sportovní starosta si přečetl požadavek a zavolal sekretářku: „Helenko, vezmi si to na starost. Zajdu si zatím na tenis.“ Helenka neváhala a zavolala přímo do evropské centrály. Zjistila, že se jedná pouze o orientační průzkum a případné dotace. V duchu si prošla všechny rodiny ve vesnici, spočítala si, kolik koz asi mají, jejich počet navýšila o třicet procent a odeslala. „Jestlipak víš, na co se tě chci zeptat?“ „Myslím, že chceš vědět, jak bych jednal já, jakou variantu bych zvolil.“ „Možná se na to zeptám někdy jindy, ale moje otázka zní: Co mají všichni tři starostové společného, kromě toho, že zastávají stejnou pozici?“ „Nevím, jak to říci… Jako kdyby převažovaly jejich osobní zájmy.“ „Proč? Všichni tři požadavek splnili.“ „Ano, ale jaksi bokem, mimoděk, nelámali si s tím hlavu.“ „Nalezli vlastní rovnováhu – jak řešit hloupé požadavky, nezatěžovat jimi hlavu, relaxovat, a přitom docela důstojně zastávat svoji pozici. Sniž nároky na kvalitu řešení hloupostí. Uvidíš, kolik najednou budeš mít času.“ „A co úkoly? Pozice? Odpovědnost?“ „Věř mi, budeš ještě lepší!“
Přemýšlejme o svém stylu práce.
Dokonalá manažerská selhání.indd 100
19.12.2007 15:33:20 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180717