POZNÁMKY K JEDNOTLIVÝM SKUPINÁM HLÁSEK
Základní postup na nácvik mìkèení n Kontrola, pøípadnì nácvik fonematického sluchu, zejména spolehlivé rozlišení slabik ty x ti i dalších. n Kontrola, pøípadnì nácvik rozlišení mìkkých a tvrdých slabik ve slovech. n Kontrola zpùsobu dýchání. n Kontrola motoriky mluvidel, zejména polohy špièky jazyka na horní a dolní alveoly, pøitisknutí høbetu jazyka na patro, odstranìní mezizubní polohy jazyka. n Kloktání – podporuje posunutí hmoty jazyka vzad. Vyvození hlásky Ť 1. Nácvik výchozí hlásky T s jazykem na dolních alveolách. 2. Dítì si dá dva prsty (ukazovák a prostøedník) do pusy a vyslovuje tytyty (prsty „lezou do pusy a jazyk se je snaží vyhnat“, špièka jazyka tlaèí proti prstùm). Zmenšením prostoru v puse pomocí prstù a opøením špièky jazyka o prsty se jazyk vyklene a èasto se ozve slabika ti. Nìkdy pomùže i cvièení vleže na zádech – veèer, kdy je už dítì uvolnìné po koupání, jazyk vlastní vahou ještì o kousíèek zapadne a snadnìji se dosáhne správného zvuku. Mìkèení lze vyvodit v pøípadì potøeby i pomocí posunutí jazyka špátlí. Pøedpokládá to ale, že dítì s manipulací souhlasí – brání-li se, bude akce nepøíjemná a zøejmì i neúspìšná. Vhodná motivace i nácvik pomocí špátle je vìcí odborníka. V pøípadì potøeby (velmi zøídka) se lze dostat k hlásce Ï nebo slabice DI odhmatáním na krku nebo tím, že jako výchozí hlásku použijeme D. Diferenciace mìkèení Problémem nìkdy zùstávají slova, kde je vedle sebe „mìkká“ i „tvrdá“ slabika – dìda, hodiny. Pomùžeme si jako obvykle názorem: DÌ = mìkká kostka, DA = tvrdá kostka. Dáme je dál od sebe, aby dítì mìlo dojem, že øíká dvì samostatné slabiky, které už dávno umí. Postupnì je k sobì pøibližujeme, až se spojí do slova. V delším slovì nahradíme „obyèejné“ slabiky malou kostièkou: Hodiny = malá kostièka – mìkká kostka – tvrdá kostka.
98
BUDU SPRÁVNÌ MLUVIT
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180645