zčervená jen tehdy, když se chce pářit. V dané chvíli mu však nezbývalo než čekat. Čekat, až se znovu objeví Langley. Jistě, musí také ještě přesvědčit celou tu hordu z Mayfairu, že jeho předchozí knihy nebyly vymyšlené, že v nich nepře háněl, a naopak Langleyho kniha o Africe splňuje obojí. Krom toho si potřeboval promluvit s Africkým sdružením dřív, než odhlasuje financování další expedice a vyřadí ho ze seznamu možných účastníků. Zatraceně. Celá finta teď spočívá v jeho schopnosti být okouzlující, trpělivý a společenský, když on by přitom mno hem raději a s větším nadšením rozdával rány pěstí. Londýn mu připadal tak pitomě malý. Úzké ulice, úzkoprsí lidé a nic nového pod sluncem. Jack před ním zpomalil pár desítek metrů před St. James’s Park. Bennet pohlédl, kam mu Jack ukazoval, a zvedl obočí. Za díval se do parku a uvědomil si, že je pod londýnským sluncem přece jen něco nového. „Kuželky na trávě?“ „Ne, říká se tomu koulená. Bowls. Velmi civilizované, nemys líš?“ Seskočil z koně. „A máme zde i poměrně atraktivní dámy k výběru – mladé, svobodné. Ty všechny hrají.“ Bennett neodpovídal. Už ji totiž spatřil. Phillipu. Dnes na sobě měla hezké zelenobílé mušelínové šaty s vyšitými kvě ty a dokonale zosobňovala jaro. Zrovna něco pověděla sestře, udělala krok vpřed, maličko přidřepla a hodila před sebe ze lenou kouli. Skvěle se trefila, odstrčila cizí kouli a tou svou se přiblížila na dotek k malé bílé kouli, takže toto kolo vyhrála. „Kdyby se někdo ptal, tak jsem ti ukazoval místní památky a náhodou jsme narazili na skupinku hráčů,“ prohodil tiše Jack a přehodil otěže Brodymu přes hlavu. Nechal ho, ať se pase na trávě. Bennett na něj konečně pohlédl. „Proč jsme vlastně tady?“ podivil se a seskočil z koně. Kero mu vyšplhala na rameno. „Ne že bych si stěžoval.“ „Protože kdybych sem přijel sám a postával v dohledu Livi Eddisonové, mohlo by ji to vyděsit. Když jsme dva, je to jen nevinná zastávka. A jsem s tebou přitažlivější, tak udělám lepší 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180491