„Vaše teta byla zámožná žena. Zbyl po ní movitý i nemovitý majetek. Jeho dědicem se podle zákona stal manžel zesnulé, menší částka náleží i vám.“ Zírala na něho jako uhranutá. „Dědické řízení proběhlo už dávno,“ pokračoval notář. „A protože jsem neměl žádné zprávy o vašem pobytu, jednal jsem pouze s manželem zesnulé. Byly tu sice jisté problémy, neboť, jak určitě víte, nacházeli se manželé Dvořákovi uprostřed rozvodového procesu. Ale jelikož tento proces nebyl uzavřen, měl pan Richard Dvořák plné právo na majetek své zemřelé choti.“ Markéta znovu pevněji sevřela opěradlo. Představa Richarda, přebírajícího dědictví po Alžbětě, jí připadala odpuzující. „Musím ovšem říci,“ pokračoval notář, „že pan Dvořák přijal z majetku pouze určitou část, kterou obratem převedl na rodinu kočího, jenž zemřel následkem zmíněné havárie. Zůstala po něm žena a čtyři děti. Nějaké peníze poukázal i matce onoho nešťastného řidiče, který všechno zavinil. Byl to ještě velmi mladý člověk. Zbytek majetku pan Richard odmítl, takže podle práva náleží vám.“ Markétin křečovitý stisk povolil, do tváří se jí začala vracet barva. Zmocnil se jí pocit studu, protože před chvílí podezírala Richarda z nízkosti. „Od té doby vás hledám, slečno. Pan Richard vynaložil nemalé úsilí na to, aby zjistil, kde se zdržujete. Několikrát psal do vašeho rodného města i do místa, kde jste bydlela naposledy, ale vždycky mu přišla odpověď, že o vás 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180457
nic nevědí a že jste se podle všeho do Francie vůbec nevrátila. Dal inzerát do novin, najal detektiva, ale po vás se slehla země. Pochopte tedy, jaké jsem pocítil vzrušení, když jsem zcela náhodou zaslechl vaše jméno. Projednávali jsme s panem starostou nečekané problémy, které se vyskytly kolem nadace pro sirotky, jejímiž jsme správci. Po skončení úředních záležitostí mi pan starosta vyprávěl o své rodině a mimo jiné se zmínil o tom, že se jeho dcery chystají na jaře do Francie se svou novou učitelkou slečnou Belmontovou.“ Vstal ze židle, malinko sklonil hlavu a slavnostně řekl: „Mám tedy tu milou povinnost, slečno, abych vám oznámil, že jste se stala dědičkou veškerého majetku po paní Alžbětě Dvořákové. Jmenovitě se jedná o dům číslo 132 v Podlesí, zemědělskou usedlost v obci Horky a finanční částku, jejíž výši vám sdělím do čtyřiadvaceti hodin.“ Markéta se marně snažila zarazit slzy, které se jí draly z očí a které notář mylně považoval za slzy radosti. Proto ho překvapilo, když se zeptala: „Jaké problémy má ta vaše nadace pro sirotky, pane notáři?“ „Ty nejobvyklejší, slečno,“ odpověděl po pravdě. „Finanční. Něco málo dostaneme od státu, ale většinou jsme závislí na dobročinných darech. A těch po válce ubylo stejnou měrou, jakou přibylo sirotků.“ „Myslíte, že byste mohli potřebovat dům v Podlesí, zemědělskou usedlost a finanční částku, kterou mi do čty98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180457
řiadvaceti hodin sdělíte?“ zeptala se Markéta a kolem úst se jí objevil první náznak úsměvu. „To... slečno… To přece nemůžete myslet vážně!“ Notář se zakoktal a poprvé za celý rozhovor vypadl z konceptu. „Taková rozhodnutí se nedají dělat ukvapeně.“ „Mohu se svým majetkem nakládat, jak se mi zlíbí?“ zeptala se. „Samozřejmě, to ano, ale...“ „Nebo jej snad odmítáte přijmout?“ „Ne, to ne, to by si nikdo v mém postavení nedovolil! Ale uvážila jste to dobře? Jsem informován, že součástí majetku je i částka, která měla připadnout vaší matce. K té patří i zmíněná usedlost v Horkách. Vaši prarodiče paní Karolínu kdysi vydědili, teď by bylo nanejvýš spravedlivé, kdyby se majetek vrátil zpět do přímé linie.“ Markéta se nadechla. „Moje maminka nic z toho celý život nepotřebovala. Přesto byla šťastná. A to měl můj otec jen své dobré jméno a slušné zaměstnání, k němuž se dopracoval vlastním přičiněním. Myslíte, že je to málo?“ „To nemohu posoudit, slečno. Ale jsem přesvědčen, že byste si to všechno měla ještě rozmyslet. Já samozřejmě uvítám jakýkoli dar pro sirotky, ale vaše rozhodnutí vzdát se veškerého majetku se mi zdá ukvapené.“ Zavrtěla hlavou. „Ne! Já vím zcela jistě, že mně by dědictví po Alžbětě žádné štěstí nepřineslo. Pokud je přinese potřebným, budu šťastná. Jak dlouho může trvat vyřízení celé záležitosti?“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180457