„Vaše teta byla zámožná žena. Zbyl po ní movitý i nemovitý majetek. Jeho dědicem se podle zákona stal manžel zesnulé, menší částka náleží i vám.“ Zírala na něho jako uhranutá. „Dědické řízení proběhlo už dávno,“ pokračoval notář. „A protože jsem neměl žádné zprávy o vašem pobytu, jednal jsem pouze s manželem zesnulé. Byly tu sice jisté problémy, neboť, jak určitě víte, nacházeli se manželé Dvořákovi uprostřed rozvodového procesu. Ale jelikož tento proces nebyl uzavřen, měl pan Richard Dvořák plné právo na majetek své zemřelé choti.“ Markéta znovu pevněji sevřela opěradlo. Představa Richarda, přebírajícího dědictví po Alžbětě, jí připadala odpuzující. „Musím ovšem říci,“ pokračoval notář, „že pan Dvořák přijal z majetku pouze určitou část, kterou obratem převedl na rodinu kočího, jenž zemřel následkem zmíněné havárie. Zůstala po něm žena a čtyři děti. Nějaké peníze poukázal i matce onoho nešťastného řidiče, který všechno zavinil. Byl to ještě velmi mladý člověk. Zbytek majetku pan Richard odmítl, takže podle práva náleží vám.“ Markétin křečovitý stisk povolil, do tváří se jí začala vracet barva. Zmocnil se jí pocit studu, protože před chvílí podezírala Richarda z nízkosti. „Od té doby vás hledám, slečno. Pan Richard vynaložil nemalé úsilí na to, aby zjistil, kde se zdržujete. Několikrát psal do vašeho rodného města i do místa, kde jste bydlela naposledy, ale vždycky mu přišla odpověď, že o vás 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180457