přímo do Rollyho pátravých očí. „Proč bys měl nechat někoho jiného, aby kontroloval tvé vaření – tvůj život – když si to můžeš ohlídat sám?“ Fairweather si zamnul ruce, když dorazily dezerty. „Bravissimo. Mimochodem, měl bys mít v restauraci čerstvé květiny, ten plast je trochu na… víš co.“ Cestou zpátky do kuchyně se Gabriel zastavil u pana Maddoxe, který teď seděl u stolu sám, jen s kávou a dezertními sušenkami. „Jak vám chutnalo?“ Ředitel si dal s odpovědí na čas, což byla taková malá ukázka síly. Se zamyšlením si prohlížel Rollyho a Fairweathera a potom jeho zrak obkroužil místnost. „Za mnou sedí muž a žena, ne, teď se tam nedívej, bydlí tady v hotelu. Řekl bych, že je to její šéf a že co jeho žena neví, to ji nebolí, jestli chápeš, co tím myslím. U toho vedlejšího stolu je parta chlápků ze City a ta hlučná partička támhle jsou holky z Essexu, co přijely do města nakupovat.“ Gabe studoval Maddoxův obličej a pokoušel se vyčíst nějaké znamení. Měl tmavé a husté obočí budící pocit autority. Jeho rty, ačkoli rozhodně beze známky velkorysosti, byly překvapivě plné a rudé. Oči poněkud zapadaly pod tíhou obočí. Ty samé rysy byly s to se přearanžovat do přívětivé tváře, když vítal hosty, a do zcela jiné, když stál před zaměstnancem, který nedostál svým povinnostem. Tento proces transformace byl ale tajemný a Gabeovi se nedařilo vyčíst cokoli z otevírajících a zavírajících se úst. „Vsadím se, že ty voskové figuríny přímo za tebou,“ pokračoval pan Maddox, „slaví čtyřicáté výročí. Támhle u fontány obsluhujeme homosexuální podnikatele, Soho se právě probouzí. Co dál? Dámy večeří, ale je to vlastně oběd, pracovníci z reklamek, kteří sedí u minerálky, protože spousta z nich je v protialkoholním léčení… Mohl bych pokračovat dál… Jde o to, šéfe,“ odmlčel se a po98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180436