Musel zaparkovat na ulici, protože příjezdovou cestu před domem zabíralo Angiino auto. Z chodníku nikdo neuklidil po pelnici, takže ji Will odtáhl do garáže. Pohybem aktivoval světla kolem domu, která ho oslnila. Když odemykal, musel si zakrýt oči rukou. „Ahoj,“ řekla Angie. Ležela na pohovce a sledovala televi zi. Měla na sobě bavlněné boxerky a nátělník. Nespouštěla oči z televizní obrazovky. Will pomalu přejel očima po její holé noze a zatoužil si k ní vlézt, stočit se vedle ní a usnout. Anebo možná i něco jiného. Jejich vztah ale takhle nefungoval. Angie nebyla pečovatelský typ a Will si sám nedokázal o nic říct. Když se popr vé setkali v dětském domově, vrazila mu facku a řekla mu, ať na ni nečumí. Willovi tehdy bylo osm a Angii jedenáct. Jejich vztah se od té doby moc nezměnil. Will hodil klíče na stolek vedle dveří a bezděčně si v duchu vyjmenoval věci, se kterými dnes pohnula nebo je rozházela, když byl pryč. Na hracím automatu ležela její kabelka, z níž se na skleněný kryt vysypala hromada různých drobností. Pod židlič kou u piana se válely tři páry bot. Květiny na pianu byly okou sané, ale ty neměla na svědomí Angie. Willova fenka Betty se v poslední době zamilovala do sedmikrásek. Všichni tři se zkrát ka po svém snažili přizpůsobit nové životní situaci a vyrovnávali se s ní se skrytou agresivitou. „Pořád má policie pohotovost?“ zeptal se Will. Angie ztišila televizi a konečně mu věnovala pozornost. „Jo. Máte už něco?“ Will zavrtěl hlavou, odepnul si pistoli a položil ji vedle klíčů. „Jak víš, že na tom pracuju?“ zajímal se. „Zavolala jsem na příslušná místa.“ Will nechápal, proč nezavolala rovnou jemu, ale byl moc una vený, aby se tím zabýval. „Je v telce něco zajímavýho?“ zeptal se. „Muž tří žen,“ informovala ho Angie. „O čem to je?“ „O stavbě lodí.“ Will najednou zpanikařil, protože si uvědomil, že ho Betty nevítala u dveří jako obvykle. „Nezavřela jsi zase Betty omylem 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180289
do šatníku, viď?“ Angie jeho čivavu nesnášela. Will si ji osvojil, protože ji nikdo nechtěl, a velice mu na ní záleželo. „Angie?“ Nevinně se na něho usmála a Will se vyděsil ještě víc. Pořád si nebyl jistý, že se v případě šatníku jednalo jenom o náhodu. Zapískal a zavolal: „Betty?“ Když se ve dveřích do kuchyně objevila její netopýří hlavička, ohromně se mu ulevilo. Fenčiny drápky zacvakaly na dřevěné podlaze. „To nebylo vtipný,“ řekl Angii a posadil se do křesla. Najednou na něho dopadla únava z celého dne. Všechny svaly v těle mu povolily. Nemohl teď vůbec nic dělat, ale i tak se cítil provinile, že vysedává doma, když někde venku pobíhá vrah. Digitální hodiny na televizi ukazovaly 1:33. Will si vůbec neuvě domil, že je tak pozdě. Když mu to došlo, byl úplně ohromený. Nedokázal se ani pohnout. Betty mu vyskočila na klín, ale Will se sotva zmohl na to, aby ji pohladil. „S tou potvorou na klíně vypadáš pěkně úchylně,“ pozname nala Angie. Will se zadíval na konferenční stolek, na jehož naleštěném dře vu byly desítky otisků. Stála na něm prázdná sklenice od vína a otevřený pytlík bramborových lupínků. Při pohledu na ně mu zakručelo v břiše, ale byl tak unavený, že se pro ně ani nedoká zal natáhnout. „Včera večer jsi nedovřela popelnici,“ vyčetl An gii. „Asi do ní vlezl nějakej pes. Ráno se kolem domu válely odpadky.“ „Měl jsi mě vzbudit.“ „To je dobrý,“ řekl Will a odmlčel se, aby pochopila, že ve sku tečnosti je tomu naopak. „Ty se mě nezeptáš na Paula?“ „Takhle brzy?“ podivila se Angie. „Chtěla jsem aspoň chvilku počkat, aby sis mohl udělat pohodlíčko.“ Když Paul nastoupil do jejich dětského domova, Will ho zbož ňoval. Byl jeho přesným opakem – okouzlující, oblíbený a k tomu ještě obřezaný. Všechno snadno dostal, dokonce i Angii. I když tu si, po pravdě, snadno získal každý. Kromě Willa, samozřejmě. Pořád nechápal, proč ho Paul tolik nenávidí. Týden mezi nimi vládlo napětí a pak ho starší Paul začal šikanovat. O týden poz ději k tomu přidal bití. „Pořád mi říká Popeláři,“ řekl Will Angii. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180289
„To máš těžký, když tě našli v popelnici.“ „Ale už je to spousta let.“ Angie pokrčila rameny, jako by to byla prkotina. „Tak mu začni říkat Vošouste.“ „To by bylo trochu krutý, když si vezmeš, co nejspíš prožila jeho dcera,“ zavrhl to Will. „Co prožívá jeho dcera,“ opravil se vzápětí. Mlčky zírali na televizi. Na obrazovce právě běžela reklama na pilulku na hubnutí. Ženy v ní nadšeně ukazovaly, jak vypadaly předtím a jak potom. Jako by všichni chtěli zázračně změnit svůj život. Will litoval, že si nemůže vzít pilulku a přičarovat po ní Emmu zpátky rodičům. Její otec sice nebyl vzorem ctností, ale Emma byla nevinné dítě. Ani Paul si nezasloužil přijít o dceru. To si nezaslouží nikdo. Will se podíval na Angii a potom upřel pohled zpátky na tele vizní obrazovku. „Co myslíš, jaký bychom my dva byli rodiče?“ zeptal se. Angii to zaskočilo. „Co to sakra meleš?“ „Nevím.“ Will pohladil Betty po hlavě a pošimral ji za ušima. „Jen mě to tak napadlo.“ Angie chvíli zděšeně naprázdno otvírala ústa. „Co tě jako napadlo? Jestli by to dítě fetovalo jako moje matka, nebo by se z něj vyklubal psychopat jako z tvýho otce?“ Will pokrčil rameny. Angie se na pohovce posadila. „Co bychom mu asi řekli, až by se ptalo, jak jsme se seznámili? Dali bychom mu přečíst Květy z půdy a doufali, že nás bude mít rádo?“ Will znovu pokrčil rameny a zatahal Betty za uši. „Pokud by umělo číst,“ poznamenal. Angie se nezasmála. „Jak bychom mu vysvětlili, proč jsme se vzali? Normální děti se na takový blbiny ptají pořád, Wille.“ „Existuje knížka o tom, že tatínek mamince dá ultimátum, když zjistí, že od ní chytil syfilidu?“ Angie mlčela, a tak se na ni podíval. Koutkem úst se usmála. „O tom má být další film,“ ukázala na televizi. „Fakt?“ „Matku hraje Meryl Streepová.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180289