98
SOCIOLOGICKÉ PROBLÉMY SPORTU
Termín globální sport a s ním provázaný koncept globalizace se stále èastìji vyskytuje na stránkách diskuzí o soudobém sportu, kultuøe a spoleènosti. V zásadì jde o dvì roviny souvislostí: 1. Rozsah postupující globalizace sportu 2. Podíl sportu na obecných globalizaèních procesech Obecnì rozšiøující se globální informovanost, unifikující se vzorce sportovní spotøeby, rozvoj globálnì fungujících sportovních soutìží, rostoucí popularita mezinárodních sportovních turnajù, celoplanetární šíøení stále vìtšího poètu sportù, to vše pøispívá k pøedstavì, že svìt sportu je stále globálnì homogennìjší, provázanìjší, kohezivnìjší. Že kupø. takové mezinárodnì èi dokonce globálnì mediálnì známé a divácky preferované události, jako jsou olympijské hry èi kupø. fotbalové, hokejové, tenisové èi basketbalové šampionáty èiní ze svìta vrcholového sportu jednoduchou podstatu a jednotící fenomén. Pøitom se ale mnohdy zapomíná na skuteènost, že i sport je historicky vzato jak variabilní, tak multidimenzionální jev s øadou specifických charakteristik, odlišujících zejména fungování jednotlivých druhù sportu v kontextu rùzných kultur. Hovoøíme-li o globálních èi globalizaèních úèincích sportu, pak mùžeme mít na mysli jak zjednodušující pøedstavu o fungování globalizace cestou unifikace sportovního obleèení èi diváckých preferencí, tak mnohem významnìjší šíøení idejí mezinárodního porozumìní cestou pùvodních ideálù olympismu. Sport se stává globalizaèním èinitelem tehdy, když svými interakèními úèinky cestou globálních rozmìrù nabývá na pravidelnosti, intenzitì a rychlosti. Tvrdí se tak, že globalizaèní proces dosáhl bodu, kdy na pùdì sportu poèet mezinárodních agentur, globálních forem masové komunikace a úroveò popularity mezinárodních sportovních soutìží dosáhly planetárnì srozumitelné (západní) míry unifikovanosti (Maguire, 2002, s. 357). Jedineèným pøíkladem studie, která demonstruje prolínání globálního a lokálního na pùdì vytváøení modelù sportovních hrdinù je ilustrace fenoménu dopadu veøejnì adorované sportovní postavy na prestiž zemì. Konkrétnì na pøímo èi zprostøedkovanì fungující vliv nizozemského fotbalového kouèe Guuse Hiddinka, který cestou úspìchù korejského týmu posílil kredit korejské spoleènosti právì v dobì, kdy hledala stabilní pozici v rámci globální ekonomie. V tomto ohledu se jedná o jedineèný pøípad významu sportovní ikony v kontextu globalizace, nacionalismu a neoliberálního obèanství (Hiddink totiž jako první cizinec získal v Koreji èestné
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180072
SPORT VERSUS GLOBALIZACE
99
obèanství). Sport se tak v tomto kontextu ilustrativnì prolíná do hájemství ekonomie, politiky, vzdìlání a národní identity. Hiddink tím, že výraznì povznesl úroveò a popularitu fotbalu v Koreji, se stával stále populárnìjším. V okamžiku, kdy se sport stal výrazem státní a národní identity, byl dokonce nazýván „staøešinou spoleènosti“, „vùdcem zemì“ èi dokonce „otcem národa“ (Lee, Jackson, Keumo, 2007). Jeho význam dalece pøesáhl arénu sportu do té míry, že se zaèal používat koncept nazvaný „Hiddinkùv syndrom“. Jeho význam vstoupil i do sféry tradièních kulturních hodnot jako pøedzvìst širších kulturních zmìn prolínajících se ve sféøe ekonomie, politiky, vzdìlání a dokonce i samotného chápání národní identity a obèanství. A to ve spoleènosti s tradiènì pevnì a striktnì vymezenými postoji k cizincùm a novì pøíchozím. Jeho úspìch na trenérském poli byl založen pøedevším na tom, že pøekonal tradièní modely provázanosti jedince, rodiny, vzdìlání a sociálnì tøídní pøíslušnosti. Naopak v praxi vedení národního fotbalového týmu opustil tradièní korejské zvyky a prosadil princip výbìru na bázi zásluh, dovednosti, schopnosti týmové spolupráce. Sportovní úspìch nezávisel na osobních kontaktech, regionálních èi výchovných zvyklostech a sociálních vazbách. A co více – Hiddinkùv model se prostøednictvím sportu dostal i do hlubšího povìdomí korejské spoleènosti. Metody používané pøi úspìšném øízení sportu se tak promítly i do širších sfér korejské spoleènosti. Skuteènost, že vùdcovské schopnosti na sportovním poli se staly jistým modelem øízení korejské tradicionalistické spoleènosti, naznaèuje stále tìsnìjší provázanost sportu a spoleènosti a upozoròuje na možné budoucí cesty našeho hodnotového smìøování. Hiddink se stal na národní úrovni globálnì uznávanou sportovní – glokální autoritou. Hiddinkùv syndrom se pøitom odvíjel za situace, kdy v kontextu globalizace vìtšina národních státù èelí oslabování tradièních kulturních vzorù, stále silnìji otevøených èi dokonce desintegraci vystaveným vlivùm pøizpùsobování, vyjednávání èi vzdoru. Jako kulturní reakce na neoliberalismus, ekonomickou globalizaci a postkoloniální sentimenty jsme v pøípadech prolínání globálního a lokálního i na pùdì sportu svìdky flexibilního obèanství a dramatických posunù na poli mezinárodních migraèních vzorcù.
3.3 Globalizace versus internacionalizace sportu Vynikající bojovník proti apartheidu a bývalý boxer Nelson Mandela prohlásil: „Sport je zøejmì nejúèinnìjším prostøedkem komunikace mo-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180072
100
SOCIOLOGICKÉ PROBLÉMY SPORTU
derního svìta, a to nad rámec verbální a psané komunikace, když pøímo zasahuje miliardy lidí na celém svìtì. Není pochyb o tom, že sport je viditelnou a legitimní cestou budování pøátelství mezi národy (Maguire, 2005, s. 1). K centrálním, protože zásadním tématùm sociologie sportu patøí fenomén globalizace v kontextu jeho institucionálnì organizaèních kontextù, tedy v rovinì moci. Pøitom se prolínají dvì vzájemnì pøímo èi zprostøedkovanì závislé tendence: snižování rozdílù a zvyšování rùznorodosti. Schopnost sportu být živnou pùdou pro homogenizaci nestejnorodých sportovních tradicí je nepochybná, stejnì však nesmíme pøehlížet schopnost sportovní tradice být autonomní a razit si cestu i v nových podmínkách. Vedle sebe tak dnes existují a rozvíjejí se rùzné kulturní úrovnì sportu jako kupø. Národní basketbalová asociace v USA (NBA) na jedné stranì èi reflexe koloniálnì šíøeného sportu, jako je kriket. Trajektorie a dùsledky globalizace sportu mohou obecnì vzato nabývat dvojí podobu: 1. Sport je vnímán jako progresivní a liberální fenomén otevírající nebývalé možnosti pro lidské kontakty, dialog a pøátelství. Globální sportovní události typu olympijských her jsou tak hodnoceny jako prostøedky šíøení lidských práv, demokracie a interkulturního porozumìní. Pøitom jsou šíøeny hodnotové dùrazy typu nadìje, sny, aspirace, pøátelství, fair play a radost z pøekonávání pøekážek na cestì sebezdokonalení. 2. Jako negativní reakce na tyto sentimenty existuje názor spatøující v globalizaci sportu jednu z cest konzumní fáze západního kapitalismu. Úpornì se snaží vytvoøit nová tržní odbytištì komodifikace kultury jako charakteristické známky pozdního kapitalismu postmoderního vìku (Maguire, 2005, s. 23–40). Støedem pozornosti odborné literatury, která sleduje dopady globalizace na svìt sportu, jsou procesy marketingové expanze a kulturního šíøení smìrem „transnacionálního sportu“ v kontextu vzájemných vazeb mezi lokálním a globálním. Zde je typická nedávná expanze sportovních „znaèek“ na cizí trhy, zejména v kontextu spojení médií a sportu. To je reflektováno kupø. ve snaze známých a prestižních profesionálních sportovních ligových soutìží, jako je kupø. severoamerická fotbalová NFL, basketbalová NBL, baseballová MBL èi hokejová NHL, expandovat v globálním mìøítku. V devadesátých letech se navíc zaèala významnì proje-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180072