Jason / 98
Clovis si vzdychl. Dech mu voněl po teplém mléku. „Tak jo. O co jde?“ Annabeth mu vysvětlila Jasonův problém. Každou chvilku luskla prsty Clovisovi před obličejem, aby ho udržela vzhůru. Clovise to muselo vážně nadchnout, protože když Annabeth skončila, neusnul. Dokonce vstal, protáhl se a zamrkal na Jasona. „Takže ty si nic nepamatuješ, co?“ „Jenom dojmy,“ pokrčil rameny. „Pocity, jako…“ „No?“ zeptal se Clovis. „Jako že vím, že tu nemám co dělat. V tomhle táboře. Jsem v ohrožení.“ „Hmm. Zavři oči.“ Jason se podíval na Annabeth a ta přikývla, aby ho povzbudila. Jason měl strach, že skončí navěky uspaný na jedné z postelí, ale oči zavřel. Myšlenky se mu zakalily, jako by se ponořil do temného jezera. To další, co si uvědomil, bylo, že prudce otevřel oči. Seděl na židli u ohně. Clovis a Annabeth klečeli vedle něj. „– vážné, to jistě,“ říkal Clovis. „Co se stalo?“ chtěl vědět Jason. „Jak dlouho –“ „Jenom pár minut,“ odpověděla Annabeth. „Ale bylo to taktak. Málem ses rozpadl.“ Jason doufal, že to nemyslela doslova, ale tvářila se vážně. „Obyčejně,“ vysvětloval Clovis, „se vzpomínky ztrácejí z ně jakého důvodu. Ponoří se pod povrch jako sny a v pořádném spánku je dokážu vytáhnout. Ale tohle…“ „Léthé?“ zeptala se Annabeth.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179960
99 / Jason
„Ne,“ zavrtěl hlavou Clovis. „Ani Léthé ne.“ „Léthé?“ opakoval Jason. Clovis ukázal na větev stromu nad krbem, ze které odkapávaly mléčné kapky. „Řeka Léthé v podsvětí. Rozpustí ti vzpomínky, vymaže ti mysl natrvalo. Tohle je větev topolu z podsvětí, namočená do Léthé. Je to symbol mého otce, Hypnose. Do Léthé by si člověk zrovna zaplavat nešel.“ Annabeth přikývla. „Percy tam jednou byl. Prý to bylo tak silné, že by to dokázalo zničit mysl Titána.“ Jason byl najednou rád, že na tu větev nesáhl. „Ale… tohle se mně nestalo?“ „Ne,“ ujistil ho Clovis. „Tobě nikdo mysl nevymazal a vzpomínky nespálil. Ukradl ti je.“ Oheň zapraskal. Krůpěje vody z Léthé odkapávaly do misek na římse. Jeden z dalších Hypnosových potomků něco zamumlal ze spánku – cosi o kachně. „Ukradl,“ opakoval Jason. „Jak?“ „Prostřednictvím nějakého boha,“ uvažoval Clovis. „To dokáže jedině bůh.“ „To víme,“ přikývl Jason. „Byla to Juno. Ale jak to udělala a proč?“ Clovis se poškrábal na krku. „Juno?“ „Myslí Héru,“ vysvětlila Annabeth. „Jason si kdovíproč oblíbil římská jména.“ „Hmm,“ zamručel Clovis. „Co?“ zeptal se Jason. „Znamená to něco?“ „Hmm,“ opakoval Clovis a Jasonovi došlo, že usnul. „Clovisi!“ vykřikl. „Co? Co?“ Prudce otevřel oči. „Mluvili jsme o polštářích,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179960
Jason / 100
že? Ne, o bozích, už si vzpomínám. Řeckých a římských. Jasně, to může být důležité.“ „Ale jsou to stejní bohové,“ namítla Annabeth. „Mají jenom různá jména.“ „Ne tak docela,“ opravil ji Clovis. Jason se k němu naklonil, už úplně probraný. „Jak to myslíš, ne tak docela?“ „No…“ Clovis zívl. „Někteří bohové jsou jenom římští. Třeba Janus nebo Pomona. Ale i hlavní řečtí bohové – když se přestěhovali do Říma, nezměnili jenom jména. Změnila se jim i podoba. Symboly. Dokonce mají trochu jiné povahy.“ „Ale…“ Annabeth znejistěla. „Jasně, lidé je asi během staletí vnímali jinak. Ale tím se přece nezměnili.“ „Jistěže ano.“ Clovis začínal usínat a Jason mu luskl prsty před obličejem. „Už jdu, mami!“ vyjekl. „Teda… Jo, už jsem vzhůru. Takže, hm, povahy. Bohové se mění, aby odpovídali svým hostitelským kulturám. Ty to znáš, Annabeth. Vzpomeň si, dneska si Zeus potrpí na ručně šité obleky, reality show, na tu čínskou restauraci na Východní osmadvacáté ulici, že? V římských dobách měl zase jiné koníčky a bohové byli římští skoro stejně dlouho jako řečtí. Byla to veliká říše a trvala staletí. Takže římské aspekty hrají v jejich povaze pořád velkou roli.“ „To zní rozumně,“ uznal Jason. Annabeth popleteně vrtěla hlavou. „Ale jak to všechno víš, Clovisi?“ „No, spoustu času sním. Celou dobu vídám bohy – pořád mění podoby. Sny jsou proměnlivá věc, víte. Můžete být na různých místech najednou, neustále se proměňovat. Vlast-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179960