Jason / 98
Clovis si vzdychl. Dech mu voněl po teplém mléku. „Tak jo. O co jde?“ Annabeth mu vysvětlila Jasonův problém. Každou chvilku luskla prsty Clovisovi před obličejem, aby ho udržela vzhůru. Clovise to muselo vážně nadchnout, protože když Annabeth skončila, neusnul. Dokonce vstal, protáhl se a zamrkal na Jasona. „Takže ty si nic nepamatuješ, co?“ „Jenom dojmy,“ pokrčil rameny. „Pocity, jako…“ „No?“ zeptal se Clovis. „Jako že vím, že tu nemám co dělat. V tomhle táboře. Jsem v ohrožení.“ „Hmm. Zavři oči.“ Jason se podíval na Annabeth a ta přikývla, aby ho povzbudila. Jason měl strach, že skončí navěky uspaný na jedné z postelí, ale oči zavřel. Myšlenky se mu zakalily, jako by se ponořil do temného jezera. To další, co si uvědomil, bylo, že prudce otevřel oči. Seděl na židli u ohně. Clovis a Annabeth klečeli vedle něj. „– vážné, to jistě,“ říkal Clovis. „Co se stalo?“ chtěl vědět Jason. „Jak dlouho –“ „Jenom pár minut,“ odpověděla Annabeth. „Ale bylo to taktak. Málem ses rozpadl.“ Jason doufal, že to nemyslela doslova, ale tvářila se vážně. „Obyčejně,“ vysvětloval Clovis, „se vzpomínky ztrácejí z ně jakého důvodu. Ponoří se pod povrch jako sny a v pořádném spánku je dokážu vytáhnout. Ale tohle…“ „Léthé?“ zeptala se Annabeth.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179960