98 Váno č n í m r áz
„Šťastné a veselé Vánoce.“ Tak veselé zatím moc nejsou a dvakrát šťastné asi taky nebudou, pomyslel jsem si, když jsem usedal na dřevěnou lavici v čekárně. Co teď? Situace se mi začínala vymykat z rukou. Že si letošní Vánoce neužiji, s tím jsem se smířil hned, jak mě v dispečinku vypsali na spoj vyjíždějící z Prahy do Kodaně na první vánoční svátek v jedenáct hodin večer. V práci jsem se musel hlásit už po obědě. Příprava měla být delší, protože hned po návratu z Dánska jsem měl řídit další vlakovou soupravu, tentokrát směřující z Prahy do Madridu. Řídit nejrychlejší vlakové soupravy byla sice prestižní a atraktivní práce, ale druhou stranou mince byla nutnost stoprocentně podřídit soukromý život potřebám vlakových spojů. Jen ten, kdo byl ochoten ze dne na den zrušit plánované volno a prakticky kdykoliv se na zavolání dostavit se vším potřebným na stanici, získal privilegium v podobě řízení těch nejrychlejších a nejdůležitějších vlaků. Jakmile jsem si tedy počátkem prosince přečetl rozpis služeb, hned jsem tušil, že z letošních Vánoc nebude nic. Ze zkušenosti jsem věděl, že je lepší se co nejdřív vzdát všech nadějí, protože pak člověk alespoň není zklamaný, když musí z operativních důvodů přijít do práce o půl dne dřív. Naši stejně letos žádné velké Vánoce nepořádali. Maminka dostala na dvaadvacátého prosince termín dlouho
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179959