98
nezbedná létající veverka. Naježily se jí chocholky na uších a uličnicky zamrkala. Sonna ji vzala něžně do náruče a políbila ji na malý čumáček. Poletucha jí vlezla na hlavu a šibalsky zašilhala. Éterická dívka prohlásila: „To hravě zvládneme, žádný problém.“ Buena nedůvěřivě pokývala hlavou a nabádala: „Nezapomeň, musí mu být právě patnáct, jako bylo Vecchiovi, když zemřel Ladon! Nemáme moc času, když to neuhlídáme a den jeho narození uběhne, tak se o půlnoci vrátí Dragon.“ Sonna se zalekla, náhle si uvědomila tíhu odpovědnosti a pro jistotu se zeptala: „Co když mě lidé nebudou poslouchat? Vždy jsem pro ně jenom pouhý sen, fantazie, iluze. Kdo mi uvěří? Je to zcela nemožné… Ráno se probudí a na sen prostě zapomenou.“ Povzdechla si a dál namítala: „Jsem zároveň služebnicí dobra i zla, stojím na hranici života a smrti, stejně jako Mors. Mé sny jsou krásné, ale zároveň i hrozné.“ Smutně pohlédla na veverku, která jí ochotně přitakala. Vládkyně dobra jí chtěla oponovat, ale vtom se venku strhla bouře, prudce se otevřelo okno a do sálu vletěl šedivý Mordoch. Za letu podal Sonně černou růži a syčivě oznámil: „Můj pán tě rád uvítá na svém hradě. Přidej se na stranu zla, nic jiného ti nezbývá. Dobro umírá… tady ztrácíš jen čas.“ „A co mě!“ dotčeně vykřikla Amora. Sonna přivoněla k růži, významně pohlédla na Amoru, pak na Buenu a nakonec na Bia. „Voní po pomstě a smrti… Ale zbývá! Můžeš svému pánovi vzkázat, že sice zničí dobro, ale sny nezničí.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179955