Hlouběji do Podzemí (Ukázka, strana 99)

PODZEMÍ

řekla Sára rázně a přehodila si kabát přes předloktí. Vykročila k paní Burrowsové, ta však neustoupila, a tak stály tváří v tvář jako dva zápasníci, kteří se před bojem navzájem odhadují. Sáru už ta hra přestávala bavit a paní Burrowsová zjevně neměla nejmenší tušení, kde je Will. Nebo pokud měla, nehodlala je sdělovat. „Můžeme náš rozhovor dokončit někdy jindy,“ pravila Sára s nakyslým úsměvem a pohnula se ke straně, jako kdyby se hodlala protáhnout mezi paní Burrowsovou a zdí. „Stůjte a ani se nehněte,“ přikázala jí paní Burrowsová. „Vy si určitě myslíte, že jsem úplně vygumovaná. Přijdete sem v těch ošoupaných šatech a s podprůměrným vystoupením a očekáváte, že vám na to skočím?“ Z očí, přimhouřených do dvou úzkých štěrbin, jí sálalo uspokojení z toho, jak Sáru odhalila. „Opravdu jste se domnívala, že nepřijdu na to, kdo jste? Jste podobná Willovi a žádné množství barvy na vlasy ani mizerné herecké rekvizity...,“ klepla hřbetem ruky do složky v Sářině rukou, „to nemůžou schovat.“ Lstivě zamrkala. „Jste jeho matka, vite?“ Něco takového Sára vůbec nečekala. Ta ženská měla přímo neskutečný pozorovací talent. „Nevím, o čem to mluvíte,“ odpověděla tak chladně, jak jen dokázala. „Willova biologická matka.“ „To je absurdní. Já…“ „Z jaké díry jste vylezla?“ ušklíbla se paní Burrowsová jízlivě.

Sára zavrtěla hlavou. „Proč vám trvalo tak dlouho, než jste se vrátila? A proč zrovna te?“ pokračovala paní Burrowsová.

Sára nic neříkala a probodávala druhou ženu pohledem. „Opustila jste svoje dítě…, dala jste ho k adopci... Co vám dává právo chodit sem čmuchat?“ vyptávala se paní Burrowsová.

Sára prudce vydechla. Mohla tu ochablou a línou ženu hravě odstrčit, ale rozhodla se, že to zatím neudělá. Stály proti sobě v tísnivém tichu, adoptivní a pravá matka, s neúprosně propojenými osudy, a obě instinktivně znaly totožnost té druhé.

Ticho nakonec prolomila paní Burrowsová. „Předpokládám, že ho hledáte. Jinak byste se tu neukázala,“ obvinila Sáru a povytáhla obočí jako 98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179949

odhalení

televizní detektiv, který právě dospěl k důležitému závěru v nějakém případě. „Nebo jste za jeho zmizení odpovědná vy.“ „S jeho zmizením nemám nic společného. Jste blázen.“ Paní Burrowsová si odfrkla. „Ach..., blázen, říkáte... Tak proto jsem na tomhle otřesném místě?“ pravila s přehnanou melodramatičností a obrátila oči v sloup jako hrdinka v němém filmu. „To mě podržte.“ „Nechte mne projít, prosím,“ požádala ji Sára se zdvořilou rozhodností a vykročila kupředu. „Ne, ještě ne,“ zarazila ji paní Burrowsová. „Možná jste se rozhodla, že chcete Willa zpátky.“ „Ne…“ „Možná jste ho unesla vy?“ naléhala paní Burrowsová. „Ne, já…“ „Myslím si, že v tom máte prsty. Přestaňte strkat nos do mých věcí. Je to moje rodina!“ Paní Burrowsová se zaškaredila. „Podívejte se na sebe. Vy nemůžete nikomu dělat matku!“ Sára toho měla právě dost. „Skutečně?“ procedila přes pevně stisknuté zuby. „A co jste pro něj kdy udělala vy?“ Paní Burrowsové přeletěl po tváři vítězoslavný výraz. Konečně přiměla Sáru k reakci, kterou se prozradila. „Co jsem pro něj udělala já? Snažila jsem se mu dát to nejlepší. To vy jste ho pohodila,“ odsekla zlostně, aniž by si uvědomovala, že Sára přemáhá takřka neodolatelné pokušení ji zabít. „Proč jste se na něj nepřišla podívat dřív? Kde jste se po všechny ty roky schovávala?“ „Táhněte k čertu,“ vybuchla Sára a naráz odhalila opovržení i záš, jež cítila k druhé ženě. Tvář se jí zrůznila vztekem, který jasně dokládal, jakého násilí je schopná.

Paní Burrowsovou to vůbec nezastrašilo. Ustoupila od dveří, nikoliv proto, aby uvolnila cestu, ale aby položila dlaň na velké červené tlačítko alarmu přidělané na zdi. Sára nyní mohla odejít z místnosti a okamžitě přešla ke dveřím.

Stiskla kliku a pootevřela dveře. Z chodby se ozvaly zvuky jakési hádky – hlasitého rachotu a hysterického křiku. Paní Burrowsová okamžitě pochopila, že jde o záchvat jednoho z hejkalů, kterému se pochroumaly vnitřní hodiny. Tohle bylo divné, většinou si svoje výstupy schovávali na časné ranní hodiny.

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179949

PODZEMÍ

Sáru na kratičkou chvilku hluk rozptýlil, ale poté opět soustředila plnou pozornost na paní Burrowsovou, která zůstávala stát s rukou nad tlačítkem.

Sára ji propalovala pohledem a vrtěla hlavou. „Tohle byste neměla,“ varovala ji.

Paní Burrowsová se nepříjemně zasmála. „Opravdu? Já hlavně chci, abyste vypadla…,“ řekla. „Nebojte se, už odcházím,“ zavrčela Sára, a přerušila ji tak v půli věty. „...a už nikdy sem nevkročila. Nikdy!“ „Nemějte obavy… Viděla jsem všechno, co jsem potřebovala,“ odsekla Sára kousavě a prudce otevřela dveře, které narazily do stěny pokryté prapodivnými malbami. Od nárazu zadrnčelo jedno okno. Sára vykročila do chodby, ale ještě zaváhala. Došlo jí, že neřekla všechno, co chtěla. Obě ženy si už dávno přestaly brát servítky a v zápalu boje Sára sama sobě přiznala, co se tak dlouho pokoušela potlačit, že vzkaz Joea Waitese může být pravdivý. „Povězte mi, co jste udělala Sethovi…“ „Sethovi?“ přerušila ji paní Burrowsová ostře. „Říkejte si mu, jak chcete, Seth nebo Will, na tom nezáleží. To vy jste z něj udělala zvráceného a zlého člověka!“ vykřikla paní Burrowsové do tváře. „Udělala jste z něj špinavého vraha!“ „Vraha?“ zopakovala paní Burrowsová s daleko menší sebejistotou. „O čem to sakra mluvíte?“ „Můj bratr je po smrti! Zabil ho Will!“ zaječela Sára a oči se jí zalily slzami. V tuto vypjatou chvíli si konečně sama pro sebe plně připustila, že se události zmiňované v dopise mohly odehrát tak, jak je Joe Waites popisoval. Jako kdyby jí setkání s paní Burrowsovou dodalo chybějící kousek skládanky, znázorňující tu nejodpornější představitelnou scénu. Sářin výbuch v sobě nesl takové přesvědčení a tolik syrových emocí, že paní Burrowsová vůbec nepochybovala o jeho upřímnosti. Sára říkala pravdu, nebo tomu alespoň sama věřila.

Paní Burrowsová se začala třást. Poprvé ji něco zcela vyvedlo z míry.

Proč ta ženská obviňuje Willa z vraždy? A proč mu říká Seth? To pro ni představovalo větší šok než stažení slibné a poutavé telenovely po několika prvních řadách. Nedávalo to smysl. Zmateně oddálila ruku od tlačítka na stěně a prosebně ji vztáhla k Sáře.

100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179949