98
Zosobňuješ dobro, musíš zářit štěstím a předávat lidem radost a naději. Zaséváš přece do lidských srdcí víru a stále jim opakuješ, že největším hříchem je, když jim někdo naději ukradne. Musíš žít dál. Čas všechno zahojí, musíš věřit. Nikdy nepřestávej doufat. Víra předchází zázraku.“ „Co je mi do lidí, když mé srdce krvácí!“ „Vyvaruj se sobeckosti a ješitnosti, ři se svým rozumem. Tohle si smrtelníci nezaslouží,“ napomenula ji rozhořčeně, a přesto zcela tiše Memorie. „Vzpomeň si na Sáru a Ondru.“ Její hlas náhle slábl jako zrnka písku, která polapila voda. Jak se zrnka ztrácela ve vlnách, ustávalo šumění písku a dokonce se zdálo, že se zvolna ztrácí i vědma. Buena Memorii zoufale objala a plakala. Bála se, že ji zase ztratí. Matka ji nabádala: „Neplač, nastal čas se vzepřít a tuhle bitvu vyhrát. Po svém boku máš toho nejlepšího muže všech dob.“ „Prosím, omluv se Velkému Karmanovi. Copak nechceš získat zpět své ztracené magické schopnosti a krásu?“ „Má dcero, na smrtelnosti a stáří není nic špatného, je to přirozený proces, kruh se prostě uzavírá. Nelpím na kráse, ani na životě… dokonce ani nemusím vidět. Zůstal mi mozek a fantazie, a to je důležité.“ Buena mlčela. Neměla sílu odpovídat, protože v sobě dusila pláč. „Dceruško, jsem stále s tebou. Tvou svatbu jsem viděla vnitřním zrakem, ještě umím pár kouzel a čar. Jsem přece bílá čarodějka.“ „Matko, co ti to udělá, když se otci omluvíš? Prosím!“ „Karman se musí omluvit mně.“ „Matko, vyvaruj se sobeckosti a ješitnosti,“ opakovala její předešlá slova.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179919