SnaÏily se matce její domnûnku vyvrátit – aniÏ ov‰em pouÏily argument nejpádnûj‰í –, nebo chystanou v˘pravu za pfiedsedou národního v˘boru braly jen jako dal‰í vítané zpestfiení prázdnin, pfiiãemÏ okolnost, Ïe pouze ony vûdí, toliko dodávala celé té fra‰ce pikantnosti? A byly vÛbec ve svém názoru zajedno? UÏ mne ov‰em trochu unavuje vytváfiet takovéto (a jiné) spekulativní moÏné verze. ZároveÀ se ptám sebe sama, co mi k nim vÛbec dává oprávnûní? Dnes jsem si znovu pfieãetl tu dom˘‰livou kapitolku o útûku sester na pouÈ: Sam˘m znechucením jsem to ani nemohl doãíst. Na základû ãeho se vlastnû domnívám, Ïe jsem pronikl do psychologie osmnáctilet˘ch dívek? BlíÏe jsem poznal pouze jednu osmnáctiletou dívku: Nepamatuji si uÏ Ïádn˘ z jejích názorÛ; vím jen, Ïe mi stále dávala jakési milostné testy a` la „Líbáte se zavfien˘ma oãima?“, správnû pfiedpokládajíc, Ïe jí odpovûdi br˘latého, ponûkud útlého patnáctiletého chlapce budou pfiipadat komické. Kde tedy beru onu jistotu? Zfiejmû ji ãerpám ze stejn˘ch zdrojÛ jako Cufiínová a ti ostatní – a to se tak snaÏím b˘t ve sv˘ch úsudcích maximálnû opatrn˘ a co chvíli poãítám do deseti. Jak vidno, aÈ dûláte, co dûláte, literatura je podvod. A zase: SnaÏil se pan Cufiín manÏelce oponovat? Nebo, snad pod vlivem toho, Ïe Cufiínová udûlala z celé vûci Ïenskou záleÏitost, cosi jako zánût vajeãníkÛ, cosi ãemu on nerozumí, radûji nechal manÏelku jednat? Nebo se o to, zda jít, ãi nejít, pohádali? Nebo
104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179776
pan Cufiín prostû spal a odmítal se dát ãímkoli vyru‰ovat? A dále: Jaké pohnutky vedly tûch patnáct dvacet Ïen, které se k paní Cufiínové a paní Procházkové postupnû pfied obchodním domem pfiipojily? Je moÏné, aby se v to slunné nedûlní dopoledne, stojíce pfied dÛvûrnû známou v˘lohou se zavafieninami a kompoty, skuteãnû cítily v nebezpeãí – aÈ Cufiínová pfiehánûla sebevíc? Nebo je do onoho památného ‰iku zformovalo cosi jako Ïenská solidarita? Nebo snad spí‰e závazky, které ta ãi která Ïena mûla k Cufiínové ãi Procházkové? A jak si svou pfiítomnost v delegaci vysvûtlovaly ty Ïeny, které nemûly dcery a jejichÏ vûk zároveÀ domnûlé nebezpeãí spolehlivû vyluãoval? (Pfiál bych si, aby ãlovûk, kter˘ bude pozdûji prohlíÏet mÛj psací stroj, mohl fiíci: „Klobouk dolÛ, pánové: V Ïivotû jsem nevidûl tak vobouchanej otazník!“) Snad tedy proto, Ïe i samotné Ïeny si kladly otázky, které si v podstatû klást nechtûly, se prÛvod dal do pohybu. Lidé na balkónech panelákÛ, na laviãkách a na ulici zpozornûli. Nedûlní sídli‰tû, které se je‰tû tak docela neprobudilo, letní hosté, ktefií si vy‰li na ranní procházku, v‰ichni sledovali ten vzru‰en˘ a k ãemusi odhodlan˘ Ïensk˘ ‰ik, pfiiãemÏ jejich orientaci velmi ztûÏovalo to, Ïe oproti svému zvyku nevidûli tentokrát ani jedin˘ transparent ãi heslo. Pfiítomní svûdkové, ktefií mi událost popisovali, tvrdí, Ïe Ïeny ‰ly spí‰e v houfu neÏ v nûjakém pfiesném tvaru; osobnû se domnívám, Ïe to je rozhodnû ‰koda, neboÈ kupfiíkladu takov˘ pevnû sevfien˘ klín by pro svou
105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179776
symbolickou platnost pfiestavoval pochodov˘ tvar zcela ideální. V ãele prÛvodu ‰la paní Cufiínová. Paní Procházková, jediná dal‰í matka dvou dcer, ‰la údajnû hned za ní, plníc pravdûpodobnû úlohu kádrové rezervy. („Kdybys to vidûl!“ fiekl mi jeden ze svûdkÛ, coÏ mou lítost, Ïe jsem procesí nevidûl na vlastní oãi, jen prohloubilo.) Dá se pfiedpokládat, Ïe obû velitelky byly obleãeny slavnostnû a jaksi poãestnû, zatímco Ïeny, které se pfiedtím chystaly na pouÈ ãi k vodû, byly v ‰atech a pláÏov˘ch obleãcích tak neváÏn˘ch barev, aÏ to tak trochu odporovalo my‰lence celé akce. Av‰ak energické tempo, které paní Cufiínová nasadila, neumoÏÀovalo Ïádné dlouhé úvahy (coÏ moÏná paní Cufiínová právû sledovala): Îeny pro‰ly pod podloubím obchodního domu a zaboãily do parãíku pfied kulturním domem, neboÈ tudy vede nejkrat‰í cesta k bytu soudruha pfiedsedy; zároveÀ v‰ak je i velmi úzká, takÏe se pravdûpodobnû musely rozvinout v zástup: ¤eknûme, Ïe paní Cufiínová vykroãila na cestiãku jako první a Ïe její druÏky ji poslu‰nû následovaly, kráãejíce tak, jak se fiíká, husím pochodem. Od Ireny jsem na okamÏik za‰el domÛ: Matka uÏ vûdûla, co se stalo, a pronásledovala mne náhodn˘mi pohledy. Mlãky, soustfiedûnû jsem se osprchoval, pfievlékl a vypil ãtvrtlitrov˘ hrnek silné kávy: NejenÏe jsem na ni mûl pomy‰lení; pfiímo jsem po ní touÏil. Pak jsem vzal z garáÏe kolo, ujistil matku, Ïe na mém
106
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179776