výkonů (zvláště pak Laďky Něrgešové) nespravedlivá, ale celkově vlídná; uznává princip žánru, film je podle ní dobrá romantická komedie. Bedřich Vémola, dvorní grafik Petrova, přečetl rukopis Lekce tvůrčího psaní velmi pozorně a vymyslel skvělou obálku: s fotografií velkých dřevěných písmenek. Mám z toho opravdu radost. Tzv. řadový čtenář většinou přesně pochopí, co jsem měl na mysli. Oba spisovatelé (Vaculík a Deml) mají navíc v „denících“ stále na zřeteli svého čtenáře: i když jsou si vědomi možných námitek, přítomnosti slídivých očí (…), píšou pro oči přátelské (…), s nimiž se lze dorozumět. (Daniela Iwashita v Lidovkách) Hokejista Pavel Kubina, který nedávno obvinil rozhodčí z korupce (což jsem zaznamenal s jistými sympatiemi) a byl za to potrestán, se v MF DNES v článku Mám čisté svědomí chlubí, že ve svém žlutém ferrari jel z Brna do Bratislavy rychlostí 300 kilometrů v hodině. Titulek Mám asi nádor na mozku by byl myslím přesnější. Sázava. Už druhý den prakticky nepřetržitě prší. Dočítám Polovičního bratra, ale trochu se nudím a stýská se mi po Praze. Jak se blíží vydání Lekce, čím dál víc myslím na téma příští knihy. Říkám si, že po Vybíjené, Lekci tvůrčího psaní a tomto deníku by to konečně mohlo být něco ryze zábavného.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179764
Sobota
|
9/4
|
Společná oslava Vaškových a mých narozenin: příliš vína, příliš lidí… (copak jsem nezjistil už dávno, že smysl mají jen oslavy, kde se hosté vejdou k jednomu stolu?). V pondělí by se konečně měl vrátit Martin. Neděle
|
10/4
|
Mám kocovinu, bolí mě hlava. Přestalo pršet, je chladno, ale slunečno. Malá rodinná vyjížďka; po malém nákupu odstavíme auto a jdeme se projít ke klášteru. Najdeme s Veronikou hvězdičky na věži a potom v liduprázdné zámecké zahradě, kde nás před třemi lety můj otec coby sázavský starosta oddal, zažijeme půlhodinku nečekaného, šťastného klidu: do kamenných zdí se opírá slunce, Bára spí, Sára trhá v trávě sedmikrásky. Obcházím základy deset století starého kostela a pozoruji svou ženu a dcery z odstupu. Jdu Veroniku obejmout — a nad našimi hlavami se v příští chvíli rozezní polední zvony… Zapsat to. Vyrvat takové chvíle z tlamy času. Možná si píšu deník nejen poprvé — ale i naposledy. Rodinný oběd. Otec je pohublý, nicméně vypadá o něco lépe. Od švagrové se dozvídám, že „mediálním ředitelem“ Aha! je Dalibor Balšínek. Nejen totalitní režimy mají své mefisty, i v demokraciích lze kolaborovat.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179764
Odpoledne přijíždí Míša, vůbec poprvé mám všechny tři dcery pohromadě. Veronika kojí Báru, Míša se Sárou skládají puzzle… A v trávě za plotem přechází jakýsi chlap a bezostyšně fotí. Dům? Nás? Nevím, otáčím se k němu zády. Pondělí
|
11/4
|
Dalibor Balšínek, mediální otec Aha!, píše v editorialu Týdne: „Sbohem, otče…“ stálo na titulní straně Blesku. Nic nemůže demonstrovat zhovadilost mediálního světa lépe, než když se otcem Blesku stane Jan Pavel II. Ale může. Ale může. Orwell roku 2005: každé pondělí se hlásit k hodnotám, které jsem v neděli popřel. Dělám si poznámky k novému románu: stačí dvě hodiny a stroj v mé hlavě se spolehlivě rozjíždí. Nápady rychle přibývají, k některým si po straně připisuji zavedenou poznámku: dobré! — o těch vím už nyní, že je použiju, že budou fungovat. Cosi, co bude znít nafoukaně, ale je to pravda: kdesi uvnitř mé lebky leží dostatek námětů na povídky, novely, romány i filmy; je to zdroj, na který jsem se zatím mohl vždycky spolehnout. Jde o nápady víceméně hotové, připravené k použití, dostat se k nim není navíc nijak obtížné. Mohl bych vymýšlet romány na zakázku, tak jako chytří studenti píší spolužákům za peníze diplomky. Kolem poledne nečekaně volá Martin: pochopím, že je zpátky v Čechách. V našich hlasech je slyšet přátelství, vá-
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179764