Čítanka III. k Literatuře v kostce pro SŠ
Česká literatura 1. poloviny 20. století – poezie František Hrubín Zpíváno z dálky (1933) Noční rozmluva – Poprchává noc a stříbro práší na hnízda, jež naplnila se. Jsem tu, aby nevěděli vaši, poznáváš mě aspoň po hlase? To jsem já, lásko má, a to je můj stín! – Tak se mi zdá, že tu ani nejsi, padá na mne něco teskného jak na dítě, jemuž řekli: hrej si! a odešli všichni od něho. Slyšíš krev, milý můj? Šumí úlem hvězd. – A mně se zdá, že tady z nás není ani jeden a že na oba stéká jiná noc a v ní se pění nezachytitelná podoba. Je to čas, lásko má, nebo je to smrt?
zapamatuj si Osobitá, citově a smyslově křehká lyrika přírodní, milostná a reflexivní, poezie niterných stavů, vyjádření tiché něhy, závrati letních nocí s hvězdami, ale i melancholický zpěv z pocitu pomíjivosti krásné chvíle a vědomí zmaru; jemně odstíněné prožitky milostného okouzlení, přilnutí k přírodě jako útočišti a záchraně před úzkostí; motivicky příznačná dvojpólovost (zrození – smrt, země – vesmír, závrať – zmar); bohatá metaforika, obraznost spjata s venkovskou posázavskou krajinou; podmanivá melodičnost
Otázky n Všimněte si formy básně jako dialogu milenců.
O jakém vztahu obou rozhovor svědčí? Jaká je celková atmosféra rozhovoru? Doložte melancholičnost Hrubínovy výpovědi. Uvědomte si základní scenerii – letní noc, hvězdy. n Zamyslete se nad osobitostí obou metafor v první strofě, vyhledejte ve čtvrté strofě synestezii (druh metafory, přenesení významu na základě spojení smyslových vjemů, které k sobě běžně nepatří). Které metafory dynamizují text?
František Hrubín Cikády (1943)
zapamatuj si Reflexivní lyrika, řešení základních životních otázek, touha po harmonii; vedle motivu země a chudých s náboženským obsahem přibývají i sociální otázky; vědomí, že jedinec, článek rodového společenství a nekonečného proudu života a smrti, má za své činy mravní odpovědnost; přimknutí k pozitivním hodnotám – domov, rodová tradice, žena, dítě, důraz na hodnoty rodinného života
Písně pro ženu I Kdo tenkrát za mne se zeptal včel, co zrovna zpívají jezy? Pro tebe řeku jsem neslyšel, neviděl kvetoucích mezí.
Ale dnes vidím je jasněji, než tenkrát kdybych se díval, slyším, jak v tisíce peřejí dělí se rodných vod příval.
Očima našeho dítěte do kraje dívám se znovu: z bláta si osud svůj uhněte, anebo ulije z kovu?
Otázky n Kde lze nalézt kompoziční zlom, poznání nutné spoluzodpovědnosti za lidské činy? n Sledujte formální oproštění směřující k pravidelnosti verše a písňovosti (rýmy s melodickým vyzněním).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179708