Čítanka III. k Literatuře v kostce pro SŠ
Česká literatura 1. poloviny 20. století – poezie František Hrubín Zpíváno z dálky (1933) Noční rozmluva – Poprchává noc a stříbro práší na hnízda, jež naplnila se. Jsem tu, aby nevěděli vaši, poznáváš mě aspoň po hlase? To jsem já, lásko má, a to je můj stín! – Tak se mi zdá, že tu ani nejsi, padá na mne něco teskného jak na dítě, jemuž řekli: hrej si! a odešli všichni od něho. Slyšíš krev, milý můj? Šumí úlem hvězd. – A mně se zdá, že tady z nás není ani jeden a že na oba stéká jiná noc a v ní se pění nezachytitelná podoba. Je to čas, lásko má, nebo je to smrt?
zapamatuj si Osobitá, citově a smyslově křehká lyrika přírodní, milostná a reflexivní, poezie niterných stavů, vyjádření tiché něhy, závrati letních nocí s hvězdami, ale i melancholický zpěv z pocitu pomíjivosti krásné chvíle a vědomí zmaru; jemně odstíněné prožitky milostného okouzlení, přilnutí k přírodě jako útočišti a záchraně před úzkostí; motivicky příznačná dvojpólovost (zrození – smrt, země – vesmír, závrať – zmar); bohatá metaforika, obraznost spjata s venkovskou posázavskou krajinou; podmanivá melodičnost
Otázky n Všimněte si formy básně jako dialogu milenců.
O jakém vztahu obou rozhovor svědčí? Jaká je celková atmosféra rozhovoru? Doložte melancholičnost Hrubínovy výpovědi. Uvědomte si základní scenerii – letní noc, hvězdy. n Zamyslete se nad osobitostí obou metafor v první strofě, vyhledejte ve čtvrté strofě synestezii (druh metafory, přenesení významu na základě spojení smyslových vjemů, které k sobě běžně nepatří). Které metafory dynamizují text?
František Hrubín Cikády (1943)
zapamatuj si Reflexivní lyrika, řešení základních životních otázek, touha po harmonii; vedle motivu země a chudých s náboženským obsahem přibývají i sociální otázky; vědomí, že jedinec, článek rodového společenství a nekonečného proudu života a smrti, má za své činy mravní odpovědnost; přimknutí k pozitivním hodnotám – domov, rodová tradice, žena, dítě, důraz na hodnoty rodinného života
Písně pro ženu I Kdo tenkrát za mne se zeptal včel, co zrovna zpívají jezy? Pro tebe řeku jsem neslyšel, neviděl kvetoucích mezí.
Ale dnes vidím je jasněji, než tenkrát kdybych se díval, slyším, jak v tisíce peřejí dělí se rodných vod příval.
Očima našeho dítěte do kraje dívám se znovu: z bláta si osud svůj uhněte, anebo ulije z kovu?
Otázky n Kde lze nalézt kompoziční zlom, poznání nutné spoluzodpovědnosti za lidské činy? n Sledujte formální oproštění směřující k pravidelnosti verše a písňovosti (rýmy s melodickým vyzněním).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179708
František Hrubín Říkejte si se mnou (1943)
zapamatuj si
Houpačka
Sbírka moderní poezie pro děti, vychází ze spontánní dětské představivosti a hravosti, neotřelého vnímání, překvapivých reakcí a zázračných představ; využití tradic lidové slovesnosti – říkadla, rozpočitadla, pohádky; básně mají epické jádro – miniaturní příběh
Naše Kačka, ta je skoupá, nejraděj se sama houpá, houpy, houpy, kluku hloupý, ať ti táta také koupí, houpa, houpa, houpačku, tahle je jen pro Kačku. Pohádka Princeznička na bále poztrácela korále.
Honzíku, máš na mále, najdi nám ty korále!
Vysypal je před krále: nesu vám ty korále,
Její táta, mocný král, Honzíka si zavolal:
Honzík běžel za horu, nakopal tam bramborů.
větší už tam neměli, ty snědli už v neděli.
Otázky n Odůvodněte oblíbenost Hrubínových veršů u dětí. n Všimněte si, že i veršovaná pohádka se opírá o známé lidové vypravování, ale je z něho vyňata dramatická situace.
poznámka Poválečná tvorba F. Hrubína – viz Čítanka IV.
Jakub Deml Moji přátelé (1913) – zkráceno MATEŘÍDOUŠKO, nevidím tě, tolik jsi se ztratila ve svém okolí, ale jako bys jenom ty voněla ze šatů léta, přítelkyně pasáčků – moje myšlenka není o nic méně ztracená a já nevěděl, že tě budu někdy zváti sestrou! Těžký jest kalich tvůj, ZVONKU, příliš jsi jej nalil modří ocele, spravedlivče. Vítám tě, sestro CHRPO, ti, kdož nerozumějí bolesti mé, myslí, že nemluvím jedině k tobě, tuto chvíli. Klasy nad tebe se vypínají, ale bez nás nebylo by utěšeného pohledu do stébel a pěkně se neseme na hlavách ženců a svědčí nám u polních křížů nad klekátkem.
zapamatuj si Osobitá přírodní lyrika, báseň v próze; dojemná oslovení (apostrofy) květin – symbolů, jejich antropomorfizace (každá má svou specifickou povahu, stejně jako člověk) a objevování drobné přehlížené krásy, nečekaných tajemství a poučení; v dialogu s nimi hledání smyslu lidské existence uprostřed moderního světa; bohatá fantazie, řeč symbolů a překvapivé asociace podobnost vizím Březinovým; autor předjímá snovost a podvědomí surrealistů
Děkuji ti za pozdravení, sestro KOPRETINO, srdce tvé je zlaté a ostatní tělo tvé je tělo těch nejmenších andělíčků – nezapomeň na mne. Není pravda, KOUKOLE, že jsem tě nenáviděl; tvá rána jest vykrvácena, vyšvechtalá, ústa tvoje zvučí jako ústa bezzubá – miluji tě, stařečku, příliš rychle jsi trpěl, miluji tě pro ticho tvého soucitu.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179708
Čítanka III. k Literatuře v kostce pro SŠ
Česká literatura 1. poloviny 20. století – poezie ČIČOREČKO, dívko venkovská z časů Boženy Němcové, Viktorko, panno, očarovaná očima z dálky, vražednice nevinná, zvláštnosti svého rodného kraje, záhado pro všechny, sama sobě tajemná; trpící? divoká, nevěsto blesku! VSTAVAČI, tvé tělo je silné a lodyha tvá vrže jako škorně kyrysníka, jsi hrdinný, purpurový, ale když tě vytrhnou, dole jsi nezvykle bled, a hlas tvé vůně jest jako touha po říčním rákosí – miluji tě pro tvoji odvahu a obzvláštní příchylnost k dětem: ony tuší nesmírný smutek, uložený v hrdle kukačky, a my toužíme, aby se bylo milovalo nezištně, nevinně a věčně … ČEKANKO, ničeho jsme nevěděli o světě na svých stoncích rozsochatých a holých, a naše oči byly příliš jemné proti osudu … PROTĚŽI, jenom ten, komu se život už nevrátí, zastaví se v průseku lesním na drnových stupních, tak tak ještě znatelných, kudy sestupovaly ovce k napajedlu. JITROCELI, nebývá ti smutno o polednách tam nahoře v tvém minaretě?
* * *
Otázky n Vysvětlete pojem apostrofa, symbol. n Které vlastnosti autor spojuje s jednotlivými květinami, kde hledá odpovědi na otázky lidského života a smrti? n Všimněte si, že do veršů nerozčleněné díkůvzdání květině je rýmované. n Najděte důkazy, že autor je determinován katolickou orientací. Které city v textu silně rezonují v souladu s náboženským přesvědčením?
zapamatuj si Jakub Deml Miriam (1916) – zkráceno ZNÁM mnoho tajemství duše tvé a těla tvého, ale čím více jich znám a čím lépe je znám, tím více jsou mi tajemstvím, a ty víš, Miriam, že úcta má k duši tvé a k tělu už nemůže dohlédnout hranic svých. Miriam, život můj celý jest jako hrst prvních třešní: vezmi je a zeptej se mne, která z nich ti nenáleží.
* * *
Neobyčejně sublimovaná (přeměněná, stupňovaná v něco vyššího) milostná poezie v próze; moderní parafráze (volné zpracování cizí předlohy) starozákonního textu Píseň písní (v koránu je Panna Maria nazývána Miriam); osobní pozadí skladby: něžný vztah k předčasně umírající sestře a autorovo vyznání lásky Elišce Wiesenbergerové; převládá tón pokory, citová vroucnost (vliv expresionismu); vynikající obrazotvornost, vynalézavost metafor
Miriam, jsi moje metamorfóza, mým prométheovským ohněm, jitrem, jarem, červencem, bouří, lučinou, pšeničnou nivou, lesem, doubravou, moudrostí, rozumem, ctností – mým dítětem jsi, malou dceruškou, mudrcem, časem, věčností, mýma temnohnědýma očima, bleskem rozkoše a umění, slovem rady, ramenem síly, mým vzdorem, ale i mou něhou, která jest pokorná jak pole kvetoucího lnu, modravé – jsem kvítkem sedmikráskou, která je šťastna, když ji utrhneš a smí-li vadnouti v tvé ruce žárem blaženosti. Zapomněl jsem všech svých smutků a znám jen zdraví a sílu a radost. Miluji tě, jak ty chceš, a nikdy jsem nemohl takto milovati. Nikdo před tebou mi nedal a nikdo mimo tebe mi nedá té veliké nebeské svobody, abych miloval, jak chci. Já tobě nedal předpisů, a tys mi nedala předpisů. Proto ničím není omezena láska naše, ničím ohraničena ve své ryzosti a síle, ani časem. Víme, že není minulosti. Svět ať si stárne vůkol nás, je-li možno…
* * *
Otázky n Uveďte důkazy vynikající obraznosti autora a doložte, že i z této skladby vyzařuje úžas nad zdánlivě prostými, ale krásnými věcmi.
n Zamyslete se nad tím, kam až sahají kořeny české katolické literatury.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179708