Magnólie a démon (Ukázka, strana 99)

„Zítra ji vyzkoušíme, Jasnosti,“ navrhl Zbyšek. „Zítra? Proč ne rovnou dneska? Nudím se, bude to pěk‑ né… oživení. Zavolej toho svého… pomocníka a můžeme jít na věc.“ „Chceš s ní zůstat o samotě, Jasnosti? Chchch! Zase tak dobře ji neznám.“ „No a co? Vybral sis ji, nebo ne? Jen běž, Zbyšku! Já na ni dohlédnu. A přiveď Samaela!“ Lékař schlíple zamířil do chodby. „Tak co mi povíš, Zrzečko?“ obrátila pozornost zpát‑ ky ke mně. „Jmenuji se Střezislava, Jasnosti,“ pronesla jsem důrazně a vrátila kapuci na své místo. „Pch… To je moc dlouhé, to si nezapamatuju,“ mávla otylou ručkou. „Pro mě budeš Zrzečka. Jednou jsem měla s takovými vlasy služku. Bylo to ještě za života drahého chotě. Nebyla příliš spolehlivá. Trestala jsem ji důkladně, ale nepomáhalo to. Jednou jsme měli takovou menší oslavu. Koupilo se hodně jídla, ale až do večera se s hostinou čekalo na jeho královskou Výsost. Král přijel s velkým zpožděním a jako dárek měl do‑ stat žabičky ve skořápkách. Aha, vidím, že nevíš, co jsou to žáby ve skořápkách. To jsou takoví malí tvorové, kteří žijí ve vodě, ale mají celé tělo chráněné tvrdým pancířem.“ To, že jsem uvedla jako rodiště sousední Boševal, ještě nezna‑ mená, že jsem úplně blbá. „Máš na mysli vodní želvy, Jasnosti?“ „Ano, to je přesně ono. Tehdy ta havěť byla daleko vzácnější než dnes. Měli jsme jich několik připravených, s pozlacenými krunýři, dárek jen pro krále. Když jsem se na ně šla naposled podívat, než je Jeho Veličenstvu odevzdáme, nádoba s nimi byla prázdná. Zrzečka měla tu drzost tvrdit nám, že utekly. Já jsem ale hned věděla, že to nebude daleko. Jejich těla služtička chtěla přimíchat do polévky a zlaté krunýře předtím dobře 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179416

schovala. Ale ne tak dobře, aby to stačilo. Na mučidlech při‑ znala všechno.“ Musela jsem se na to zeptat, čekalo se to ode mě: „Co jsi s ní udělala, Jasnosti?“ „Nechala jsem ji stáhnout z kůže a její tělo pověsila z hra‑ deb hlavou dolů. Když ji tam celou zkrvavenou přidělávali, stále žila, chudinka. Na osud králova dárku se nezeptáš?“ „Jasnosti?“ „Před skandálem naši rodinu zachránil Zbyšek. Odešel z hostiny, svou mocí poslepoval naporcovaná těla a vrátil je zpátky do zlatých krunýřů. Dal jim nový život. Energie, kte‑ rou do těch tvorů vložil, vyprchala až za několik dní. Žáby ve skořápkách pošly, ale ne na našem dvoře. Valééérko!“ zaječela znenadání.

Ve dveřích se objevila tvář jedné z jejích dam. „Dones nám trochu čaje pro hosty,“ poručila si kněžna. Dív‑ čina sebrala podnos s prázdným nádobím a vzdálila se. „Takže ty chceš pracovat pro mě a pro Zbyška?“ „Ano, Jasnosti.“ A zopakovala jsem jí vymyšlenou historku o tom, jak jsem utekla z magické univerzity v Boševalu. Stejnou historku slyšel předtím už Zbyšek od Gusjava a nejspíš i několika dalších osob. „Nelíbilo se ti u čarodějů?“ navázala kněžna. „Líbilo…“ odmlčela jsem se, tohle byl test mého charis‑ matu. „Magie je jen jedna z mocí, kterou můžeme využívat.

V Boševalu mě toho naučili dost, ale já chci víc.“ Pověděla jsem jí, jak Jagavoj před mýma očima podle návodu ze zakáza‑ né knihy oživil kostru. Akorát že v téhle upravené verzi jsem v osobě nekromanta vystupovala sama.

Oxana si mě tiše vyslechla a na stole se objevil čajový servis.

Z našich hrnečků se kouřilo. Valérka byla jako myška.

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179416

„Už začínám chápat, proč tě Zbyšek vybral, Zrzečko. Ne‑ zklam mou důvěru a možná budeme kamarádky.“ Nepříjemný pocit v žaludku zesílil. Jako kdybych tam měla žábu ve skořápce. Sáhla jsem po hrnku, ale kněžna rázně za‑ vrtěla hlavou. „Co jseš tak hrrr? Je horký jako olej v lampě.

Spálíš se!“ napomenula mě. „Raději se na tebe podívám.“ Sklouzla jsem zrakem na její sponku. Athorské stříbro není ozdoba, ale zbraň. Třeba je taky psionička. Na tohle mě nikdo nepřipravil. „Nervózní?“ zeptala se kněžna.

Přece nejsem takové pako, abych se nechala odhalit. V po‑ slední době se mi daří tajit část svých myšlenek i před samot‑ ným Zvinem. „Jseš silně chráněná proti vniknutí cizího prvku, to je zají‑ mavé,“ zamumlala Oxana. Štrachala v mé hlavě jako slepice. Nebyl problém hodit jí pár drobků z mé nekromantské minulosti, které dodaly mému předchozímu vyprávění punc pravosti. Kdyby neměla to pito‑ mé athorské stříbro, to bych jí teprve ukázala! Je to jen obyčejná amatérka. „Nezůstalo jen u kostí. Teď mě zatratíš,“ fňukla jsem a na‑ táhla se po čaji. „Och, ještě chvilku!“ zvolala a podruhé nechala mou ruku klesnout. Ten čaj mi asi není souzen. „Tvou minulost známe, teď se podíváme na budoucnost, souhlasíš?“ Nedala mi možnost protestovat: „Polož dlaně před sebe a uklidni se. Můžeš zavřít oči, ale není to nutné.“ Věštění budoucnosti bylo od nepaměti zneuznaná, živelná disciplína s pochybnými výsledky. Natáhla jsem ruce a zvěda‑ vě čekala, co bude. „Snaž se myslet na věci, které se ti líbí, a na osoby, které máš ráda.“ 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179416