Voda a oheň
99
MODELOVÉ KULTURY K al aharští !Ku ngov é Evoluce myšlení, kterým se lidé začali lišit od ostatních živých tvorů, začala někdy před 10 miliony let, kdy lidoopi jakožto předchůdci člověka už mezi sebou dovedli komunikovat gesty a výkřiky a začali chápat chování svých souputníků. Jak už víme, před přibližně 6 miliony let se cesty lidoopů a lidí rozdělily. Můžeme se domnívat, že každý náš předek se jako biologický druh mohl vyvíjet jen velmi krátké období „evoluční plasticity“, kdy měnil své vlastnosti pod vlivem selekčního tlaku životního prostředí a vytvářel si nové vzorce chování. Dnes panuje více či méně shoda v tom, že náš druh Homo sapiens prožil období „evoluční plasticity“ v Africe, kde došlo k odštěpení malé skupiny od populace mateřské, z níž si lidé odnesli malou část geneticky podmíněné variability, a jejich vzájemná genetická podobnost tak byla vystavena evoluci. Jejich souběžná existence mohla trvat velmi krátkou dobu, jak už víme, snad jen jedno až dvě procenta z délky trvání našeho druhu, tedy řekněme dva až čtyři tisíce let.5 To se mohlo odehrát někdy před 200 až 250 tisíci lety, ale nová překvapení v tomto smyslu nejsou vůbec vyloučená. S velkou pravděpodobností můžeme říci, že hlavním územím, kde docházelo k těmto evolučním proměnám, byla Afrika. Proč? To my nevíme a ani to není pro náš výklad důležité. Ale pokusíme se v Africe najít vhodný kulturní model, na němž bychom mohli ukázat, jakým způsobem fungovala na ekologické bázi společnost sběračů a lovců. Víme už, že tyto společnosti vznikaly v pleistocénu jako malé skupiny osob, které migrovaly na vymezeném území, a pouze z něho těžily svou obživu při prakticky nulové vnější výměně potravy nebo statků. Právě tato relativní uzavřenost lokálních skupin nám
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179384
100
Ekonomie přírodních národů
usnadní čitelně a poměrně přesně zaznamenat, jaké vstupy, náklady a výstupy lidé na této technické úrovni využívali; vstupy budeme rozumět zdroje, které lidem poskytovala příroda, náklady bude představovat množství práce, již lidé museli vynaložit na svou obživu; a výstupy bude prezentovat spotřeba, tedy to, co tvořilo bohatství dané society, zejména množství a skladba potravy. Takže věnujme se nejprve volbě, jaké etnikum vybrat, aby jeho kultura splňovala výše zmíněné předpoklady. Víme už, že Afrika sběračům a lovcům příliš nepřála. Zemědělské a pastevecké národy ovládly obrovské území na jih od Sahary už v době neolitu a o něco později, již se znalostí hutnictví železa, se tyto národy vydaly dále na jih, až v 18. století dorazily za řeku Zambezi. Původní sběrači a lovci tak vyplňovali pouze niky mezi ostatními zemědělci a pastevci. V padesátých letech však žili poslední zbytky původních lovců a sběračů v buši na východě a jihu Afriky: byli to Hadzové v tanzanských savanách a v oblasti polopouště Kalahari potom příslušníci staré khoisanské rasy. Obě etnika se podařilo na počátku druhé poloviny 20. století důkladně etnograficky popsat a jejich vstupy a výstupy kvantifikovat. Nyní se budeme věnovat kalaharským sběračům a lovcům. Pohled „z ptačí perspektivy“ říká, že lidé khoisanské rasy obývali Afriku již před mnoha tisíciletími. Pravděpodobně již před 50 tisíci lety se tato stará populace geneticky rozešla s jinými tehdejšími sběrači a lovci v Jižní Africe a oproti jiným africkým populacím si dodnes zachovala ohromnou genetickou variabilitu.6 O jejich fyzických zvláštnostech se zmiňují i staré egyptské záznamy z druhé dynastie, takže museli žít ještě ve starověku v dosahu velkolepé egyptské kultury. Bezodtoková pánev polopouště Kalahari byl region, kam byli tito lidé zřejmě vytěsněni bantuskými přistěhovalci, takže zde žili asi dvě století v relativní izolaci. Před cizinci chránil tuto oblast nedostatek stálých zdrojů vody a drsné podnebí, ale pro život sběračů a lovců, kteří zde podle archeologických nálezů žili již více než 11
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179384
Voda a oheň
101
tisíc let, to přesto bylo postačující místo k životu. Což svědčí o tom, že sběrači a lovci představovali nejúspěšnější adaptaci na přírodní prostředí v historii člověka jakožto biologického druhu. Etnograficky nejlépe popsaným etnikem této prastaré kultury byli lidé, kteří sami sebe označovali jménem !Kung.7 (V textu jsou používány jména s grafickými znaky /, #, !, //, označujícími čtyři mlaskavky, fonetické znaky jazyka !Kungů.) Tito lidé byli malí, asi 150 centimetrů vysocí, hubení, se světlou pletí, výraznými lícními kostmi a poněkud šikmýma očima; spolu se svými sousedy pastevci Khoiny tvořili svéráznou populaci, odlišnou od okolního černošského obyvatelstva. Ačkoliv měli !Kungové rozsáhlou mytologii, nevíme, odkud přišli; oni se domnívali, že na Kalahari žili odjakživa. Náš popis jejich kultury zahrnuje dvě oblasti: Nyae-Nyae a Dobe, obě ležící na okraji polopouště Kalahari; třetí navštívená oblast Lone Tree se nachází v centrální část Kalahari. Šlo vesměs o polosuchý ekosystém v nadmořské výšce kolem 1000 metrů, kde byla půda porostlá travinami, křovím a trním s neduživými stromy. Řeky se plnily vodou asi dvakrát během deseti let, ale v období dešťů spadlo za tři až čtyři měsíce několik set milimetrů srážek. V letních měsících stoupala denní teplota až ke 40 oC, ale v zimě mohly noční teploty klesnou až k bodu mrazu. !Kungové žili v lokálních skupinách, neznali pojem soukromí, byli družní a společnost vyhledávali. To bylo důležité už proto, že pobyt na jednom místě byl velice krátký, docházelo k neustálému stěhování z místa na místo, ze dne na den. Území, na němž se lokální skupina pohybovala, muselo mít tři důležité přírodní zdroje: vyskytoval se na něm stálý zdroj vody; okolí poskytovalo dostatečné množství potravy a nedaleko každého tábora šlo najít dostupné palivo.
1. Voda
Ta byla pro !Kungy nejen jediným nápojem, ale zároveň nejdůležitějším zdrojem jejich existence. Šťastným obdobím byla doba
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179384