vyústěním nevyhnutelné ztráty své nepravé existence – existence jako tělo a mysl – ega. Proto jedinou správnou snahou o vyřešení paradoxu hledání štěstí je uvědomění si, že jediné pravé štěstí, které je věčnou blaženou existencí, je v Bohu a Bůh sám. Ať již mu říkáme Otec, nirvána, Šiva, Krišna nebo naše pravé JÁ, je to samo ryzí neomezené absolutní vědomí, které je jedinou skutečností, co je, a kterou jsme i my sami. Dokud si neuvědomíme své vlastní vědomí v jeho božském stavu, dotud nemůžeme nikdy nalézt „ztracený ráj“. Je to nemožné. V okamžiku uvědomění se v našem pravém JÁ jsou vyřešeny všechny rozpory a zdánlivé paradoxy ega a jeho života. Vědomí JÁ je samo ztracenou ryze duchovní věčnou a na ničem nezávislou blažeností, která je naším pravým trvalým štěstím, naplněním, uspokojením a zejména Dobrem, neboť je Bohem samým. K tomu jedinému správnému cíli života a jeho smyslu vede to, co nazýváme naukou stezky poznání sebe i Boha. Je samým darem od Boha, neb je cestou k Bohu a do Boha, a její zákonitostí je sama božská Inteligence, jíž jsme součástí. Dokud nevyměníme nesprávnou strategii hledání štěstí ve světě tužeb mysli a těla za jediný cíl, kterým je plný návrat do našeho božského stavu v jednotě s Bohem, dotud trpíme a jsme sami pouze utrpením. Současně jsme tak utrpením i zlem pro svět, který s dalšími bytostmi obýváme. Tuto základní a archetypální Pravdu nám říká mistr, kterým je sám Bůh v podobě mudrců a pravých spasitelů ve všech dobách. To, co je nutné, je však ji skutečně zaslechnout a podle ní skutečně vyřešit svůj vlastní problém neuspokojivé existence. Skutečnou motivací na stezce je nám tak samo nejvyšší Dobro, které je naší pravou skutečnou přirozeností, kterou si musíme uvědomit v sobě samém jako sebe sama, kde my i Bůh jsme jedním. K tomu nám dopomáhá sám Bůh v podobě svého vlastního projevu v podobě správné nauky a společnosti mistra – satsangu. Nesprávná strategie „uniku ze strasti a hledání štěstí“ se může projevovat i v jemnějších podobách již během vlastní duchovní praxe adepta. V zásadě existují dvě extremní polohy této nevědomosti. Pracovně tyto duchovní perverzity nazývám: 1. Ego je TO neboli ego-advaita. 2. Vymeditování TOHO. První je přijetím rozumem, že vše je TO a že není oč usilovat, co dosahovat, neboť již dávno jsem podstatně TO, a tedy samo úsilí o dosažení TOHO je nevědomost. Přímá „cesta ze strasti“ se tak nabízí sama. Je vztažením nesprávného pochopení myslí nauky na své
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179383