„To nevím. Šéf strašně zuřil. Jaroša okamžitě vyhodil a od té doby furt dělá ty přepadový kontroly. Už nám z toho s klukama hrabe. Ani si nemůžem jít dát jedno cigárko, protože jednou nás šéf takhle vyhmátl a strašně nás zprcal.“ Pokýval hlavou, naposledy potáhl a hodil nedopalek do křoví před domem. „Jojo,“ dodal filozoficky. „No ale v dnešní době je lepší šéfy nedráždit a být rád, že máme dobrej džob, že jo.“ „Takže váš pan šéf teda kontroluje, jestli někdo neprodává studentům drogy?“ „Šéf říkal, že to by spíš snesl, kdyby nás v práci našel vožralý než tohle. Sice se s tím nepárá, ale — že jo? — v tomhle má recht.“ „Víte, co je s tím Jarošem teď?“ „To ne, šéfe. Od týpků jako on je lepší se držet dál. Šéf ho vyhodil a pak už jsem o něm neslyšel.“ Baran chvíli přemýšlel. Bartoň tlustými prsty hrábl do kapsy bundy a vytáhl krabičku cigaret. Pak se zarazil. „Budete chtít ještě něco, šéfe? Jestli si mám dát ještě jednu. Jinak mně je kosa. Ale musím kouřit venku, ta moja štěká jak hyena, když si zapálím doma.“ „Už je to asi všechno. Když tak vím, kde vás najdu.“ „Jasně, šéfe.“ Bartoň strčil pomačkanou krabičku zpátky do kapsy. „Jsem buď doma, nebo v práci, že jo. Dřív jsem taky chodil na jedno, ale jednak to vadilo té mojí a jednak šéf kontroloval, jestli to z nás netáhne, a já nechcu mět trable. Je to dobrá práce, i když vobčas buzerace.“ „Díky,“ řekl Baran. „Není zač, šéfe,“ odpověděl bodře Bartoň a zašel do domu. Pomalu vyšel do mezipatra, z okna se ujistil, že ten policajt už nasedl do auta, pak z kapsy tepláků vytáhl mobil a nahlásil, že je úkol splněn. Baran zadal do navigace druhou adresu, tentokrát až na Nový Svět, ale pak se rozhodl, že také uskuteční jeden telefonní hovor. Vyštrachal z kapsy kabátu vizitku a vyťukal do mobilu číslo. Nejprve bylo obsazeno, ale pak se volaný ozval. modré stíny
/98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179318