mě tížila jako kámen, protože ani já, ani rodiče jsme nedokázali přijmout fakt, že jsem homosexuál. Potřeboval jsem věřit v nějakou iluzi nebo lež a právě tehdy jsem objevil revoluci. Začal jsem trávit většinu času na mítincích, manifestacích, kulturních akcích, a dokonce i v nudných studijních kroužcích, a podařilo se mi obelhat sám sebe do té míry, že jsem dokonce začal chodit s jednou soudružkou. Jmenovala se Cristina, pro přátele Cristinita, jak sama smyslně říkávala. Dva roky jsem se snažil najít v revoluci smysl, ale marně. Vztah s Cristinou skončil naprostým fias kem, což ještě přiživilo mou erotickou frustraci, a navíc jsem se nešťastně platonicky zamiloval do kamaráda, kterému říkali Kuře Fajardo. Plácal jsem se v tom a nechtěl si přiznat další milostné zklamání a právě tou dobou nám Pacho Moscoso na schůzi řekl o politickém projektu s té měř biblickým názvem Bosé nohy. Projekt mě nadchl, a sotva dali kolovat přihlášku pro zájemce, okamžitě jsem se přihlásil. Hned druhý den jsem přerušil studium, řekl matce, že odcházím z domu, a spakoval si oblečení a knihy, které jsem si chtěl vzít s sebou do nového dobrodružství. S kufrem v ruce jsem prostudoval seznam nabízených míst, kde jsem se mohl zout, ale žádné mi nebylo po chuti. Tak jsem zašel za strýcem Cristóbalem, který chodíval na tahy s guvernérem Cundinamarky. Nejdřív jsme se strýcem probrali nejnovější rodinné drby a pak jsem mu přiznal, proč jsem přišel. Strýc, který se do mámy už něco nahučel, že ze mě to její věčné rozmazlování udělá teplouše, jen zvedl pravou ruku a jediným posunkem mě umlčel. Pak s úsměvem zvedl telefonní sluchátko, pomalu vytočil nějaké číslo, nechal si zavolat guvernéra a pozval ho na sklenku whisky. Po několika dnech guvernér podepsal zvláštní výnos, v němž mě na třetím řádku třetího odstavce jme-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179316