9 8
Nebyl. Soustředila jsem se na jednotlivé rysy obličeje, na malý nos, uzoučká ústa, svraštělé čelo. Hlavičku mu pokrývalo řídké černé pápěří, tak odlišné od Alexejových plavých, jako dráty pevných kučer. Ne, neviděla jsem na synovi nic, co by mi připomínalo jeho otce. Anna asi vytušila, že žádnou podobu nevidím, protože spokojeně pokývala hlavou: „Tenhle Alexej nebude bolševik.“ Až ve chvíli, kdy jsem si děťátko prohlížela, jsem se stala jeho matkou. Ucítila jsem jakýsi úplně nový cit, radost a odvahu. Vtom synáček otevřel jedno oko. Bylo modré. Po otci. Strážné hned informovaly Irinu a ta to zřejmě vysílačkou oznámila Zóně, protože hned ráno přijel doktor, aby sepsal svidětělstvo o rožděnii. Do baráku vstoupil spolu s velitelkou, která se na mě nenávistně mračila. Na dítě se ani nepodívala. Doktor syna prohlédl a konstatoval, že když jsme přežili první tři hodiny po porodu, asi budeme v pořádku. Barák už byl prázdný, a tak Irina využila situace a začala se s doktorem hádat. Chtěla, aby dítě i mě okamžitě pře vezl do sančasti. Doktor o tom nechtěl ani slyšet, protože sančasť je už dlouhodobě přeplněná a nemocní leží i na zemi mezi postelemi. Irina tedy navrhla, aby poslal dítě v dětskij dom, ale doktor řekl, že zatím určitě ne. Zopakoval jí, že plukovník Žuravin řekl, že porodím v šestém lagpunktu a tady se budu po nezbytnou dobu o dítě starat. Lékař řekl, že tím plukovník asi sleduje nějaký svůj skrytý záměr. Irina však nechtěla věřit tomu, že by se velitel zajímal o jednu z trestankyň, nicméně lékař trval na tom, že on o mé situaci opravdu s plukovníkem mluvil. Irina namítala, že s dítětem přece šestoj lagpunkt nemůže splnit plán těžby dřeva, ale tenhle důvod lékař rychle zamítl. Zajistit pracovní disciplínu je věcí velitelky a stráží. Dal příkaz, aby kolébka, kterou Irina zatím nedovolila přenést do baráku, byla postavena ke stěně. Kvůli hygieně
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179313