„Z toho nemáme radost,“ řekl muž za stolem. „Za celou dobu, co tady pracuji, jsme tu nikdy neměli s policií co do činění.“ Wallandera okamžitě popudila mužova utrápenost. Ze Švédska se stala země, kde lidem víc než cokoliv jiného vadí, že je někdo vyrušuje. Nic není tak svaté jako zažité zvyky. „S tím nic nenaděláte,“ konstatoval Wallander a vytáhl papíry, které vypsala Anette Brolinová. Muž si papíry pečlivě pročetl. „Je to nutné?“ zeptal se potom. „Smyslem bankovní schránky je, aby byl obsah utajen před pohledem zvenčí.“ „Je to nutné,“ řekl Wallander. „A nemám čas celý den.“ Muž si povzdechl a vstal od stolu. Wallander si uvědomil, že ten muž se na návštěvu policie v bance připravil. Prošli zamřížovanými dveřmi a vešli do trezoru. Schránka Johannese Lövgrena byla ve spodním rohu. Wallander odemkl, vytáhl zásuvku a položil ji na stůl. Potom otevřel víko a procházel si obsah. Bylo tam několik dokladů o užívání hrobu a zápisů do pozemkové knihy ohledně statku v Lenarpu. Potom ještě pár starých fotografií a vybledlá obálka se starými známkami. To bylo všechno. Nic, pomyslel si. Nic z toho, v co jsem doufal. Bankovní úředník stál vedle něj a pozoroval ho. Wallander si poznamenal čísla v katastrálním území a jména držitelů smluv o nájmu hrobu. Potom schránku zavřel. „To je všechno?“ zeptal se úředník. „Prozatím,“ odpověděl Wallander. „Teď bych se rád podíval na jeho účty, které měl u vás v bance otevřené.“ Cestou z trezoru ho napadla jedna věc. „Měl dispoziční právo k téhle schránce ještě někdo jiný?“ zeptal se. „Ne,“ odpověděl úředník. „Víte, jestli v poslední době tu schránku otevřel?“ zeptal se.
98
henning mankell Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179308