Karol Urban
Sledoval jsem Dubčeka
budou jiné podmínky a leccos se za ten čas vyřeší. Teď by to bylo šito horkou jehlou…,“ naznačoval nechuť pokračovat. Vysloužilý veterán, který si na toto téma zřejmě neměl s kým popovídat, to nevzdával: „Jen abych se toho dožil! Kdybychom tenkrát, když jsme jako mladí sloužili opravdu naplno, takhle nemohoucně váhali, dnes by žádný socialismus nebyl, to mi věř!“ Pochopil jsem, že v centru pozornosti důchodcova hodnocení vnitropolitické situace byl Alexander Dubček a jeho pozice pod kontrolou StB. Občas si některý z nich zavzpomínal na léta služby. Když jsem si uvědomil jejich věk, a jaká byla situace v Československu před přibližně dvaceti roky (což nebyl tak moc dlouhý časový odstup), s hrůzou a s údivem jsem zjistil, že naslouchám pamětníkovi známých padesátých let. A kdyby jen pamětníkovi! Padesátá léta jsem samozřejmě zažil, ale byl jsem dítě, malý žáček v prvních ročnících povinné školní docházky. Alexander Dubček byl tehdy tajemníkem a později vedoucím tajemníkem Krajského výboru KSS v Banské Bystrici. V září 1955 jej vybrali ke studiu na Vysoké škole politické při ÚV KSSS v Moskvě. Sametoví polistopadoví revolucionáři ještě většinou nebyli na světě. Dnes jsou „znalci“ té doby poslanci, občas ministry a zapálenými straníky. Někteří postupně i v několika politických stranách po sobě… A rozumí všemu! A teď, u skleničky, jsem měl před sebou člověka, který byl v padesátých letech u StB, v KSČ, v plném rozkvětu svých sil. Někteří lidé jako on jsou dokonce mými kolegy! Závan minulosti mě upoutal, začal jsem tuto věkovou skupinu se zájmem pozorovat, především jí naslouchat a opatrně klást otázky. Postavení těchto lidí v kolektivu stranické organizace a odboru bylo mimořádně pevné a nebylo žádným způsobem ohrozitelné. Pamětníci a aktivní účastníci opatření strany a státu v padesátých letech, tehdy a i teď příslušníci StB, sloužili spolu se mnou. Do té doby bych řekl, že takoví
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179097