98
Shilpi Somaya Gowda
není příliš zdatná kuchařka. Jednou jí Kris ukázal, jak se připravuje čana masálá, prajednoduchý pokrm, k němuž stačí konzerva cizrny a koupený balíček předem namíchaného koření. A teď Somer to jídlo dělá každou chvíli a podává k němu koupený chléb pita. Lahev drahého šafránu, kterou jim poslali jeho rodiče, zůstává neotevřená mezi kořenkami, protože Somer se přiznala, že neví, co s ním. Krišnan přidá do mísy pár lžiček másla, přilije mléko a míchá. Směs je hladká a bílá jako nemocniční povlečení a asi tak stejně lákavá. Jak může někdo jíst pokrm bez barvy a vůně? Ušlehání bramborové kaše k večeři na Den díkůvzdání byla jeho každoroční povinnost. Jednou si dovolil trochu samostatnosti a okořenil ji hrstí jemně nasekaných lístků koriandru. V následujícím roce smíchal s máslem čajovou lžičku matkou připraveného koření garam masála. Letos si musí vystačit zase jen se solí a máslem. „Propána, ještě musím do trouby strčit koláč!“ Somer přiskočí k troubě, otevře dvířka a do krocana už posté zapíchne teploměr. Krišnan nikdy nepochopil, proč Američani, a konkrétně jeho manželka, se každý rok tak nervují kvůli jediné večeři. Rodinné oslavy u nich doma se pravidelně skládají nejmíň z tuctu chodů a každý z nich vyžaduje mnohem složitější přípravu, než šoupnutí krocana na pár hodin do trouby. A navíc se tam nepoužívají žádné polotovary, ať v krabici nebo konzervě. Před svátkem Díválí matka a tety vaří celé dny: lehýnké nadýchané cizrnové dhokla máčené v hutném kokosovém čatní, smetanové zeleninové korma, lahodně kořeněnou čočku. Každou zeleninu vyberou u zelináře pečlivě zvlášť a každé koření si upraží, namelou a smíchají doma. Smetanový jogurt je také domácí výroby a doma se válí i plněné placky parátha, jež se servírují ještě horké přímo z ohně. Ženy nad vařením tráví dlouhé hodiny, klábosí a smějou se, zatímco loupají, krájí, dusí a smaží hostinu pro dvacet i více osob. Krišnan si vybaví svoje první setkání s nepochopitelnými rituály amerického Díkůvzdání.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179043
TAJNÁ DCERA
99
V prvním ročníku lékařské fakulty ho spolužák Jacob pozval k rodině do Bostonu. Krišnan byl ve Státech teprve pár měsíců, výhradně v Kalifornii, takže po příletu do Bostonu ho nejdřív zaskočil mrazivě studený vzduch a oslnivě barevné listí na stromech. Byl to vůbec první podzim, který v životě zažil. V domě se sešlo asi dvanáct lidí a Krišnana rychle zaměstnali s ostatními muži hrabáním listí na rozlehlé zahradě majestátního sídla v koloniálním stylu. Už to ho samo o sobě vykolejilo – nechápal, proč takovou prací nepověří služebnictvo – ale daleko víc ho zmátl i krátký fotbalový zápas, který následoval hned poté. Když si pak v domě hřáli ztuhlé prsty u ohně, Krišnan slyšel zvonivý smích Jacobovy hezké sestřičky. Sestřenice si z ní utahovaly kvůli novému příteli, kterého poprvé přivedla domů. Tenhle přístup byl pro Krišnana něco neslýchaného. V Indii rodiče a další příbuzní fungovali jako první schvalovací komise případných kandidátů na partnera, ne jako poslední. Dvoření mezi snoubenci bývalo krátké a většinou probíhalo pod dohledem. Jídlo Krišnanovi chutnalo, třebaže si tajně myslel, že pořádná porce pálivé omáčky by všemu dodala mnohem lepší říz. Než víkend skončil, Krišnan byl nadšený ze všeho, co viděl a zažil: krásný dům, velká zahrada, hezká plavovlasá přítelkyně. Zatoužil po tom všem. Zamiloval se do amerického snu. Když začal studovat medicínu ve Spojených státech, vzrušovaly ho nové možnosti a vyhlídky, jež mu život nečekaně nabízel. Misijní styl kampusu Stanfordské univerzity se nemohl od rušného, hlučného velkoměsta jeho dětství lišit víc, ale v Americe byly jiné věci hodné obdivu: čisté ulice, mamutí obchodní centra, pohodlné vozy. Oblíbil si zdejší jídlo, hlavně hranolky a pizzu v restauraci přímo v kampusu. Po dvou letech studia Krišnan navštívil Indii a zjistil, že je tam všechno jinak. Bylo to léto roku 1975 a Indira Gándhiová po odhalení korupční volební aféry právě v zemi vyhlásila výjimečný stav. Každý politický protest byl okamžitě potlačen a tisíce odpůrců
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179043
100
Shilpi Somaya Gowda
režimu skončilo ve vězení. V novinách plných vládní propagandy se dalo jen těžko něčemu uvěřit a všude vládla atmosféra strachu a nejistoty z budoucího vývoje. Když doprovázel otce při vizitě, nemocnice vypadala mnohem zchátraleji, než si pamatoval, obzvlášť v porovnání se Stanfordem. Někteří z jeho kamarádů se už stačili oženit, ale Krišnanovi se podařilo uniknout matčinu ná vrhu, že brzy bude nejvyšší čas poznávat dívky. A koncem toho léta si přiznal, že se mu stýská po Americe, kde život vypadal pohodově a plný kariérních příležitostí. Návštěva vlasti vyřešila Krišnanovo váhání, takže když se vrátil do Kalifornie na poslední dva roky studia, byl si už stoprocentně jistý, že chce zůstat. Těch deset let po skončení medicíny uběhlo jako zrychlený film střídajících se dní a nocí, kdy tvrdě pracoval na vybudování své chirurgické kariéry. Zvládl jeden z nejnáročnějších rezidentských programů v zemi. Jeho kolegové s ním konzultují své složitější případy a občas vystoupí s přednáškou na Stanfordu. A upřímně se zamiloval do hezké plavovlasé dívky, která je teď jeho manželkou. Podle všech objektivních měřítek je úspěšný. Po patnácti letech v téhle zemi si splnil sen, kterým býval tak posedlý. Všichni sedí v jídelně u slavnostně prostřeného stolu, s židlemi až příliš blízko u sebe. Someřin otec porcuje krocana a mezi přítomnými kolují talíře plné nádivky, brusinkové omáčky, šťávy, bramborové kaše a zelených fazolek. Krišnan při jídle poslouchá Ašu, jak babičce a dědovi vypráví o nových učitelích a školní uniformě, která se jí moc líbí. „A nejlepší na tom je, že do školy nechodí žádní kluci, protože ti dokážou být fakt hnusný!“ Všichni vyprsknou smíchy a Krišnan se přinutí aspoň k úsměvu. V téhle místnosti jedí jen několikrát do roka, uvědomí si, a nikdy neobsadí celý stůl. Nešťastně zamrká. Dům je prostorný a krásný, ale Krišnanovi připadá sterilní, stejně jako jejich život. Všímal si toho míň, když ho svým brebentěním a smíchem zaplnila Aša, ale ani tehdy nepůsobil tak zabydleně a příjemně jako jeho domov při
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179043